Synoda v modlitbě a dialogu o návrhu závěrečného dokumentu
Lorena Leonardi a Edoardo Giribaldi - Vatikán
Na synodě nadešla hodina rozlišování ohledně závěrečného dokumentu s představením „modů“, pozměňovacích návrhů k textu, ale vždy s ohledem na dění ve světě a s vyřčením „rozhodného a jasného ne“ válce. Takový byl smysl práce v Aule Pavla VI. dne 22. října, jak zaznělo na brífinku pro novináře v Tiskovém středisku Svatého stolce. Dění v sále představili Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci a předseda Komise pro informace, a Sheila Piresová, sekretářka této komise.
Vypracování „modů“
„Několik následujících hodin, 22. října odpoledne a 23. října dopoledne, bude věnováno vypracování ‚modů‘ menšími kruhy k návrhu závěrečného dokumentu,“ uvedl Ruffini a informoval, že „na konci dopoledne zvláštní sekretář otec Giacomo Costa podrobně vysvětlil modality této nové fáze práce. Zejména „mody“, připomněl Ruffini, „jsou konkrétní návrhy na úpravy, mohou mít charakter vyřazení, doplnění, nahrazení“. Kromě toho „existují kolektivní ‚mody‘ a individuální ‚mody‘. Kolektivní 'mody' jsou přijímány v jazykových skupinách. Každý člen je vyzván, aby předložil své vlastní návrhy. O každém 'modu' se hlasuje zvlášť. Vyžaduje se alespoň nadpoloviční většina (50+1) a hlasovat mohou pouze členové. Cílem je dospět ke kolektivním „modům“, které vyjadřují rozlišovací schopnost skupiny. Dále pokračoval: „Kolektivní ‚mody‘ musí být dodány do konce zítřejšího dopoledne. Každý člen může také zaslat individuální 'mody' generálnímu sekretariátu synody“. Ty kolektivní „mají větší váhu“, dodal.
Překlady závěrečného dokumentu do ukrajinštiny a čínštiny
Závěrem Ruffini upozornil, „že návrh Závěrečného dokumentu byl napsán v italštině jako oficiálním jazyce, ale byl přeložen do co největšího počtu jazyků neoficiálními překlady. To vše bylo učiněno proto, aby se usnadnilo rozlišování jednotlivých členů. Z jazyků, do nichž byl text přeložen, bych upozornil na ukrajinštinu a čínštinu. Druhý jmenovaný překlad velmi ocenili dva čínští biskupové přítomní na synodě“.
Výzva mladých lidí: „chceme jít s vámi“
Na úterním dopoledním jednání dne 22. října, jak informovala Piresová na brífinku, bylo v sále přítomno 343 lidí spolu s papežem Františkem. Poté, co „včera proběhly menší kroužky“ po představení návrhu závěrečného dokumentu, „dnes ráno se všechny volné projevy zaměřily na návrh dokumentu. Text byl oceněn pro svou vyváženost, hloubku, hutnost a zároveň byly předloženy návrhy“. „Zaznělo 40 vystoupení k různým tématům souvisejícím se synodalitou, která byla dosud řešena,“ informovala Piresová. „Mezi nimi bylo i téma mladých lidí: s prosbou jednoho z nejmladších členů synody, který zahájil výzvu k synodním otcům a matkám s ohledem na posynodální období: „Prosím, nenechávejte mladé lidi stranou, ale jděte s námi, my chceme jít s vámi“.
Různé role v církvi
„V dalších vystoupeních,“ informovala Piresová, “se hovořilo o úloze žen v církvi a znovu se potvrdil jejich zásadní význam, dále o úloze laiků, biskupských konferencí, kněží, zasvěceného života a malých křesťanských společenství. Sekretářka komise pro informace na závěr zdůraznila, že „aktuálnost se dnes ráno v synodním sále znovu objevila, a to s výzvou církvi, aby znovu vyslovila ‚rozhodné a jasné ne‘ proti válce: Musíme i nadále žádat a prosit o ukončení těchto konfliktů, zaznělo v sále, jinak už nebude naživu člověk, který by mohl číst tento dokument.
