Nuncius v Kyjevě na setkání v Rimini: Gesta, která dávají naději
Benedetta Capelli - Rimini
Gesta laskavosti, která se v kontextu války stávají hrdinskými gesty, plodem představivosti lásky. Právě o nich monsignor Visvaldas Kulbokas, apoštolský nuncius v Kyjevě, vypráví na setkání v Rimini během setkání „Chceš-li mír, připravuj mír“. Početné publikum naslouchá jeho vyprávění prostřednictvím videospojení, charakterizované dramatickými souvislostmi, kvůli nimž trpí ti, kdo na těchto územích žijí. Kulbokas připomíná velkorysost jedné Ukrajinky, která díky pomoci mnoha známých přivezla do země pomoc v hodnotě 60 milionů dolarů. „Je tu také - dělí se - jeden pán, který věří, ale neztotožňuje se s žádnou církví. Vyprávěl mi, jak pomohl 280 lidem na útěku“. Nuncius pak připomněl 800 evakuovaných z Mariupolu díky odhodlání jedné protestantské farnosti. „To je důvod,“ zdůraznil monsignor Kulbokas, 'proč vkládám naději do občanské společnosti, která si bere výzvy k srdci a má největší šanci být rozhodná“.
Vnímání znamení
Právě občanská společnost je podle nuncia schopna si dříve uvědomit nebezpečnost některých situací. „Existovaly signály, že něco není v pořádku. I já jsem podcenil vývoj některých procesů, život nás učí, že když čelíme obrovským výzvám, i úsilí musí být enormní, tady mám dojem, že instituce všeho druhu mají vrozenou obtíž konat předvídavě. Lidé jsou více než instituce schopni vnímat mimořádné situace. Je však pravda, že války se neřídí žádnými pravidly, a proto jsou instituce nepřipravené“.
Neztrácejte naději
V panelu vystoupila také Oleksandra Matvijčuková, ukrajinská právnička a vedoucí kyjevské organizace pro občanská práva Centrum pro občanské svobody, která byla v roce 2022 oceněna Nobelovou cenou za mír. Oleksandra podala svědectví o násilí, k němuž v zemi došlo, a její výzva komunitě zněla: buďte odvážní, dělejte gesta solidarity, výraz lidskosti, která nezůstává lhostejná k dramatům druhých. Dojemná byla vyprávění Lali Liparteliani a Anastasie Zolotové, vedoucích ukrajinské nevládní organizace „Emaus“, které se rovněž podílely na evakuaci postižených. Obě vzpomínaly na prožívaný pocit odcizení, ztrátu identity v důsledku války, ale také na radikálnost odpovědi „ano“ Kristu, na sílu, které je třeba se držet, aby bylo možné stále doufat v zítřek naplněný mírem.
