Zapomnětlivá Evropa a „zbytečná jatka“

Andrea Tornielli

Mír, vyjednávání, diplomatická práce, čestné kompromisy... Papež František z Lucemburska, malé země na křižovatce mnoha evropských dějinných událostí, přichází s výzvou k míru pro Evropu a žádá ji, aby neopakovala chyby minulosti. Vyzývá ji, aby nezapomínala. A nápadný je ve slovech Petrova nástupce výraz „zbytečná jatka“, který připomíná ten, jímž Benedikt XV. definoval krveprolití první světové války.

V projevu k lucemburským představitelům papež poukázal na „opětovný výskyt rozkolů a nepřátelství, které místo toho, aby byly řešeny na základě vzájemné dobré vůle, jednání a diplomatické práce, vyúsťují v otevřené nepřátelství, jehož důsledkem je ničení a smrt“. Jak nemyslet na Ukrajinu napadenou Ruskem, na válku, která si vyžádala již milion mrtvých a zraněných a zpustošila tuto zemi. Válku vedenou mezi křesťany, kteří sdílejí stejnou víru, stejný křest a stejnou liturgii.

František pak hořce poznamenal, že lidské srdce jako by nebylo schopno „uchovávat paměť“. Ano, Evropa je skutečně zapomnětlivá a hrozí jí, že se vrátí na cestu války. Aby se zabránilo „novým zbytečným masakrům“, dodal, je zapotřebí „vysokých a hlubokých duchovních hodnot, které by zabránily pomatení rozumu a nezodpovědnému návratu k páchání stejných chyb z minulých dob, navíc zhoršených větší technickou silou, kterou lidé nyní disponují“.

Římský biskup však hovořil také o konkrétní odpovědnosti vládců, těch, kteří mají moc, a označil za „naléhavou potřebu“ zapojit se „s vytrvalostí a trpělivostí do čestného jednání s cílem vyřešit neshody“. Vyzval proto k duchu, který by byl ochoten „hledat čestné kompromisy, které nic nepodkopávají a které naopak mohou budovat bezpečnost a mír pro všechny“.

Mír, jednání, diplomatická práce, čestné kompromisy: slova, která jako by se vytratila ze slovníku vedoucích představitelů, včetně těch evropských, v době, kdy se mluví jen o zbraních a o tom, kolik miliard investovat do nástrojů smrti. Zatímco existují vládci, kteří vyhrožují použitím jaderných zařízení, zatímco se zvyšuje počet civilistů zabitých pod bombami naváděnými drony, zatímco státy investují obrovské částky do zbrojení, čímž ubírají prostředky na boj proti hladu, na zdravotnictví, vzdělání, ochranu životního prostředí, jsou to národy, kdo musí dát najevo svůj hlas. Slova, která pronesl Pavel VI. 29. ledna 1966 na téma arbitráže OSN o válce ve Vietnamu, jsou stále naléhavě aktuální: „Je to vážná, velmi vážná odpovědnost odmítnout vyjednávání, jediný způsob, jak nyní ukončit konflikt, aniž bychom rozhodnutí přenechali zbraním, stále strašnějším zbraním. Národy se dívají a Bůh nás pak bude nucen soudit!“.