Synoda: návrh středomořského církevního shromáždění naslouchajícího migrantům
Antonella Palermo a Roberto Paglialonga - Vatikán
Místa synodality“ nejsou chráněná nebo institucionální, ale jsou to ‚větrné křižovatky, kde vane Duch‘. Proto - jak zaznělo 17. října na brífinku pro novináře v Tiskovém středisku Svatého stolce - „bylo na shromáždění navrženo církevní shromáždění Středomoří, které by naslouchalo hlasům migrantů“. Shromáždění vyjádřilo vděčnost za to, co církve dělají pro jejich přijetí, a za struktury, které vytvářejí sítě v této oblasti vzájemné blízkosti.
Pozornost věnovaná lidem s postižením a studentům z různých náboženství
Ve čtvrtek 17. října dopoledne bylo na shromáždění přítomno 346 osob; volně se hovořilo o tématech 2 a 3 Instrumentum laboris. Zazněla výzva k oživení role farností, k většímu přímému zapojení mladých lidí a ke skutečné pozornosti věnované lidem s postižením s vytvořením ad hoc rady. „Bez přetvoření farností do sítí nebo malých sousedících společenství se synodalita zpomaluje a hrozí, že se stane centralizačním prvkem,“ informovala Sheila Pires, tajemnice Komise pro informace o synodě. Další řešené otázky: otázka „virtuálních sítí“, jako je Talitha Kum, a způsob jejich propojení s biskupskými konferencemi; návrh společné platformy pro studenty různých náboženství navštěvující katolické školy. Navíc právě studenti budou určitým způsobem zapojeni do průběhu synody, když se v pátek 18.10. kardinálové Jean-Claude Hollerich a Mario Grech, sestra Leticia Salazarová a biskup Daniel Flores uvolní pro setkání s některými univerzitními studenty na témata projednávaná na shromáždění.
Větší propojení mezi římskou kurií a místními komunitami
Prefekt Paolo Ruffini informoval o významu, který je přikládán poslání řeholníků a řeholnic, které je zásadní pro službu vzhledem k místům velkého utrpení a nouze nebo vzdělávání, kde řeholníci a řeholnice působí. Ke klíčové otázce vztahu synodality a primátu bylo připomenuto to podstatné, co již bylo sděleno na včerejších fórech, otevřených veřejnosti. „Potřebujeme konkrétnost,“ dodal Ruffini, ‚a je poněkud překvapivé, že tolik let po Druhém vatikánském koncilu není teologický status biskupských konferencí stále jasný‘. Poté představil návrh, aby se i římská kurie při přípravě dokumentů více radila s místními církvemi. Ti, kdo pracují v dikasteriích, byli také vyzváni, aby častěji navštěvovali malá společenství a různé diecéze, aby se na místě seznámili s vykonanou prací.
Budování bratrských vztahů není samozřejmostí
Skutečná obnova církve spočívá v napodobování Ježíše, který vyšel k lidem. Je to tedy církev, která musí dělat totéž, musí se pohybovat, aniž by čekala, až se kostely naplní. Takto se vyjádřila sestra Samuela Maria Rigonová, generální představená sester Matky Boží Bolestné (Itálie), ve svém projevu na dnešním brífinku, v němž sdělila, že jedním ze zážitků, které ji na letošním synodálním shromáždění nejvíce zasáhly, byla jeho univerzálnost. „Člověk se může dostat do kontaktu s realitou světa, o které nikdo nemluví, a s různými povoláními, funkcemi a rolemi v církvi,“ řekla s tím, že čtvrtinu účastníků tvoří laici, mladí lidé, řeholníci a všichni mají možnost promluvit. To je velmi významný krok, i když v některých otázkách existuje také napětí kvůli různým postojům, ale, jak zdůraznila, „nejde o polarizaci, ale o více polarit. Možná nejsme zvyklí žít v polaritách, jako je například muž/žena“. Řeholnice zdůraznila potřebu vrátit se k prameni církve: budování bratrských vztahů. „Není samozřejmé, že jsme schopni zvládat vztahy“.
