Z turistu pútnik (10): Bazilika sv. Jána v Lateráne

Hledíme-li na svět jako na sled válek, epidemií a přírodních katastrof, působí jako děsivé nehostinné místo. Putování tuhle vizi prolamuje a pomáhá najít uprostřed životních bojů kousek radosti a naděje. A není mnoho míst, která by nabízela tolik naděje jako římská katedrála svatého Jana na Lateránu.

I její počátky najdeme na bitevním poli. První legálně postavený křesťanský chrám na světě byl vybudován následkem potyčky mezi dvěma budoucími císaři, Konstantinem a Maxentiem. V předvečer rozhodujícího střetu měl Konstantin vidění kříže s příslibem vítězství. Nahradil říšské orly Kristovým znamením a zvítězil. O rok později, v roce 313, Konstantin legalizoval dlouho pronásledované, křesťanské náboženství a věnoval mu chrám zasvěcený Kristu Spasiteli.

Turisté přicházejí na toto místo. V průvodcích mu dávají třetí stupeň atraktivnosti. Některé návštěvníky Říma je dokonce nutné trochu přesvědčovat, aby Lateránskou baziliku nevynechali. Pokud totiž někdo hledá umělecká díla Michelangela či Berniniho nebo relikvie slavného světce, asi to není to pravé místo. Když se dnes k bazilice přiblížíte, najdete ji izolovanou z jedné strany rušnou dopravní tepnou a z druhé vysokými zdmi. Jakýsi malý ostrůvek, ale zároveň také metafora náboženství v dnešním světě, uprostřed neklidné a ve svých problémech zacyklené společnosti.

Rozlehlá travertinová fasáda byla dokončena včetně impozantních soch v roce 1735, jako projev návratu architektury ke klasické ukázněnosti, na prahu osvícenství. Z původní baziliky vybudované Konstantinem se zachoval základní půdorysný rozvrh. Od počátku bazilika vypovídala o univerzální vstřícnosti křesťanského náboženství. Byla mnohem větší než jakýkoli pohanský chrám a měla hlásat, že Bůh, který opustil nebesa a přišel na svět, chce pozvat každého do domu Páně.

Jeden ze vstupů baziliky je zazdíván a otevírá se pouze na Svatý rok. Ačkoli jej dnes zdobí moderní bronzové reliéfy, jde o první Svatou bránu, která byla otevřena v Římě v roce 1423. Zazdívání brány symbolizuje překážky, které klademe mezi sebe a Boží odpuštění.

Putování do Říma na Svatá léta připomíná také malý fragment fresky v pravé boční lodi poblíž vchodu. Zobrazuje papeže Bonifáce VIII. patrně ve chvíli, kdy 22. února 1300 vyhlásil první jubilejní rok v dějinách. Ačkoli průvodci fresku rádi připisují Giottovi, současní badatelé ji považují za dílo umělce z okruhu Pietra Cavalliniho, jiného významného tvůrce působícího tehdy v Římě.

Loď kostela může na první pohled působit poněkud rozpačitě. Jaké množství rozmanitých stylů: kosmateskní dlažba, renesanční strop, středověké ciborium, edikuly při pilířích ze sedmnáctého století.

Jako by se tu najednou potkaly všechny styly z dějin křesťanského umění. Po návštěvě Svatého Pavla za hradbami i jednotné výzdobě u Svatého Petra, bazilika sv. Jana na Lateránu může působit trochu zmatečně.

Když na ni však pohlédnete očima poutníka, a nikoli dezorientovaného turisty, uvidíte možná, jak každý z jejích stylů je sám o sobě krásný a vypovídá o určitém konkrétním okamžiku zápasu a utrpení v dějinách církve. Dlažby vznikly po vyplenění města, ciborium bylo postaveno po zemětřesení, strop v době protestantské reformace. Bazilika nám připomíná, že křesťanství za dva tisíce let svých dějin zažilo války, katastrofy, pohromy a pronásledování.

Stačí se podívat na úžasné sochy apoštolů: vždyť všichni (kromě sv. Jana) drží nástroje svého umučení.

Navzdory tomu všemu církev stále trvá …

Až budete vycházet z baziliky, všimněte si jednoho vzácného kusu výzdoby: v hlavním vchodu jsou osazena bronzová vrata, převezená z budovy starověkého římského senátu. Vrata, za nimiž se kdysi schvalovaly dekrety o pronásledování křesťanů, jsou nyní hlavní branou římské katedrály. Kousek odtud stojí socha císaře Konstantina v generálské uniformě, jak se těší z vítězství u Milvijského mostu.

Bazilika však nikdy nebyla jen pomníkem Konstantinova vítězství nad jeho švagrem.  Tento chrám vypovídá dlouhém zápasu za přesvědčení Římanů o pravdivosti křesťanství. Vypovídá o bitvě, ve které oběťmi byli křesťané, svědčící o své víře.

Lateránská bazilika, jejíž vysvěcení se připomíná také římském kalendáři, oslavuje nesamozřejmou svobodu sdílet a hlásat svou víru.