Skutečně ctít Kristovo tělo
ANDREA TORNIELLI
Apoštolský nuncius Christophe Pierre se ve svém projevu při zahájení Velkého eucharistického kongresu Spojených států v Indianapolisu 17. července zeptal, v čem spočívá „eucharistické znovuzrození“. A také jaký je lakmusový papírek, podle kterého poznáme, zda „člověk prožívá eucharistické probuzení“. Skutečné eucharistické probuzení, vysvětlil kardinál Pierre, ačkoli je „vždy doprovázeno svátostnou zbožností“, a tedy adorací, procesími a katechezí, „musí přesahovat rámec zbožných praktik“. Skutečné eucharistické probuzení, objasnil dále, znamená vidět Krista v druhých, nejen ve vlastní rodině, přátelích a společenství, ale také v těch, které vnímáme jako vzdálené, protože jsou jiného etnika nebo sociálního postavení, nebo v těch, kteří zpochybňují náš způsob myšlení nebo mají jiné názory než my. Tato slova jsou zvláště významná v souvislosti s polarizací, která charakterizuje americkou společnost a z jejíhož vlivu není vyloučena ani církev v této velké zemi.
Úvahy nuncia Pierra připomínají jednu homilii velkého církevního otce svatého Jana Zlatoústého, který řekl: „Chceš ctít Kristovo tělo? Nedopusť, aby se stalo předmětem opovržení jeho údů, tedy chudých, kteří nemají šaty, jimiž by se mohli přikrýt. Neuctívej ho zde v kostele hedvábnými plátny, zatímco venku ho zanedbáváš, když trpí zimou a nahotou... Jaký prospěch může mít Kristus, je-li obětní stůl naplněn nádobami ze zlata, zatímco on pak v osobě chudých umírá hlady?“. Jan Zlatoústý k tomu dodává: „Mysli na totéž, co Kristus, když bloudí a putuje a potřebuje střechu nad hlavou. Odmítáš ho přijmout v poutníkovi a místo toho zdobíš podlahu, stěny, sloupy a zdi posvátné budovy... Když zdobíš prostředí pro bohoslužbu, neuzavírej své srdce před trpícím bratrem. To je nejcennější živý chrám ze všech“.
Jiný velký biskup, don Tonino Bello, poznamenal: „Bohužel okázalá bohatost našich měst nám usnadňuje vidět Kristovo tělo v eucharistii našich oltářů. Brání nám však vidět Kristovo tělo v nepohodlných příbytcích bídy, nouze, utrpení a osamělosti. Proto jsou naše eucharistie tak výstřední...“.
Když se zamyslíme nad situací ve Spojených státech, lze doufat, že eucharistická obroda povede ke stále většímu zaměření na Kristovo tělo v „nepohodlných příbytcích“ bídy a odstrčenosti. A také je třeba doufat, že toto oživení podpoří obnovenou pozornost ve prospěch života a lidské důstojnosti, životů slabých a bezbranných, jako jsou nenarozené děti, bezdomovci, migranti. Obnovenou pozornost ve prospěch životů těch, kteří jsou denně ohrožováni násilím a nekontrolovaným šířením zbraní prodávaných s impozantní lehkostí: pohromou, která zvláště postihuje tuto velkou zemi a pro jejíž potírání nikdy neučiní dostatek právě křesťané, tedy následovníci toho, který v Getsemanech zastavil Petrův obranný výboj tím, že mu přikázal, aby vrátil meč do pochvy, a poté znovu připevnil ucho veleknězova služebníka, kterého tento apoštol zranil.