Synoda v asijské církvi, uspokojivá cesta
Kardinál Charles Bo, arcibiskup z Rangúnu (Myanmar), předseda Federace asijských biskupských konferencí (F.A.B.C.) a člen řádné rady, dostal za úkol nastínit stručný přehled dopadů synodální cesty v Asii, která se částečně kryla s organizací nedávné papežovy cesty na tento kontinent. Obnova asijské církve je hmatatelná v několika ohledech: od většího zapojení mladých lidí do digitální evangelizace přes výraznější využívání kreativity v pastoraci až po snahu překonat klerikalismus, a to i přes formy odporu některých biskupů, kteří se „obávají ztráty autority a privilegií“. Problém se týká také toho, že „někdy jsou změny vnímány jako něco vnuceného zvenčí“. Dále je to problém harmonizace různých kultur, potřeba více zdrojů, evangelizace, která se musí vyrovnat s příliš velkými geografickými vzdálenostmi, ženy, pro které je opravdu obtížné převzít vedoucí úlohu také kvůli vlivu některých náboženských příslušností. I přes velké výzvy lze nicméně říci, že F.A.B.C. je spokojená, prohlásil kardinál, protože „církev v Asii chce naslouchat všem a současná synoda je v tomto směru velmi důležitým krokem“.
Potřeba změn v církvi, také ve strukturách
„Dnešní svět potřebuje naslouchat,“ řekl kardinál Gérald Cyprien Lacroix , arcibiskup z Québecu (Kanada), což je schopnost, kterou ‚jsme potřebovali objevit‘, zejména ‚lépe naslouchat těm, kteří jsou jiní než my‘, ve světě, jak poznamenal, v němž se ‚jako řešení problémů používají pouze zbraně a bombardování‘. Potřebovali jsme si společně sednout, ne jako se to dělá ve firmě, ale naslouchat Duchu a nehledat ani tak výsledky, ale plody Božího království“. Mons. Pedro Carlos Cipollini, biskup ze Santo André (Brazílie), vyjádřil naději, že ze synody přesto vzejde změna, mluvil o obrácení, které identifikuje ve trojím směru: ve způsobu vykonávání misie, například prostřednictvím médií; ve způsobu koncipování struktur; ve způsobu prohloubení duchovního života.
Přizpůsobení jazyka našim současníkům
V oblasti otázek se pak diskutovalo o decentralizaci mezi Římem a biskupskými konferencemi a o vztahu mezi dobou naslouchání a realizací změn. Téma udělení větších pravomocí místním církvím „se nezrodilo dnes,“ vysvětlil prefekt Ruffini, „ale je předmětem dlouhých úvah v dějinách církve, přinejmenším od II. vatikánského koncilu. Je normální, že v této věci existují, a v těchto dnech se objevily, intervence, které se také liší a ne všechny jsou ve shodě: je třeba trpělivosti“. Základem je, dodala sestra Rigonová, „abychom se rozpoznali ve stejné nauce a všichni věřili v jediného a trojjediného Boha, pak je přirozené, že jsme dnes povoláni přizpůsobit jazyk a způsob života místu a době, ve které žijeme“. Ke konkrétnímu bodu týkajícímu se některých kolegiálních orgánů, jako je možnost zavedení povinných pastoračních rad ve farnostech, „jistě zažíváme dobré, pozitivní napětí, s různými postoji, které vykazují vitalitu,“ řekl Lacroix, „takže jsme povoláni k postoji vzájemné otevřenosti. Také pokud jde o zefektivnění vztahů mezi dikasterii římské kurie a biskupskými konferencemi a diecézemi, dodal: „Ještě je třeba společně ujít kus cesty, ale kroky vpřed již byly učiněny“.
Směrem ke službě naslouchání?
Někdo také hovořil o možnosti zřídit specifickou službu naslouchání, „ale i zde,“ řekl Ruffini, „jsou otevřené úvahy a čekáme na zprávy z jednotlivých kruhů“. Jsou tu ti, kteří by chtěli ministerium, a ti, kteří by chtěli službu, ale charisma naslouchání přirozeně nikdy nebude výlučné jen pro několik málo osob“. Tato synoda, připomněl kardinál Bo, je „jiná, protože je to skutečně proces, a já doufám, že až bude práce dokončena, může každý biskup přemýšlet o tom, že by doma otevřel diecézní synodu a pokračoval v tom, co bylo započato“. „Podle mého názoru,“ hovořil monsignor Cipollini, “je obrácení pomalé, protože je spojeno se svobodou každého člověka, a vyžaduje čas, protože jde o dialog s Bohem. Dnes se nacházíme ve společnosti, kde každý chce mluvit, ale nikdo už neposlouchá“.
