Kardinál Parolin: Svatý stolec v OSN již šedesát let hájí lidská práva důstojnost
Salvatore Cernuzio - Vatikán
„Odborník v lidskosti“, který již šedesát let hájí důstojnost každého člověka a lidská práva, počínaje právem na život, podporuje sociální spravedlnost a ekonomický rozvoj, chrání životní prostředí a pozvedá hlas za ty, kteří jsou bez hlasu. Především migranty, uprchlíky a vysídlené osoby. Kardinál Pietro Parolin použil nezapomenutelný výrok Pavla VI., prvního papeže, který v roce 1965 navštívil OSN, aby zarámoval práci Svatého stolce v OSN za posledních šest desetiletí. Tedy od roku 1964, kdy se Svatý otec připojil k OSN jako pozorovatelský stát. Včera, 30. září, sloužil vatikánský státní sekretář v kostele Svaté rodiny v New Yorku mši k tomuto výročí, která byla závěrečným bodem jeho cesty do USA, kde se zúčastnil Týdne na vysoké úrovni 79. zasedání Valného shromáždění OSN.
Podporovat důstojnost
Přítomným na oslavě, včetně členů diplomatického sboru při OSN a „přátel“ podporujících stálou pozorovatelskou misi Svatého stolce, přinesl kardinál Parolin poděkování papeže Františka. Poté se zastavil u liturgických čtení, zejména u evangelia, které obnovuje Kristovu výzvu „chránit, pečovat a sloužit“. „Být křesťanem znamená podporovat důstojnost našich bratří a sester, bojovat za ni, žít pro ni,“ řekl kardinál Parolin. „Právě v této logice služby vůči maličkým a těm, kteří nemají hlas, spočívá přítomnost Svatého stolce na úrovni mezinárodního společenství a zde nachází svůj raison d'être.“
Obrana práv, životního prostředí, bezbranných a zapomenutých
V uplynulých šedesáti letech, od svého vstupu do Organizace spojených národů jako pozorovatelský stát, „Svatý stolec pokračoval v obraně lidské důstojnosti, v obraně lidských práv, zejména toho nejzákladnějšího práva ze všech: práva na život; byl mluvčím sociální spravedlnosti a hospodářského rozvoje a ochrany životního prostředí; vystupoval na obranu bezbranných a zapomenutých: migrantů, uprchlíků a vysídlených osob. Jde o práci, která se vždy odehrává na cestě, kterou vytyčil sám Ježíš, na cestě „služby“. Znamená to sloužit těm, kteří potřebují přijímat a nemohou za to nic dát. Když přijímáme ty, kteří jsou na okraji, ty, kteří jsou opomíjeni, přijímáme Ježíše, protože on je tam,“ uvedl vatikánský státní sekretář.
Morální hlas na podporu míru a spravedlnosti
Toto povolání a oddanost Svatého stolce slabým tohoto světa kardinál Parolin zopakoval také ve svém krátkém úvodním projevu na recepci k šesti desetiletím přítomnosti v OSN, která se konala v sále kostela Svaté rodiny v New Yorku. „Je to příležitost, jak se zamyslet nad naší společnou cestou, oslavit naše úspěchy a obnovit náš závazek k ušlechtilým ideálům, které nás všechny spojují. Delegátům, stálým zástupcům, příznivcům, velvyslancům, členům OSN a všem přítomným na slavnostním večeru kardinál státní sekretář připomněl funkci Svatého stolce v OSN od roku 1964, a to funkci „pozorovatele“, což neznamená, že by Svatý stolec sledoval vývoj událostí „pasivním a nezúčastněným způsobem“; kardinál Parolin také upřesnil, že Svatý stolec nikdy neprosazoval sám sebe „jako politický subjekt usilující o moc nebo vliv“. Byl a nadále zůstává „morálním hlasem, který prosazuje mír, spravedlnost a lidskou důstojnost“.
Náboženský a diplomatický subjekt
„Znalec lidskosti,“ zopakoval kardinál Parolin s odkazem na Svatý stolec a znovu citoval papeže Montiniho z jeho projevu na Valném shromáždění OSN. „Jedinečné postavení Svatého stolce jako náboženského a diplomatického subjektu mu umožnilo překonávat rozpory a podporovat porozumění napříč kulturními a ideologickými hranicemi a neustále zdůrazňovat, že skutečného pokroku lze dosáhnout pouze tehdy, když je uznáván a respektován duchovní a morální rozměr lidské existence.“
Roztříštěný svět, potřeba bratrství
V tomto rychle se měnícím světě „zůstávají neměnné stálé principy, na nichž je tento závazek založen,“ ujistil kardinál Parolin. Dnešní výzvy jsou mnohočetné - chudoba, konflikty, změna klimatu, umělá inteligence, eroze lidských práv - a „vyžadují nejen technická řešení, ale i hluboké etické nasazení pro společné dobro, solidaritu a podporu lidského bratrství“. Ano, protože dnešní scénář se zdá být „stále více roztříštěný úzkými zájmy“, a o to více, poznamenal kardinál, „musíme mít na paměti, že jsme všichni členy jedné lidské rodiny, sdílíme společný domov a společný osud“. Skutečné vědomí této skutečnosti „nás nutí uznat potřebu obnovit úsilí o multilateralismus a mezinárodní spolupráci a hledat společná řešení“.
Výzva papeže Františka k dialogu a společné cestě
Výzvou je pak přijetí „vize světa, v němž mír, spravedlnost a lidská důstojnost nejsou pouhým přáním, ale skutečností, kterou všichni prožívají“. „Neúnavně pracujme na budování mostů porozumění, na zacelování rozkolů a na vytváření kultury setkávání a solidarity“. Toho lze dosáhnout, „jen když spolu budeme mluvit a společně kráčet“, jak často opakuje papež František. A právě papeži chtěl státní sekretář věnovat závěrečnou myšlenku: „Nyní vás vyzývám, abyste pozvedli číše... na Svatého otce!“