Kardinál Parolin: Papež požádá Evropu, aby znovu objevila své ustavující hodnoty

Massimiliano Menichetti

Po nejdelší cestě svého pontifikátu, která ho před několika dny zavedla do Asie a Oceánie, papež František opět odjíždí. Neúnavný svědek Kristovy tváře bude v Evropě zraněné válkou, často rozdělené a zažívající realitu demografického úpadku. Téhož dne, 26. září, František navštíví Lucembursko a Belgii. V Bruselu se pak zdrží do 29. Podle kardinála Pietra Parolina, státního sekretáře Svatého stolce, se v „Evropě poněkud vytratila paměť na nesmírné katastrofy minulosti, a proto se zvyšuje riziko, že se opět propadne do tragických chyb minulosti“. Podle kardinála Parolina tato návštěva přinese prozíravost solidarity a odvahu otevřít se budoucnosti.

Vaše Eminence, jak vznikla tato cesta, která začíná krátkou zastávkou v Lucembursku?

Cesta je pastorační návštěvou zaměřenou především na oslavy 600. výročí založení Katolické univerzity v belgické Lovani, ale zahrnuje také zastávku v Lucembursku. Jedná se o dvě země, které jsou zakladateli Evropské unie a sídlem jejích institucí, kde se zdá, že katolicismus, ačkoli formálně stále tvoří většinu, již často není považován za horizont života a je téměř vytlačen na okraj společnosti.

Belgičtí biskupové hovořili o: „Překvapení“ a „velké radosti“ z návštěvy papeže Františka, která se koná v den 600. výročí založení Katolické univerzity v Lovani. Bude toto výročí příležitostí zdůraznit úzké propojení vědy a víry?

Dialog mezi vírou a vědou je zásadní. V průběhu dějin existovaly jak dlouhé fáze porozumění a spolupráce, tak i okamžiky vzájemného neporozumění. Nedorozumění vzniklo z nepatřičného překrývání metod, kdy se lidé na jedné straně dopouštěli omylu, když vnímali Bibli nejen jako posvátný text, ale také jako vědeckou knihu, zatímco na druhé straně považovali vědecké poznání za jediné skutečně vědecké, čímž podceňovali a omezovali samotný rozsah rozumu. Cesta Svatého otce do Belgie u příležitosti 600. výročí založení univerzity v Lovani bude jistě prozřetelností, abychom znovu objevili úzké spojení mezi vírou a vědou, a to v jejich příslušných oblastech působení a s jejich příslušnými metodami.

Papež se vrací do Evropy často rozdělené v otázkách života, migrantů a zraněné válkou. Bude mít tato návštěva sílu obnovit kořeny otců zakladatelů, Schumana, De Gasperiho, Adenauera, politického projektu podporujícího rozvoj založený na míru, bratrství a solidaritě?

Bezprostředně po druhé světové válce byly národy Evropy vyčerpány. Předchozích třicet let bylo tak plných neštěstí a utrpení, že se odhodlaně a odvážně snažily vybudovat nový řád, který by byl schopen zabránit obnovení přepjatých nacionalismů, jež byly příčinou konfliktů. Nyní se naopak v Evropě poněkud vytratila vzpomínka na obrovské katastrofy minulosti, a tak se zvyšuje riziko, že se opět vrátíme k tragickým chybám minulosti. Doufám, že návštěva Svatého otce bude pro Evropu cennou příležitostí, aby znovu objevila své základní hodnoty. Zatímco v roce 1945 byly národy Evropy upřeny k budoucnosti, kterou si dokázaly představit jen jako lepší než minulost, dnes se zdá, že budoucnost považují za neznámou nebo dokonce horší než nedávnou minulost. Tento způsob myšlení ovlivňuje samotnou schopnost otevřenosti vůči životu a šíří atmosféru rezignace, v níž nepřebývá naděje. Svatý otec je naopak poutníkem naděje. Chce, aby Evropa znovu objevila důvody, které vedly k její výstavbě, aby mohla řešit všechny problémy, včetně ekonomických nebo migračních, v prozíravém duchu solidarity, znovu objevila odvahu otevřít se budoucnosti a překonat „demografickou zimu“.

Pomůže tato návštěva v jednom ze srdcí evropské politiky čelit obavám, polarizacím a populismu?

