Synodní briefing: Tématem jsou postižení, ženy a klimatická krize

Lorena Leonardi a Roberto Paglialonga, Vatikán

Úterní dopolední zasedání synody, které se konalo 15. října ve vatikánské aule Pavla VI. začalo vzpomínkou na brazilského básníka José Carlose de Sousu, bezdomovce, který žil pod kolonádou na Svatopetrském náměstí a v srpnu zemřel. Jeho pohřeb v úterý v kapli Santa Monica ve Vatikánu celebrovali prefekt Dikasteria pro službu lásky kardinál Konrad Krajewski a brazilský kardinál Leonardo Steiner.

Dr. Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci a předseda synodní komise pro informace, sdělil tuto zprávu během tiskového brífinku synody v Tiskové kanceláři Svatého stolce.

Připomněl, že bezdomovci v minulosti pomáhalo dikasterium kardinála Krajewského a že byl známý tím, že nežádal turisty o peníze, ale občas o sešity, do kterých mohl psát své básně.

Dále oznámil, že v úterý večer v 18:30 bude v Nové synodní aule promítán film Io Capitano, který režíroval Matteo Garrone, za účasti některých herců. Promítání je iniciativou Dikasteria pro kulturu a vzdělávání.

Dr. Ruffini dále informoval, že v pondělí odpoledne i v úterý je do práce malých pracovních skupin zapojeno 347 účastníků.

Prostory vztahů jako místa setkávání

Mezitím Sheila Piresová, tajemnice synodní komise pro informace, zdůraznila klíčové body dopolední modlitby a meditace, kterou vedli benediktinská sestra Maria Ignazia Angelini a kardinál Hollerich.

Dr. Piresová připomněla, že sestra Angeliniová se ve své meditaci zaměřila na „církevní kořeny“, zdůraznila, že „církev se musí vtělit do konkrétního kontextu“, a zamyslela se nad dynamikou evangelia.

Poznamenala, že prostory lidské interakce nabízejí příležitosti k prožívání a hlásání evangelia.

Dynamická vize

Kardinál Hollerich ve své zprávě zdůraznil význam III. části Instrumentum laboris, věnované „místům“.

Jak poznamenala Dr. Piresová, diskuse se soustředila na misijní kontexty, zejména na města a megaměsta, v rámci dynamické, nikoli statické vize, která bere v úvahu také migraci.

Při úvahách o územích, která kráčejí společně, a o poutech utvářejících jednotu církve kardinál Hollerich vyzval delegáty, aby zvážili reálné souvislosti, a varoval před abstraktním univerzalismem.

Kardinál také poznamenal, že církev nelze chápat bez zakořenění v místě a kultuře, a zdůraznil vzájemnou propojenost míst a kultur.

Výhled do budoucna: Pokračování cesty

Sestra Nirmala Alex Maria Nazareth, generální představená sester Apoštolského Karmelu, označila synodu za „jedinečnou zkušenost“, příležitost zapojit se do jednání s představiteli církve po celém světě.

Meditace zvoleného kardinála Timothyho Radcliffa a sestry Marie Ignazie Angelini označila za „inspirativní“.

Při pohledu do budoucna sestra Nirmala zdůraznila potřebu navázat po návratu domů kontakt s místními církvemi, ale již nyní naznačila, že cítí naději, a poznamenala, že po zahájení synodální cesty se nemůžeme obrátit zpět, ale jít pouze vpřed.

Církev zakořeněná v místě a kultuře

Mezi řečníky na úterním tiskovém brífinku byl také kardinál Steiner, arcibiskup z brazilského Manausu.

Vyzdvihl zejména nové cesty, které vyplynuly ze synody, zejména to, jak ilustrují praktický význam synodality.

Kardinál poznamenal, že v Brazílii tento proces již probíhá, neboť mnoho žen a stálých jáhnů aktivně vede komunity v Amazonii. „To, co zde prožíváme, nám pomáhá ještě více porozumět synodalitě v naší místní církvi,“ řekl brazilský kardinál.

