List kardinála Fridolina Ambonga Besungu k prohlášení Fiducia supplicans

Salvatore Cernuzio – Vatican News

Požehnání homosexuálním párům, které navrhuje Fiducia supplicans, nelze v Africe realizovat, aniž by se vystavili pohoršení, ale každý biskup se bude moci svobodně rozhodnout, jak bude ve své diecézi postupovat, přičemž reflexe dokumentu bude pokračovat. Kardinál Fridolin Ambongo Besungu, arcibiskup Kinshasy, předseda Secam (Sympozium biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru), se veřejným listem vyjadřuje k prohlášení Dikasteria pro nauku víry, které bylo zveřejněno 18. prosince loňského roku a otevírá možnost žehnání párům v neregulérních situacích s ohledem na katolickou morálku, včetně těch, které tvoří osoby stejného pohlaví, ale mimo jakoukoli ritualizaci a napodobování manželství.

List, který rozeslal arcibiskup Kinshasy, má být syntézou postojů různých národních a meziteritoriálních biskupských konferencí na africkém kontinentu k tomuto prohlášení, které podle něj vyvolalo šok, zaselo zmatek a neklid do duší mnoha laických věřících, zasvěcených osob a také pastýřů a způsobilo silné reakce.

Prohlášení dikasteria, píše kardinál v úvodu svého listu, vyšlo se souhlasem Jeho Svatosti papeže Františka a Jeho Eminence kardinála Víctora Manuela Fernándeze, prefekta Dikasteria pro nauku víry. Hned v úvodu listu je jasně řečeno, že biskupské konference z celé Afriky důrazně potvrzují své společenství s papežem Františkem: „Biskupské konference Boží církevní rodiny v Africe ve svých různých poselstvích začínají potvrzením své neochvějné náklonnosti k Petrovu nástupci, svého společenství s ním a své věrnosti evangeliu, píše kardinál Ambongo.

Titíž pastýři se však domnívají, že neliturgické požehnání navržené v prohlášení Fiducia supplicans nelze v Africe realizovat, aniž by se jeho příjemci vystavili pohoršení. Biskupské konference obecně preferují, přičemž každý biskup zůstává ve své diecézi svobodný, neudělovat požehnání párům stejného pohlaví. Toto rozhodnutí vychází z obavy z možného zmatku a skandálu v církevním společenství, uvádí se v listu.

Kardinál Ambongo se jménem biskupů obrací na duchovní, řeholní společenství a všechny věřící a připomíná - jak Fiducia supplicans jasně zdůrazňuje -, že církevní učení o křesťanském manželství a sexualitě zůstává nezměněno. A právě z tohoto důvodu nepovažují afričtí biskupové za vhodné, aby Afrika žehnala svazkům osob stejného pohlaví nebo párům stejného pohlaví, protože, vysvětluje Ambongo, „v našem kontextu by to způsobilo zmatek a bylo by to v přímém rozporu s kulturní etikou afrických společenství.

„Jazyk Fiducia supplicans je příliš delikátní na to, aby mu prostí lidé rozuměli. Navíc je stále velmi obtížné přesvědčit, že osoby stejného pohlaví žijící ve stabilním svazku si nenárokují legitimitu svého postavení, píše se dále v dopise.

Ve stejném listě se však znovu zdůrazňuje, že církev v Africe jako Boží rodina znovu potvrzuje své úsilí o pastorační péči o všechny své členy. Duchovní jsou povzbuzováni, aby poskytovali pastorační péči spočívající v přijetí a podpoře, zejména párům v neregulérních situacích. A africké biskupské konference zdůrazňují, že s osobami s homosexuálními sklony je třeba zacházet s úctou a důstojností, ale připomínají jim, že homosexuální svazky jsou v rozporu s Boží vůlí, a proto nemohou obdržet církevní požehnání. V této souvislosti je citován Katechismus katolické církve, který tyto akty definuje jako vnitřně neuspořádané a odporující přirozenému zákonu, a naprostá většina afrických biskupů své zásahy opírá o Boží slovo odsuzující homosexualitu.

Kromě biblických důvodů komplikuje přijetí homosexuálních svazků také kulturní kontext v Africe, hluboce zakořeněný v přirozenoprávních hodnotách týkajících se manželství a rodiny, protože jsou považovány za rozporné s kulturními normami a ve své podstatě vnitřně špatné.

List oznamuje, že úvahy afrických biskupů pokračují: Některé země dávají přednost delšímu času na prohloubení deklarace, která nabízí možnost těchto požehnání, ale nevnucuje je, upozorňuje Ambongo. A ujišťuje, že „jako pastýři budeme dále uvažovat o hodnotě obecného tématu tohoto dokumentu, nejen o požehnání pro páry v neregulérní situaci, tedy o bohatství spontánních požehnání v lidové pastoraci“.

V závěru listu pak stojí výzva africkým katolíkům, aby se „nenechali otřást“. „Jeho Svatost papež František“, napsal kardinál, „se důrazně staví proti jakékoli formě kulturní kolonizace v Africe, z celého srdce žehná africkému lidu a povzbuzuje ho, aby jako vždy zůstal věrný obraně křesťanských hodnot“.