Z turistu pútnik (12): Bazilika sv. Pavla za hradbami

Bazilika svatého Pavla za hradbami je poutním chrámem v pravém slova smyslu. Kdo ji chce navštívit, musí se trmácet pěkný kus za městské hradby. Stojí při via Ostiense, silnici, která vede k moři, a z druhé strany plyne řeka Tibera. V mnoha ohledech se jeví jako příhodné místo pro sv. Pavla, poutníka par excellence, který cestoval tisíce kilometrů, aby kázal pohanům Ukřižovaného Krista.

Jeho tělo spočinulo mezi dvěma velkými komunikacemi, silnicí a řekou. Sv. Pavel byl popraven kolem roku 67 na místě dnes známém jako Tre Fontane. Jeho tělo bylo uloženo na poměrně prostém pohřebišti, mezi neokázalými hroby. Když císař Konstantin stavěl nad hrobem apoštola národů první kostel, nesnažil se vybudovat velkou baziliku, srovnatelnou se Svatopetrskou nebo Lateránskou. Kostel nad Pavlovým hrobem byl nejmenším z těchto prvních chrámů. Všechno se změnilo díky poutníkům. S legalizací křesťanství začali do Říma proudit lidé a záhy bylo zřejmé, že první Bazilika svatého Pavla za hradbami je příliš malá na to, aby pojala zástupy těch, kdo se chtěli modlit u apoštolova hrobu. Proto se čtyři císaři Honorius, Arkadius, Teodosius a Galla Placidia rozhodli Baziliku sv. Pavla přestavět, takže se stal po sv. Petru druhou největší na světě.

Postupem času byl chrám zkrášlován a obohacován o umělecká díla, která po sobě zanechávali ctitelé sv. Pavla. Na výzdobě se podílelo mnoho význačných umělců, od Pietra Cavalliniho až po Lavinii Fontanu, jednu z prvních profesionálních umělkyň, které známe jménem.

Poutní charakter kostela zdůrazňoval dlouhý portikus, krytý chodník, který vycházel od městských hradeb a táhl se až do atria kostela, takže poutníci, kteří tuto dlouhou cestu absolvovali, mohli pohovořit, pomodlit se a společně kráčet k Pavlovu hrobu.

S Bazilikou sv. Pavla je spojeno mnoho slavných poutníků. V kapli po levé straně apsidy najdeme dřevěný kříž, z něhož Kristus promlouval ke sv. Brigitě. Sv. Ignác se svými druhy složil v bazilice své první sliby a založil Tovaryšstvo Ježíšovo. Po staletí tento prostor přitahoval poutníky a inspiroval je.

Množství krásných děl, která mu byla věnována, umocňovala přítomnost benediktinů, kteří po více než tisíc let – až do dnes – baziliku spravují. Impozantní bronzovou bránu, hlavní vstup do baziliky, objednal v Konstantinopoli v roce 1070 konzul Pantaleon z Amalfi. Harmonie žulových sloupů, mozaiky pokrývající vítězný oblouk i apsida, velkolepý prostor přenášel poutníka do jiného světa, před Kristovu tvář.

V červenci 1823 se však všechna nádhera a krása rozplynuly v dýmu požáru, který vypukl na střeše baziliky a zuřil několik dní.

Bazilika svatého Pavla, strážce hrobu Apoštola národů, lehla popelem přesně v okamžiku, kdy se po Francouzské revoluci a patnáctileté francouzské nadvládě v Římě prosazovaly sekulární směry. Nic nenasvědčovalo tomu, že by chrám mohl být znovu vybudován. Kde získat prostředky na tak nesmírnou stavbu? Zdálo se, že je po všem. A dokonce i ti, kdo přicházeli načrtnout okamžik zkázy nebo romantický patos ruiny, měli zato, že bazilika dospěla ke svému konci.

Ale nebylo tomu tak. Když papež vydal výzvu ke sbírce, odpověděl celý svět: katolíci, protestanti, pravoslavní, a dokonce i muslimové, všichni reagovali na výzvu k obnově Baziliky svatého Pavla.

Když se dnes rozhlédneme po kostele, vidíme jeden dar vedle druhého: od malachitového oltáře přes mramorové sloupy až po alabastrová okna, za tím vším si můžeme představit ohromný zástup lidí z celého světa, kteří se chtěli podílet na obnově tohoto velkolepého poutního místa. 

Bazilika sv. Pavla za hradbami nás možná více než jiné chrámy přivádí k tomu, co znamená být poutníkem. Pět rozlehlých chrámových lodí, oddělených sloupořadími, přivádí lidi k sobě a zároveň je orientuje stejným směrem.

A tak plujeme touto vyznačenou cestou, odvozenou z latinského slova navis neboli loď, všichni na stejné lodi, všichni hledáme bezpečný přístav, a jak se blížíme k tomuto bezpečnému přístavu, který představuje Kristus ve slávě v apsidě, procházíme kolem hrobu svatého Pavla, muže, který jako první nesl příslib Spásy a Boží slovo do Říma a do celého světa.