Zdůraznil, že interkulturalita a interreligiozita jsou klíčové pro církev, která musí být zakořeněna ve svém prostředí.

Role žen v církvi v Brazílii

Kardinál Steiner poznamenal, že v rozsáhlé arcidiecézi Manaus, která se rozkládá na ploše 90 000 km2 , hrají ženy již více než 100 let klíčovou roli vzhledem k absenci kněží.

Poznamenal, že mnoho žen vede komunity, slouží v duchovních službách a je hluboce zapojeno do charitativní práce a vězeňské služby.

Zdůraznil, že ženy představují podstatný prvek církve, a dodal, že bez nich by církev nebyla stejná.

Pokud jde o diskutované téma jáhenek, kardinál Steiner připustil, že mnoho žen ve vzdálených komunitách již působí de facto jako jáhenky.

Vyjádřil obdiv k jejich práci a navrhl, že obnovení ženského diakonátu by mohlo odpovídat jeho historickému precedentu. „Proč neobnovit vysvěcený ženský diakonát?“ zeptal se s tím, že tato role by mohla doplňovat roli mužských jáhnů.

Podle něj nejde o pohlaví, ale o povolání.

Ekologická krize v Brazílii

Účastníci synody diskutovali také o ekologické krizi v Brazílii, zejména v Amazonii, kde se kvůli měsíce trvajícímu suchu staly řeky nesjízdnými a mnohé komunity se ocitly v izolaci.

Kardinál Steiner popsal situaci jako hrozivou, nedostatek vody postihuje i regiony mimo Amazonii. Vyjádřil politování nad dopady drancujícího rybolovu a znečištění rtutí na křehký ekosystém regionu.

Ačkoli se synoda výslovně nezabývá otázkami životního prostředí, kardinál Steiner zdůraznil, že postsynodální exhortace papeže Františka Querida Amazonia poskytuje rámec pro chápání životního prostředí jako nedílné součásti synodality.

„Synodalita, kterou prožíváme, je součástí našeho poslání jako církve a v této cestě musíme pokračovat i po skončení synody,“ řekl.

Otázka kněžského celibátu

V odpovědi na otázku týkající se celibátu kněží, jednoho z nejdiskutovanějších témat roku 2019 na zvláštní synodě pro panamský region, brazilský kardinál připustil obtížnost práce s pouhými 172 kněžími pro tisíc komunit a potřebu prohloubit vztah mezi komunitou a službou.

K témuž bodu kardinál-elekt Roberto Repole, arcibiskup z Turína, dodal, že již na synodálním shromáždění díky přítomnosti biskupů východních církví „existuje bohatství forem služby“.

Svůj pohled na tuto problematiku nabídla také s. Nirmala, která se vyjádřila, že v některých otázkách je v její zemi možná potřeba více času.

Reflexe globální církve

Zvolený kardinál Repole hovořil také o významu synodálního procesu pro svou vlastní diecézi.

Duchovní hloubka účastníků a rostoucí pocit sounáležitosti mezi nimi v něm zanechaly silný dojem.

Turínský arcibiskup zdůraznil, jak synoda odráží univerzální povahu církve, která zahrnuje hlasy z různých kultur a zároveň šíří evangelium.

V odpovědi na dotazy novinářů se Dr. Ruffini dotkl také začlenění osob se zdravotním postižením a uznal, že toto téma bylo v některých kruzích nastoleno a je všem blízké.

„Přinejmenším v mé pracovní skupině,“ řekl, “se o tom diskutuje, v příštích dnech uvidíme, zda se o tom bude jednat i na generální kongregaci. Určitě je to téma blízké srdci každého z nás a lze pro to udělat více. Ale když mluvíme o těch nejmenších, o těch na okraji společnosti, mluvíme také o lidech s postižením.“