Představa nového způsobu bytí společenství
„Nebyli jsme svoláni, abychom řešili konkrétní problémy, ale abychom si představili nový způsob bytí církve. Synoda se neodchýlila od cíle, který si vytyčila, a položila základ: z něj vyjít, vrátit se každý do svého domova, stejně jako v univerzální církvi, a do tohoto ducha synodality uplatnit na každý problém, který se objeví“. Takto zahájil svůj projev kardinál Fridolin Ambongo Besungu, arcibiskup z Kinshasy v Konžské demokratické republice. Jen několik dní před ukončením synodního shromáždění kardinál vyjádřil uspokojení: „Naše země je stále považována za misijní zemi, naše církev byla donedávna misijní a musí se přizpůsobit realitě sociokulturního kontextu,“ řekl, takže „svolání synody bylo uchopeno jako kairós“, příležitost „společně se podívat, jak si představit nový způsob bytí církve“. Nyní, když jsme si tento způsob osvojili, se doma,“ ujistil předseda Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru, “pokusíme společně s našimi africkými bratry a sestrami vstoupit do této nové dynamiky, jak být katolickou církví jinak.
Afrika, úrodná půda pro synodalitu
O africkém příspěvku k synodě, počínaje komunitami na nejnižší úrovni a katechisty, informoval Mons. Andrew Nkea Fuanya, arcibiskup z kamerunské Bamendy. Synodalita je „eschatologickým znamením pro nás všechny, kteří přicházíme z různých částí světa s různými představami: naplnilo se to, co řekl Izajáš: lev, medvěd a tele budou spolu. Všichni se můžeme vrátit nejen jako lidé, kteří pasivně přijali synodalitu, ale jako aktivní vyslanci, což je podle mě skutečně budoucnost“. V africkém kontextu, kde „jsou kostely plné“, je problém „jak je takové udržet“, zdůraznil, „a my to uděláme prostřednictvím synodality“. Kamerunský biskup dále vyzdvihl zásadní roli, kterou hrají katechisté, zejména ženy, jichž je asi polovina: „Afrika je pro synodalitu zvláštním místem, je tak úrodná,“ že se nám, jak uzavřel, „v malých společenstvích daří pokojně řešit problémy“.
Nově inkulturovat katolictví v době postsekularizace
Když essenský biskup Mons. Franz-Josef Overbeck mluvil o situaci v Německu, zdůraznil, že je třeba katolickou církev znovu inkulturovat. „Po mnoha letech, kdy byl člověk buď katolíkem, nebo protestantem, je nyní z téměř 84 milionů obyvatel polovina bez víry, bez náboženství a také bez představy o tom, kdo je Bůh,“ řekl, “zatímco druhá polovina je téměř rovnoměrně rozdělena mezi katolíky a protestanty, přičemž jsou zde přítomny více než čtyři miliony muslimů. Přestože fungují nová malá společenství, je třeba „nově evangelizovat“ a zároveň „dát novou odpověď na otázku role žen v církvi“. V tomto stavu postsekularizace, kdy církev žije „v napětí mezi strukturou na jedné straně a novou spiritualitou na straně druhé“, je synodalita „probuzením, ve kterém žijeme již několik let“, pokračoval německý biskup a dodal, že synodální přístup byl již vyvinut po skandálu se zneužíváním v Německu.
