Nezapomeňte na nás! Solidarita zachraňuje životy, vyzývá arcibiskup Ševčuk

Svitlana Duchovyč – Vatican News

Prosme Boha o mír pro náš lid, prosme, aby tato válka co nejdříve skončila, prosme, aby nás chránil před utrpením, před smrtí. Je však důležité si uvědomit, že Bůh je více připraven dávat než my prosit. To nám dává naději: takto v rozhovoru pro vatikánská média popisuje touhu po míru, která přebývá v srdci ukrajinského lidu, kyjevsko-haličský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk. Touhu doprovázenou každodenní modlitbou, stejně jako po dvou letech každodenně znějí sirény a výbuchy devastují jeho zemi.

Válka přináší smrt, utrpení, vyvolává nenávist a vytváří vážné sociální problémy. Jak se s tím vším církev snaží nakládat?

V posledních dvou letech naše církev rozvinula „smuteční pastoraci“, protože musíme doprovázet lidi, kteří truchlí, trpí, oplakávají ztrátu členů rodiny, domova, svého světa. Je to výzva, protože je velmi snadné být pastýřem šťastných lidí. Ale v kontextu války se musíme vypořádat se situací hlubokého smutku a často se cítíme bezmocní. Co můžeme dělat? Někdy dáváme přednost tomu, abychom byli přítomni, než abychom něco dělali: být přítomni vedle lidí, kteří pláčou, a snažit se ukázat, že Bůh je s námi. Najít vhodná slova pro matku, která truchlí nad smrtí svého dítěte, nebo oslovit mladého muže, který přišel o nohy, či dítě, které vidělo smrt své matky. Tato pastorace smutku je výzvou, ale je to také pastorace naděje, protože křesťanská víra nás vyzývá, abychom uprostřed smutku přinášeli naději na vzkříšení.

Ukrajinci tedy navzdory všemu nepřestávají doufat?

Jsme zranění, ale nezoufáme. Lidé, kteří věří ve věčný život, kteří věří ve vzkříšeného Krista, nacházejí naději. A naděje není marný cit, slepá důvěra v to, co neznáte. Ne, smyslem křesťanské naděje je život Zmrtvýchvstalého: jistě vstaneme z mrtvých. Křesťanská naděje nám tak otevírá nové perspektivy. Na Ukrajině můžeme často slyšet větu Contra spem spero (Doufám proti vší naději), která se také stala názvem básně slavné ukrajinské básnířky Lesji Ukraïnky (1871-1913): křesťansky doufáme proti čistě lidskému zoufalství.

Synoda řeckokatolických biskupů na Ukrajině, která se sešla na začátku února, měla jako hlavní téma pastoraci rodiny. Jaké jsou hlavní výzvy v této oblasti a o co se jako církev snažíte?

V oblasti pastorace rodin máme čtyři nové výzvy: zaprvé, máme rodiny, které ztratily příbuzného, například mladou ženu, která přišla o manžela a nemůže svým dětem vysvětlit, kdy se vrátí jejich otec. Druhou tragédií jsou rodiny válečných zraněných: dnes máme na Ukrajině 200 000 těžce zraněných. A rodina nese celou tíhu jejich sociální a zdravotní péče. Pak tu máme rodiny nezvěstných na frontě, kterých je oficiálně 35 tisíc. Nedovedete si představit, jakým peklem procházejí matka a otec, kteří nemají žádné zprávy o svém synovi, nebo žena, která žije bez zpráv o svém muži! Pak tu máme rodiny válečných zajatců a doprovázet je bývá velmi obtížný úkol: v každé farnosti, kterou navštívím, mi předkládají nekonečné seznamy válečných zajatců. Neustále tato jména shromažďuji a předávám je Svatému otci. Jsem Svatému otci hluboce vděčný za jeho odhodlání osvobodit válečné zajatce. Modleme se, aby jednoho dne byli osvobozeni a mohli se vrátit domů. Dalším rozměrem jsou děti: podle státních statistik se v roce 2023 na Ukrajině narodilo 210 000 dětí. Pro rok 2024 se očekává pouze 180 000 porodů, což je třetina toho, co by se na Ukrajině normálně narodilo. Oficiálně ukrajinská vláda uvádí, že zahynulo 527 dětí a 1224 bylo zraněno. Velkým zločinem proti důstojnosti dětí jsou také deportace ukrajinských dětí z okupovaných oblastí v Rusku, které provádí ruská vláda. Setkal jsem se s několika dětmi, které byly Rusy deportovány a poté prostřednictvím různých mezinárodních mechanismů, včetně mise kardinála Mattea Zuppiho, navráceny svým rodinám. Tyto děti potřebují specifickou péči, velmi zvláštní pastorační doprovázení, protože ve svém nízkém věku zažily veškerou možnou lidskou krutost.

Jaké je vaše poselství katolíkům na celém světě dva roky po začátku rozsáhlé invaze?

Udělejme vše pro ukončení této nesmyslné války! Protože válka s sebou vždy přináší smrt, tragédii, destrukci člověka i celé společnosti. Válka na Ukrajině není „ukrajinskou válkou“, to znamená, že není jen jevem, který lze uzavřít v rámci hranic naší trpící země, ale je skutečností, která zasahuje celý svět. Proto žádáme o solidaritu: solidarita skutečně zachraňuje životy a může nám pomoci najít řešení, která jsme dnes možná ještě nenašli. Nezapomínejte na Ukrajinu, neopouštějte nás v našem zármutku a smutku.