Tisková konference představila čtvrtou encykliku papeže Františka „Dilexit nos“
Salvatore Cernuzio – Vatikán
Dilexit nos (ENCYKLIKU V PLNÉM ZNĚNÍ NAJDETE ZDE) je více než „změnou tempa“ pro papeže, je totiž „změnou tempa pro ty, kteří interpretovali magisterium papeže Františka jako zploštělé na sociální a politickou rovinu a nepochopili hlubokou inspiraci přítomnou ve všech jeho textech... Když papež mluví o Nejsvětějším Srdci, vkládá do toho celé své srdce, celé své já“. Arcibiskup Bruno Forte použil této slovní hříčky a reagoval na vnitrocírkevní diskuse a kritiky, které v posledních letech provázely magisterium Jorgeho Maria Bergoglia, při představování čtvrté encykliky pontifikátu, která byla zveřejněna dnes, ve čtvrtek 24. října.
Dilexit nos totiž čerpá z papežovy osobní zkušenosti, jeho spirituality, dosud nepublikovaných spisů jeho spolubratra a „duchovního syna“, otce Diega Farese, ale také z magisteria a tradice minulosti. Neměla by však být vykládána v intimistickém klíči, v tom, který přetrvával po léta a který jako by abstrahoval věřící od dějinného závazku. Naopak, řekl Forte, „jedním z nejpřesvědčivějších aspektů encykliky je to, že papež František ukazuje pravý opak: právě oddanost Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu vyzývá k prožívání lásky, která se stává dějinami, tělem, která je postojem ve prospěch těch nejmenších“. Je to „zdroj, z něhož pramení závazek, angažovanost pro nejchudší“.
Mezi tyto nejchudší arcibiskup z Chieti-Vasto počítá také oběti války. V magisteriálním textu nechybí pohled na aktuální dění, který v době trýznivých událostí připomíná význam srdce, symbolu jednoty. „V dramatické době poznamenané tragédiemi na Ukrajině a ve Svaté zemi“ se Dilexit nos „jeví jako jakási výzva k pohledu vzhůru, což znamená hledat cesty, kde nestačí logika silnějšího, který vítězí, ale je třeba pochopit lidské drama, které prožívá tolik lidí, jít jim naproti s odvážnými rozhodnutími, někdy prohrávajícími, ale pro dobro všech“. Italský biskup zmínil „mladé Rusy a Ukrajince, kteří zemřeli v tomto absurdním konfliktu“, nedávné události v Libanonu, potřebu obnovy v Gaze s více než 46 000 mrtvými, „urážky a rány“ způsobené útokem Hamásu na Izrael 7. října 2023, které se zdají být „splaceny pouze zabíjením nebo násilím“. Právě z tohoto scénáře vychází Františkova výzva „vydat se odvážnější, smělejší cestou, ochotnou přijmout kompromis společné cesty. Jinak není východiska“. „Pokračovat takto dál je absurdita, před kterou by měl každý racionálně uvažující člověk odpovědět 'ne, musíme najít jinou cestu',“ uzavřel Forte.
„Schopnost odpouštět a milovat i ty, kteří nám ubližují“ je jedním z plodů, které inspiruje Srdce Ježíšovo, úcta, která se vytrácí a kterou chtěl papež vrátit do centra pozornosti. V tomto smyslu je příznačné,“ zdůraznil Forte na otázku jednoho novináře, ‚že papež přešel od vypracování apoštolské exhortace k napsání encykliky: „Zdá se mi, že tím říká: podívejte se, tento list, který posílám církvi, je rozhodující. Je adresován všem. Říká, jakou hodnotu tomuto dokumentu František přikládá, a doufám, že bude chápán jako klíč k jeho pontifikátu“.
Sestra Antonella Fraccarová naopak doufá, že „encyklika pomůže obnovit střed křesťanské zkušenosti. Ve stavu roztříštěnosti, v němž jsme pohlceni - vzpomeňme na využívání sociálních sítí, které nás rozdělují na tolik front -, je zkušeností srdce, která sjednocuje, zkušeností lásky, vztahů mezi různými kulturami a podmínkami“. A to „se mi zdá být dobré pro nás, zvláště pro nás křesťany“, kteří „se rozpadáme, jsme stále více unaveni, ztrácíme hodnotu člověka, technizujeme, digitalizujeme“, řekla dále Fraccarová.
„Potřebujeme obnovit hodnotu vztahů a zkušenost společného putování“ a také ‚setrvávat na malých každodenních gestech“. Jako je to u dítěte, které pomáhá mamince s vařením. V tomto obraze, který papež ve svém textu vyvolal, je kus novosti celé encykliky: „Říká nám,“ uzavřel arcibiskup Forte, „že lidská bytost není redukovatelná na kalkulaci, racionalitu, pozitivismus dat, ale existuje hlubší rozměr, kterým je srdce, afektivní, emocionální, vášnivý rozměr života. Je to integrální antropologická vize“.