Z turistu pútnikom (2): Santa Maria Maggiore

1. Úctyhodný věk: bazilika nebyla nikdy zbourána a přestavována. Je stará bezmála 1600 let. Když byla v roce 432 postavena, měla sloužit k ovlivňování vlivných lidí, tehdejších influencerů, kteří sídlili všude kolem na římském pahorku Eskvilinu.

2. Vyniká velkolepou krásou. Třpytivé mozaiky lemující loď baziliky navazují svým stylem na starořímskou výzdobu, jakou byste našli na podlahách slavných domů, které kostel ve starověku obklopovaly. Biblické výjevy vyskládané z drobounkých zlatých a smaltovaných kamínků vyprávějí starozákonní příběhy v elegantním narativním stylu, jehož skvělým vzorem je Trajánův sloup na římských fórech.

3. Nabízí vzrušující zážitky. Každý rok 5. srpna se na oslavu založení baziliky sypou ze stropu okvětní lístky bílých růží. A když se vám poštěstí, můžete potkat papeže, který se před každou apoštolskou cestou i po ní přichází pomodlit před obraz P. Marie Salus Populi Romani.

V bazilice Panny Marie Větší se zkrátka navršily poklady i krása. Liz Lev ji se svou americkou nadsázkou přirovnává ke křesťanské verzi Ali Babovy jeskyně, doplněné oslnivě krásnou výzdobou. Jsou s ní spojena také jména řady celebrit minulých věků: najdeme v ní prostý hrob Berniniho, který měl kousek za bazilikou svou dílnu, Michelangelo navrhl pro baziliku kapli Sforza, plnou architektonických inovací. Proslulý papež Alexandr VI. z rodu Borgiů věnoval na výzdobu stropu zlato přivezené z Nového světa. V monumentální kapli tvořící po pravé straně hlavního oltáře jakousi příčnou loď najdete náhrobek svatého papeže Pia V. A není tajemstvím, že baziliku určil za místo svého posledního odpočinku také papež František. Všechna ta nádhera navrstvená během věků by mohla být matoucí pro oko turisty. Proto se spolu s poutníkem vypravme za smyslem, který se za vší tou nádherou skrývá.

Povšimněte si rytmického sledu sloupů, které vedou poutníkův zrak do hloubi hlavní lodě. Je jich 42. Stejný počet pokolení napočítáme od Abraháma po Ježíše. Mozaiky v pásu nad nimi vyprávějí o cestě k naplnění Hospodinových příslibů, příběhy Abraháma, Izáka a Jákoba, hrdinské činy Mojžíše a Jozuovy. Spatříte na nich pochodující vojáky, pastýře ženoucí stáda, všechno vypráví o cestě. Z pokolení do pokolení, od Starého zákona k Novému, z Uru do Egypta, do zaslíbené země, do Říma.

Klíčem k pochopení těchto mozaik je zaslíbení. Bůh dal svůj slib, uzavřel smlouvu s každým z patriarchů, kteří se na těchto mozaikách objevují. A my tuto cestu dějinami sledujeme v celé délce chrámové lodi, až k jejímu naplnění na oltáři.

Pod nohama nám ubíhá fascinující dlažba z 12. století z dílny Cosmatů. Její propletené kruhy vyprávějí o generacích těch, kdo tudy kráčeli před námi. Každý vzor je jiný. Stejně jako okolnosti, starosti a stavy duší těch, kdo procházeli touto chrámovou lodí.

Cesty dějin, zjevení a výzdoby – to všechno se setkává u oltáře, pod vítězným obloukem, architektonickou strukturou, kterou vynalezli Římané jako symbol vojenského vítězství, a který se pro křesťany stal symbolem Kristova triumfu nad hříchem a smrtí.

Jiskřivé mozaiky vyrobené ze 180 různých druhů smaltů znázorňují naplnění Boží smlouvy. Nikoli ovšem poukazem na Ježíšovo utrpení a smrt, nýbrž na Vtělení, počátek Ježíšovy vlastní pouti na Zemi.

P. Maria Větší byla dlouho vánočním kostelem města Říma, římským Betlémem. Zejména v dlouhých dobách, kdy poutníci nemohli putovat do Svaté země. Lukášovo a Matoušovo evangelium tu dostávají překvapivou, vizuální podobu.

Zvěstování představuje Marii jako princeznu ve zlatých šatech, obklopenou andělským doprovodem.

Narození Krista, velký okamžik Slova, které se stalo tělem, schází. Snad bylo příliš syrové a prosté na to, aby přesvědčilo vlivné představitele císařského dvora o Mariině úloze coby Bohorodičky, jak ji označil Efezský koncil v roce 431. Vyprávění pokračuje uvedením Páně do chrámu, působícím jako dvorský ceremoniál v císařské bazilice.

Když však anděl v pravém dolním rohu probudí Josefa, scéna se mění v příběh o cestě. Apokryfní okamžik Kristova příchodu do Egypta, který vedl k obrácení obyvatel Hierapolis, předchází příchodu mudrců z dalekých zemí, kteří podnikli onu první velkou pouť a na cestě za vzdálenou hvězdou hledali odpovědi. Při pohledu na exoticky oděné postavy se špičatými čapkami východních cizinců (anebo podle římského zvyku propuštěných otroků) rozeznívá se podivuhodné poselství, že totiž všichni poutníci ze všech koutů země jsou vítáni v Kristově přítomnosti a že ti, kdo Ježíše hledají a najdou, budou osvobozeni z otroctví hříchu.

Je to tedy zářivý happy end v kostele podobnému klenotnici? Obrátíme-li však pozornost dolů, pod oltář, uvidíme, do je vlastně v samém jádru baziliky. Relikvie prostých dřevěných trámků Ježíšových jesliček. Přímo nad nimi, na vrcholu vítězného oblouku, spatříme sv. Petra a Pavla, po stranách prázdného trůnu.

Ježíš tam však není. Přišel na zem, vzal na sebe podobu člověka.

Řečeno slovy papeže Benedikta XVI.: průvod vinoucí se dějinami i veškerá nádhera mozaik je náhle doslova vtažena do jeskyně, do stáje, obrazy se propadají do reality.

Celá tato krása vyrostla z lidsky nejméně slibných podmínek, z dítěte narozeného v jeskyni a uloženého na zvířecí podestýlku, z poutníka, který měl za svou krátkou pozemskou cestu vykoupit lidstvo.

Avšak navzdory těmto skromným začátkům a své kruté smrti na kříži přinesl Ježíš příslib věčné slávy. Když se od těch prostých dřevěných trámků znovu vrátíme k velkolepé bazilice, uvidíme potenciál vytvářet Krásu, i uprostřed těch nejsložitějších okolností.

„Z turistu pútnikom“ je adaptácia originálneho anglického podkastu "From Tourist to Pilgrim" od Liz Lev, ktorý pre Slovenskú redakciu Vatikánskeho rozhlasu pripravila Johana Bronková.