Asie, živá víra v dialogu
Otec Clarence Sandanaraj Davedassan, ředitel Katolického výzkumného centra v malajsijském Kuala Lumpuru, hovořil o zkušenosti s prožíváním synodality ad intra v církvi a ad extra s ostatními. „Kromě Filipín a Východního Timoru,“ vysvětlil, “je Asie oblastí, kde jsou katolíci menšinou. Je pravda, že víra je zde velmi živá, ale to neznamená, že zde není přítomna sekularizace a další problémy“. Jestliže se zdá, pokračoval, že „veřejný prostor pro vyjádření víry se na mnoha místech stále zmenšuje, a to i kvůli politickému a náboženskému extremismu, je třeba v takovém kontextu hledat harmonii zapojením do dialogu“. Ten „není volbou“, ale spíše „otázkou přežití“. Není to novinka, ale nutnost, a je součástí zkušenosti, kterou denně prožíváme v rámci pluralitní kultury,“ konstatoval. Synodalita je „základem toho všeho“, co se žije všude, počínaje rodinou, a nadále přináší ovoce. Výzva v Asii se tedy týká způsobu, jakým se dělá teologie „z perspektivy života s druhými“, a týká se evangelizace „tam, kde víru nelze vyjádřit veřejně“. Nakonec ještě zmínka o fenoménu migrace, který přiměl mnoho Asiatů žít v jiných částech světa: „Jsou to noví misionáři, protože když odcházejí, nehledají jen výdělek, ale berou si s sebou svou víru, a vím,“ uzavřel kněz, „že na mnoha místech světa oživují církve a přispívají k udržování víry při životě.“
Otázky novinářů na hosty brífinku
Během obvyklého prostoru pro dotazy novinářů v sále monsignor Overbeck zopakoval důležitost pochopení role žen v církvi v souvislosti s „problémem nedostatku kněží a toho, kdo bude vykonávat pastorační práci“. Další téma, tedy přiblížení mladých lidí k liturgii, může podle německého biskupa čerpat inspiraci v hudbě a umění a v jejich možném přínosu pro liturgii. Ještě k tématu role žen v církvi a možného otevření se diakonátu kardinál Ambongo Besungu uvedl, že africké církevní komunity se takové možnosti nebrání. Podle kardinála je však třeba postavu jáhna více upřesnit: „Na počátku to byla služba komunitě“, která „nemá nic společného s kněžstvím. Nebyla to její první fáze, takže byla otevřena i ženám“. Postupem času se však toto pojetí změnilo a diakonát je dnes „považován za první stupeň kněžství“.
Problematika Lgbtqia+
Na otázku týkající se pokroku v otázkách týkajících se komunity Lgbtqia+ monsignor Overbeck upozornil na „mnoho probíhajících vyjasňování“ prováděných v kontextu obrovské kulturní rozmanitosti. Další otázka pak směřovala k myšlenkám teologa Timothyho Radcliffa, které byly v dubnu zveřejněny v časopise The Tablet, přeloženy do italštiny v červencovém čísle časopisu Vita e pensiero a 12. října přetištěny v L'Osservatore Romano, v nichž popsal „silný tlak ze strany evangelikálů za americké peníze, ze strany ruských pravoslavných za ruské peníze a ze strany muslimů za peníze bohatých zemí Perského zálivu“, jemuž jsou údajně vystaveni „afričtí biskupové“. „V tom, co bylo napsáno, otce Radcliffa vůbec nepoznávám,“ řekl kardinál Ambongo Besungu s odkazem na setkání, na němž teolog řekl, že je ‚šokován‘ zveřejněním “věcí tohoto druhu, které jsou mu připisovány. Otec Radcliffe to nikdy neřekl,“ zopakoval africký kardinál.
Jazykové obtíže a služba ženám
Problematika role žen v církvi byla předmětem dalších dvou otázek. Overbeck poukázal na to, že v jeho diecézi jsou vzhledem k přítomnosti kněží, kteří pocházejí z jiných zemí a neumějí německy, ženy pověřeny „kázáním“ a někdy také vedením „bohoslužeb s dětmi“. Mons. Fuanya zase odhalil případy některých církevních společenství v Kamerunu, kde „misie, které pak tvoří farnosti“, nemají každou neděli k dispozici kněze kvůli velkým dojezdovým vzdálenostem. V těchto místech je „katecheze v rukou samotné komunity“, stejně jako příprava na svátosti, která je svěřena katechistům nebo katechistkám. Udělování svátostí však zůstává, jak zopakoval bamendský arcibiskup, výhradním právem kněží.
Možné blahořečení krále Baudouina
V souvislosti s otevřeností, kterou papež František během své apoštolské cesty do Belgie projevil ohledně možného blahořečení krále Baudouina, byl nakonec kardinál Ambongo Besungu požádán o vyjádření s odkazem na obvinění, že tento belgický panovník je zodpovědný za zabití konžského premiéra Lumumby 17. ledna 1961. „Zůstáváme otevření,“ vyjádřil kardinál postoj, ‚pro nás to byl politik, který byl věřící‘ a který měl ‚velkou odvahu‘. Pokud bude dokumentace fungovat a budou ho chtít předložit ke kanonizaci, budeme souhlasit“. Africký kardinál však dodal, když hovořil o „černé skvrně“, že „neznáme všechny důsledky jeho života“.
