Papež: Devátého listopadu si diecéze budou připomínat své světce, blahoslavené a Boží služebníky

Vatican News

Místní církve jsou vyzvány, aby počínaje příštím jubileem roku 2025 každoročně 9. listopadu, na svátek Posvěcení Lateránské baziliky, připomínaly a uctívaly postavy svatosti, které charakterizovaly místní křesťanskou cestu a spiritualitu. Stanovil to papež František v dopise zveřejněném dnes, 16. listopadu.

Jediné datum, kdy si připomeneme svaté, blahoslavené, ctihodné a Boží služebníky

Papež znovu potvrdil, že svatost, která je více než plodem lidského úsilí, vytváří prostor pro Boží působení a že je univerzální výzvou, která je jádrem učení II. vatikánského koncilu, a považuje za důležité, aby si všechny jednotlivé církve připomínaly světce a blahoslavené, jakož i ctihodné a služebníky Boží na svých územích v jediné datum.

Nejde o to, aby se do liturgického kalendáře vložila nová památka, ale aby se vhodnými iniciativami mimo liturgii nebo v jejím rámci, například v homilii nebo v jiném čase, který se považuje za vhodný, připomínaly osobnosti, které charakterizovaly místní křesťanskou cestu a spiritualitu.

Biskupské konference budou moci vypracovat pastorační pokyny

„To umožní jednotlivým diecézním společenstvím,“ píše papež, „znovuobjevit nebo zvěčnit památku mimořádných Kristových učedníků, kteří zanechali živé znamení přítomnosti Zmrtvýchvstalého Pána a jsou i dnes bezpečnými průvodci na naší společné cestě k Bohu, ochraňují nás a podporují“. V tomto případě je třeba, aby se biskupové snažili, aby jejich památka byla co nejlépe zachována.

Za tímto účelem mohou být případně vypracovány pastorační pokyny a směrnice, které navrhnou biskupské konference.

Svatost všedního dne

V textu listu se Petrův nástupce vrací ke zdůraznění významu toho, co již nazval „svatostí odvedle“, „každodenní svatostí“, jíž oplývá církev rozptýlená po celém světě. Povzbuzuje k pěstování trvalého a důvěrného vztahu s těmi, které lze právem považovat za „naše přátele, společníky na cestě, kteří nám pomáhají plně si uvědomit naše křestní povolání a ukazují nám nejkrásnější tvář církve, která je svatá a je matkou svatých“. Nezapomíná ani na mučedníky, služebníky Boží (jejichž kauza blahořečení a kanonizace je v plném proudu) a ctihodné (jejichž hrdinské ctnosti jsou uznávány) a uvádí několik příkladů, které lze nalézt v každodenním životě každého z nich:

Manželé, kteří věrně prožívali svou lásku tím, že se otevřeli životu; muži a ženy, kteří v různých pracovních profesích podporovali své rodiny a spolupracovali na šíření Božího království; dospívající a mladí lidé, kteří s nadšením následovali Ježíše; pastýři, kteří svou službou vylévali dary milosti na svatý Boží lid; řeholníci a řeholnice, kteří životem podle evangelijních rad byli živými obrazy Krista Ženicha. Nemůžeme zapomínat na chudé, nemocné a trpící, kteří ve své slabosti našli oporu v božském Mistrovi.