Populismy, polarizace a obavy jsou často důsledkem únavy ducha a myšlení a z toho vyplývajícího tvrzení, že je možné téměř magické zjednodušení, které dokáže vyřešit složité nebo dokonce epochální problémy jednoduchými a rychlými účinnými rozhodnutími. Tato únava lidí nakonec vede k tomu, že jsou ochotni přijímat radikální návrhy, slibující nemožné, aby později zjistili, že tyto sliby byly nesplnitelné, což má za následek obrat k jiným narativům, obsahově opačným, ale jazykovou asertivitou velmi podobným. Církev „znalkyně lidskosti“, a tedy i Svatý otec, používají jazyk odpovědnosti, umírněnosti, varování před riziky, kterým se člověk může vystavit, pokud se vydá nebezpečnými cestami, s odsouzením nejnebezpečnějších omylů. Proto se takový jazyk nedá snadno zjednodušit a nepředkládá vždy okamžitá řešení. Slova Svatého otce však vycházejí z evangelia a jsou vždy slovy moudrosti. Jsou realistická, stejně jako je realistické evangelium, které neslibuje ráj bez kříže. Papežův hlas nás proto učí, jak být obezřetní a udržovat si vysoký kritický smysl vůči těm, kteří lidem, unaveným z nejrůznějších důvodů, okamžitě nabízejí zjednodušené recepty na vykoupení. Obvykle se ukáže, že jsou to recepty na katastrofu.

V Evropě, která postupně stárne, papež František opakovaně upozornil na drastický pokles porodnosti. Je zapotřebí pastorační péče bližší potřebám rodin?

Ano. Domnívám se, že proti dramatickému poklesu porodnosti je naléhavě zapotřebí řada opatření různých aktérů. Církev, státy a zprostředkující organizace by si měly uvědomit důležitost, troufám si říci „životní důležitost“ tohoto problému a zasáhnout řadou opatření, pokud možno dobře koordinovaných. Pokud myslíme na pastoraci, určitě by se měla naplánovat opatření, která by uměla pozorně naslouchat rodinám, aby zjistila jejich skutečné potřeby a poskytla jim pomoc, která by ovlivnila konkrétnost jejich života, aby se odstranily různé překážky velkorysého přijetí rodícího se života. Dovolte mi však říci, že nejlepší pastorační péče by byla ta, která by dokázala vštípit lidem naději do srdce a mysli. Bez naděje, bez hlubokého přesvědčení o pomoci Prozřetelnosti v našem životě, bez této otevřenosti vůči pomoci, která přichází od Boha, se každá obtíž, jakkoli reálná, zvětší a sobecké pudy budou mít větší prostor se prosadit.

Starý kontinent jako by ztratil svou identitu, své kořeny. Co podle vás potřebuje a jak se Svatý stolec cítí být těmito výzvami vyzván?

Není pochyb o tom, že evropská civilizace má své kořeny v řecko-římské kultuře a za své hodnoty vděčí židovsko-křesťanské tradici. Zejména křesťanství v průběhu staletí hluboce přetvořilo evropské prostředí. Důkazem toho jsou katedrály, univerzity, umění, rozvoj jejích institucí a tisíce dalších aspektů, které takříkajíc vytvořily Evropu, jak ji známe. Řekněme, že s ohledem na to všechno bylo v Evropské ústavě upřednostněno nevyjádřit tyto silné vazby na kulturní a náboženské dědictví minulosti, protože se věřilo, že jsou v každém případě rozdělující nebo že by se s takovým uznáním mohly takové kořeny ukázat jako těžkopádné a brzdit nový vývoj. Výsledkem této volby je prohloubení určité zmatenosti, která evropské integraci neprospívá. Ta totiž nutně potřebuje znovuobjevit své kořeny, má-li najít sílu k novému impulsu, který jí umožní dosáhnout nových a důležitých cílů a překonat stále rostoucí sobectví. Hodlá-li být v dnešním světě poslouchaným a autoritativním hlasem a chce-li překonat únavné slepé uličky, musí znovu objevit velikost hodnot, které ji inspirovaly, hodnot, jež byly dobře přítomny zakladatelům moderní Evropy. Svatý stolec může národy Evropy v této křehké fázi doprovázet a nabádat je, aby s důvěrou pokračovaly ve své cestě a nebály se udržovat pevné pouto s hodnotami, které inspirovaly evropský život a společnost. Tímto způsobem Evropa nalezne nový myšlenkový impuls, který jí umožní čelit složitým výzvám těchto let.

Jaké je vaše přání pro tuto cestu?

Doufám, že tato papežova cesta do Lucemburska a Belgie bude jako jiskra, která zažehne větší světlo. Jiskra, která pomůže vyzdvihnout veškerý potenciál dobra, který je v církvi a společnosti přítomen, světlo, které dodá odvahu těm, kteří se zdají být smířeni s úpadkem. Doufám a přeji si, aby papežova návštěva byla příležitostí k hluboké reflexi o Evropě a o způsobu bytí církve v dnešní Evropě. Doufám, že to bude chvíle, kdy věřící i nevěřící budou mít příležitost naslouchat slovům nástupce svatého Petra a porovnat svůj způsob bytí a jednání ve světě s nabídkou, která vychází z evangelia.