Kardinál Zenari: V Sýrii bomba bídy zabíjí naději
Massimiliano Menichetti, Vatikán
Mučená Sýrie, jak často opakuje papež František, je nyní zapomenuta, zmizela z informačního radaru. Svědkem Kristova světla a naděje, která v této zemi pohasíná, je apoštolský nuncius v Damašku kardinál Mario Zenari, který předsedal nedělní mši svaté v římské farnosti Santa Maria delle Grazie alle Fornaci, jejímž je jáhnem. Ve své homilii a při setkání s farníky po skončení mše svaté se s nimi podělil o utrpení syrského lidu, který již čtrnáctým rokem prožívá válečný konflikt a „vyčerpaně se snaží spatřit světlo budoucnosti“. Ve válce zahynulo 500 000 lidí, více než 7 milionů je vnitřně vysídleno a více než 5 milionů uprchlo do jiných zemí. Podle OSN potřebuje 16,7 milionu lidí humanitární pomoc a téměř 13 milionů lidí se potýká s vážným nedostatkem potravin.
Zenari hovořil o mnoha křížích, „malých i velkých“, které si každý člověk nese ve svém životě, a o podpoře, kterou mu Kristus poskytuje, a pak poukázal na kříže v Sýrii. Vrátil se vzpomínkou do let minulých, k obrazu, který se mu vryl do paměti, k více než milionu Syřanů, kteří se v dešti a sněhu vydali na útěk před násilím a vzali s sebou, co mohli: „ kilometry dlouhá křížová cesta“. Pak další obraz, ten z Velkého pátku, kdy na město Homs padaly bomby a kdy se sakristián ptal kněze, otce Michaela, kde má být připravena liturgie, v kontextu toho, že vše bylo zničeno a kostely poškozeny. "Otec Michael dal sakristánovi pokyn, aby vzal dlouhý provaz a rozložil ho kolem všech válkou zničených obydlí a doprostřed umístil nápis 'Kalvár'ie. Dnes,“ zdůraznil kardinál, “je tento provaz mnohem delší, táhne se na kilometry a kilometry a zahrnuje celý Blízký východ.
"Viděl jsem mnoho zkázy, smrti, dětí s amputovanými končetinami, tolik utrpení během těch let intenzivních bojů. Nyní vybuchla bomba bídy, která nezanechává obyvatelstvu žádnou naději“. Dále potvrzuje, že sankce zavedené proti syrskému režimu mají na obyvatelstvo velmi těžké dopady: „Během války bylo světlo, nyní dochází k výpadkům proudu a zemi zahaluje tma. Chybí léky, potraviny, předměty denní potřeby, banky neinvestují, finance jsou na mrtvém bodě, stejně jako vzdělávání.
Obyvatelstvo nadále utíká, bují bída: „Dnes si lékař,“ zdůrazňuje Zenari, „vydělá 20 eur měsíčně. Lidé studují, když mohou, a přemýšlejí o emigraci“. Církev v tomto scénáři stojí v první linii pomoci, útěchy, podněcuje všechny kroky, i diplomatické, aby zvrátila tento pád do propasti. Podle OSN opouští zemi každý den asi 500 lidí.
Volání nuncia v Damašku nemůže zůstat hluché na planetě zmítané konfliktem. Budování bratrského světa, solidárního, mírového, schopného iniciovat rozsáhlé politické projekty s člověkem v centru, je možné, není jen představitelné a realizuje se s nasazením mnoha lidí.
Nelze zapomenout na Sýrii, nelze se odvracet, pokud migranti umírají na moři, nelze se smířit s diktaturami a konflikty. Všichni, v každé oblasti, jsou vyzýváni k budování cest dialogu, setkávání a míru.
