Paglia: K nastolení míru je nutné duchovní obrácení
Massimiliano Menichetti a Andrea De Angelis - Rimini
Mír, který se buduje tím, že si bereme k srdci utrpení druhých, který vychází z duchovního obrácení díky znovuobjevení evangelia. To jsou témata, která jsou v centru rozhovoru s Mons. Vincenzem Pagliou, předsedou Papežské akademie pro život, ve studiu Vatikánského rozhlasu - Vatican News na setkání v Rimini. V pátek odpoledne vystoupil u kulatého stolu „Cesty míru“ společně s místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Antoniem Tajanim.
Slovo mír se mnohým zdá vzdálené, a přesto jste několikrát řekl, že se jeho budování nesmíme vzdát, a poukázal jste na dvě papežovy encykliky: Laudato si' a Fratelli tutti...
Přesně tak, protože to, co dnes světu chybí, a to nejen v Itálii a Evropě, je vize. Každá země, a dokonce i každý jednotlivec jsou často obráceni sami do sebe, to znamená, že svět se globalizoval, ekonomika zachvátila planetu, ale každý je obrácen sám do sebe a hledá a hájí své individuální zájmy nebo cesty. Papež František nám nabízí vizi, že žijeme v jednom domě, na jedné planetě - Laudato si'; jsme jedna rodina mnoha národů, a to je univerzální bratrství, proto mít přesvědčení, že máme jednoho Otce všech těchto dětí, je pro mír klíčové. Chvějeme se kvůli tomu, co papež František nazývá třetí světovou válkou po částech, ale ve skutečnosti už svět rozbíjíme, už ho rozbíjíme nepředstavitelnými tragédiemi: ve skutečnosti probíhá 59 válek, ale jsou dvě, o kterých mluvíme každý den. Co je nyní rozhodující? Domnívám se, že potřebujeme duchovní obrácení, abychom pochopili, že jsme zodpovědní za všechny. To je evangelijní proroctví, které papež František vyzdvihuje, ale mnozí z nás ho schovávají pod koberec.
Papež František hovoří o globalizaci lhostejnosti, k níž patří oživování konfliktů a válek, vy jste zopakoval koncept globalizace humanismu, tedy skutečnosti, která má na srdci člověka. Jak je to konkrétně konstruováno?
Mnozí vedou válku, ale všichni můžeme vést mír, takže nikdo nemůže říci, že je mi to jedno nebo co mohu udělat s válkou na Ukrajině. Můžete být smutní z toho, co se děje, můžete být pohoršeni, ale můžete se za to také modlit, můžete spolupracovat s mnohými, kteří se snaží o mír, nebo dokonce o solidaritu. Je mnoho věcí, které můžeme dělat. Bohužel převládá to, co můj drahý přítel Giuseppe De Rita nazval novým náboženstvím neboli „egolatrií“, kultem ega, na jehož oltář se obětují i ty nejdražší city. Od tohoto destruktivního individualismu musíme přejít k bratrskému „my“. To je ta velká revoluce, o níž mluví František, a já bych doufal, že se všechny církve, nejen katolická, sjednotí. Existuje krásná věta Athenagory, protagonisty objetí s Pavlem VI, který řekl: „sesterské církve, bratrské národy“, pokud budou rozděleny církve, jak potom budou žít národy? To je velká otázka.
Je tu také paradox: tolik individualismu, ale zároveň bezmocnosti tváří v tvář zlu. Odkud čerpat, abychom se necítili bezmocní?
Z evangelia, které nám jasně říká, že všechno je možné. Znovuobjevte Boží slovo jako zdroj historické, nikoli abstraktní energie. My křesťané máme zodpovědnost měnit realitu: to dělal Ježíš, k témuž zmocnil učedníky a my bychom v tomto duchu měli pokračovat. S velkou prostotou obnovme každodenní čtení evangelia, skutečně se jím zabývejme, a toto vnitřní napětí se stane historickou skutečností změny.
V Rimini je tolik různých lidí, i nekatolíků, kteří přicházejí, aby vytvářeli mosty poznání a setkání: je toto klíčem?
Rozhodně ano, tušil to už Pavel VI. když v první encyklice Ecclesiam suam napsal, že křesťan je ze své podstaty univerzální, v církvi, ve vztazích s křesťany, s jinými náboženstvími a také s těmi, kdo nevěří. Proto papež František zdůrazňuje, že obrana identity vyžaduje otevřenost, obranou identity mají být univerzální bratři: František z Assisi, Charles de Foucauld jsou toho příkladem. Chtěl bych, abychom my všichni křesťané žili v tomto napětí, které je Boží.
Co je podstatné pro budování míru?
Milovat a milovat se.
Zamyšlení nad tím, jak důležité je budovat mír ve vlastní rodině, ve vlastním domě: abychom byli řemeslníky míru, musíme být řemeslníky míru doma...
Rozhodně ano, protože války začínají doma a pak se stávají dramatickými. V tomto smyslu mír znamená milovat a být milován: pečujme jeden o druhého a porazíme i války.
