Kardinál Parolin: „Nepoddávejme se nevyhnutelnosti války“

Andrea Tornielli, Vatikán

"Nesmíme se poddat nevyhnutelnosti války! Upřímně doufám, že tento smutný den, tisící od začátku rozsáhlé války proti Ukrajině, vyvolá ve všech a zejména v těch, kteří mohou zastavit probíhající krveprolití, impuls k odpovědnosti." Uvedl to kardinál Pietro Parolin v rozhovoru pro vatikánská média v předvečer svého odjezdu na zasedání skupiny G20 v Brazílii. Vatikánský státní sekretář navštívil Ukrajinu již loni v červenci, kdy navštívil Lvov, Oděsu a Kyjev.

Jaký je Váš pocit při této příležitosti?

Může to být pouze hluboký smutek, protože si nelze zvyknout nebo zůstat lhostejný ke zprávám, které k nám denně přicházejí a hovoří o smrti a ničení. Ukrajina je zemí, která jeyla napadena a mučena, která je svědkem obětí celých generací mužů, mladých i starých, odtržených od studia, práce a rodiny, aby byli posláni na frontu; prožívá drama těch, kteří vidí své blízké umírat pod bombami nebo pod údery bezpilotních letadel; vidí utrpení těch, kteří kvůli válce přišli o domov nebo žijí ve velmi nejistých podmínkách.

Co můžeme udělat my, abychom Ukrajině pomohli?

Především se jako věřící křesťané můžeme a musíme modlit. Prosit Boha, aby obrátil srdce „vůdců války“. Musíme i nadále prosit o přímluvu Panny Marie, Matky zvláště uctívané v těch zemích, které před mnoha staletími přijaly křest. Za druhé se můžeme snažit nikdy neselhávat v solidaritě s těmi, kdo trpí, kdo potřebují péči, kdo trpí zimou, kdo mají nouzi o všechno. Církev na Ukrajině dělá tolik pro obyvatelstvo tím, že den za dnem sdílí osud země, která je ve válce. Za třetí, můžeme dát zaznít svému hlasu jako společenství, jako lid, abychom žádali o mír. Můžeme dát zaznít svému volání, požadovat, aby žádosti o mír byly vyslyšeny, vzaty v úvahu. Můžeme říci své ne válce, šíleným závodům ve zbrojení, které papež František stále odsuzuje. Pocit bezmoci tváří v tvář tomu, co se děje, je pochopitelný, ale ještě více platí, že společně, jako jedna lidská rodina, můžeme udělat mnoho.

Co je dnes potřeba udělat, aby se alespoň zastavil hřmot zbraní?

Je správné říci „alespoň zastavit hřmot zbraní“. Protože vyjednání spravedlivého míru vyžaduje čas, zatímco příměří sdílené všemi stranami - umožněné především Ruskem, které konflikt zahájilo a které by mělo agresi zastavit - by se mohlo uskutečnit i během několika hodin, kdyby se to jen chtělo. Jak Svatý otec často opakuje, potřebujeme lidi, kteří vsadí na mír, a ne na válku, lidi, kteří si uvědomují obrovskou odpovědnost, kterou představuje pokračování konfliktu se zlověstnými důsledky nejen pro Ukrajinu, ale i pro celou Evropu a celý svět. Jde o válku, která nás může zavléci do jaderné konfrontace, tedy k propasti. Svatý stolec se snaží dělat vše, co je v jeho silách, udržovat kanály dialogu se všemi, ale člověk má pocit, že jsme se vrátili v dějinách zpět. Zdá se, že diplomatické jednání, trpělivost dialogu a kreativita vyjednávání se vytratily, jsou to dědictví minulosti. A doplácejí na to nevinné oběti. Válka krade budoucnost generacím dětí a mladých lidí, vytváří rozpory, podněcuje nenávist. Jak moc potřebujeme státníky s prozíravým pohledem, schopné odvážných gest pokory, schopné myslet na dobro svých národů. Před čtyřiceti lety byla v Římě podepsána mírová smlouva mezi Argentinou a Chile, která za zprostředkování Svatého stolce vyřešila spor o kanál Beagle. Několik let předtím se obě země ocitly na prahu války a jejich armády již byly mobilizovány. Díky Bohu se vše zastavilo: mnoho životů bylo ušetřeno, mnoha slzám bylo zabráněno. Proč není možné najít tohoto ducha znovu dnes, v srdci Evropy?

Myslíte si, že je dnes prostor pro vyjednávání?

I když signály nejsou pozitivní, vyjednávání je vždy možné a také žádoucí pro všechny, kdo si váží posvátnosti lidského života. Vyjednávání není projevem slabosti, ale odvahy. „Poctivé vyjednávání“ a „čestné kompromisy“, a zde odkazuji na slova papeže Františka při jeho nedávné cestě do Lucemburska a Belgie, tedy dialog, je cestou, po které by měli jít ti, kdo mají v rukou osudy národů, dialogem, který je možný pouze tehdy, když mezi stranami panuje minimální důvěra. A to vyžaduje dobrou vůli všech. Pokud jeden druhému nedůvěřuje alespoň v minimální míře a pokud nejedná upřímně, zůstává vše zablokováno. A tak na Ukrajině, ve Svaté zemi, stejně jako v mnoha jiných oblastech světa, lidé nadále bojují a umírají. Nemůžeme se poddat nevyhnutelnosti války! Upřímně doufám, že tento smutný den, tisící od vypuknutí vojenské agrese proti Ukrajině, vyvolá ve všech, a zejména v těch, kteří mohou zastavit probíhající krveprolití, impuls k odpovědnosti.