Kardinál Lazarus: Papež se v Asii noří do církví "mimo centrum"

Vatican News

Právě před deseti lety sám vítal Františka na asijském Světovém setkání mládeže. O deset let později stojí kardinál Lazarus You Heung-sik v čele Dikasteria pro klérus. Asijský kontinent je stejně nesmírný jako jeho kultury a náboženská přesvědčení, zde je zakořenění víry výzvou, která postupuje inkulturací a, jak řekl kardinál vatikánským médiím, „rozvíjí se prostřednictvím nových jazyků a nových pastoračních modelů“.

Jak by se podle vás dal shrnout význam této apoštolské cesty?

Domnívám se, že cesta Svatého otce do Asie potvrzuje jeho vášeň pro Dálný východ, kterou opakovaně projevil, když hovořil o svých začátcích kněžství a o své touze být misionářem v těchto zemích. Obecněji řečeno, tato cesta opět svědčí o pozornosti vůči „periferiím“, kterou papež František často doporučoval téměř jako kompas pro orientaci cesty celé církve. Je to pohled, který se neuzavírá do sebe, který neredukuje krásu a představivost křesťanství na jediný způsob modlitby, slavení nebo pastoračního působení, ale naopak se rozšiřuje za hranice a naslouchá tomu, co se děje i v zemích a církvích, které jsou zdánlivě „mimo centrum“, vzdálené, ale bohaté na život a spiritualitu. Důležitý rys této cesty se zároveň týká tématu bratrství; příjezdem do těchto zemí se papež bude moci ponořit do multikulturního světa, do zemí a měst, kde se lidé, kultury a starobylé a odlišné náboženské tradice mísí a harmonicky koexistují. Papež František tak bude moci povzbudit Boží lid, s nímž se setká, a zároveň přiblížit tento příklad bratrství a sdílení ve světě, který je stále zmítán konflikty, válkami a nesváry.

Jaká je role Asie v kontextu víry a zbytku dnešního světa?

Asie je velmi rozmanitý kontinent. Cesta křesťanské víry, která byla vždy „kontaminována“ tolika jinými spiritualitami a vtělená do tak specifické kultury, se rozvíjí prostřednictvím nových jazyků, nových pastoračních modelů a specifického zaměření na dialog mezi náboženstvími, chápaný také jako jednotná cesta lidstva k Bohu a účast na jeho plánu spásy. V tomto smyslu může Asie také pomoci západní víře obnovit se, znovuobjevit vitalitu prostřednictvím nové evangelizace a posílit vědomí poslání, které my křesťané máme ve vztahu ke světu, společnosti a budování mírové budoucnosti.

Co to znamená hlásat evangelium v této oblasti, v těchto zemích?

Jak víme, na jedné straně se evangelium vtělí do kultury, učiní ji vlastní půdou, v níž klíčí, a proto ji vlídně přijímá; zároveň je hlásání evangelia pro kulturu vždy výzvou a má v úmyslu ji očišťovat a doprovázet na cestě růstu, díky němuž bude stále více odpovídat Božímu plánu, a tedy bude lidštější. V tomto smyslu znamená hlásání evangelia v Asii potvrzení radosti z víry, která je pro asijský lid charakteristická a má své kořeny v setbě mnoha misionářů a svědků evangelia, ale zároveň je křesťanství povoláno čelit určitým výzvám kulturní povahy: Mám na mysli zejména mladé lidi, kteří jsou někdy fascinováni kulturními a společenskými modely, jež jsou příliš sekularizované a poznamenané hédonistickou a konzumní mentalitou; ale také problémy spojené s některými místními jevy, jako je magie, čarodějnictví, používání násilí jako sebeobrany a v některých případech i tribalismus a animismus. Nesmíme zapomenout na otázky týkající se chudých, rodiny a péče o život. Celkově je pak bezpochyby nejdůležitějším aspektem křesťanské svědectví, jak učil svatý Ondřej Kim, první korejský mučedník, a mnoho dalších asijských mučedníků: kde je svědectví života, tam je také hlásání evangelia, protože před slovy a formulacemi je to především náš život, který musí projevovat radost evangelia, aby se stal světlem, které osvěcuje temnoty světa.