V jakém bodě cesty k viditelné jednotě se nacházíme?

Simone Caleffi

Světová rada církví (WCC) vydala 9. května brožuru před celosvětovou konferencí své Komise pro víru a řád. Půjde již o šesté její vydání. První konference se konala v roce 1927 ve švýcarském Lausanne. Od té doby se konference o víře a řádu konaly v klíčových okamžicích dějin ekumenického hnutí (v roce 1937 v Edinburghu, v roce 1952 v Lundu, v roce 1963 v Montrealu, v roce 1993 v Santiagu de Compostela). Příležitostí příštího mezikontinentálního setkání bude připomínka ekumenického koncilu v Nicei, který se konal v tomto tureckém městě před 1700 lety. Konference proběhne nedaleko egyptské Alexandrie ve dnech 24. až 28. října 2025 a hostit ji bude koptská pravoslavná církev. Ekumenická rada církví v této souvislosti připomíná, že "na nicejském koncilu v roce 325 n. l. se sešli biskupové zastupující celé křesťanstvo, aby hledali shodu na ústředním významu křesťanské víry a potvrdili svou víru v trojjediného Boha".

Andrej Jeftić, ředitel komise, uvedl, že šestá světová konference Víra a řád (která, jak známo, spolupracuje mimo jiné s Dikasteriem pro podporu jednoty křesťanů při formulaci textů pro každoroční Týden modliteb) je pro Světovou radu církví zásadní událostí, "významným milníkem na cestě k jednotě církve". A klade si otázku: "Vzhledem k výzvám, kterým čelíme - nejednotě, nespravedlnosti, naléhavým klimatickým problémům, válkám a násilí - jak můžeme přistoupit k hledání viditelné jednoty, abychom mohli společně svědčit o naší společné víře v Ježíše jako Boha a Spasitele v 21. století?".

Na katolické straně je zvykem říkat, že církev je již jedna (jednota je jedním ze čtyř konstitutivních znaků církve, spolu se svatostí, katolicitou a apoštolskostí), ale nepochybně křesťané nejsou jednotní, a to je před světem stále pohoršující, myslíme-li na Ježíšova slova (srov. Jan, 17, 20-26): "Ut omnes unum sint". Výročí 1. nicejského koncilu - uvádí Ekumenická rada církví - je východiskem pro téma konference v roce 2025, totiž: "Kde se nacházíme na cestě k viditelné jednotě?". Bude se k němu přistupovat ze vzájemně propojené perspektivy víry a misie a uvažovat nejen o jednotě křesťanů, ale také o jednotě všech lidí - v kontextu války, v níž se dnes nacházíme - a celého stvoření tváří v tvář problému klimatické katastrofy. Po více než třech desetiletích od poslední světové konference se skutečně nacházíme v rozhodujícím okamžiku lidských dějin. Křesťané dnes více než kdy jindy pociťují naléhavou potřebu spojit se, aby se mohli vyjádřit a obětovat pro svět, který potřebuje jednotu, jež pro ně může pramenit pouze z víry a z ní vyplývajícího poslání.

Sedmnáct set let od prvního ekumenického koncilu poskytuje příležitost oslavit potvrzení nicejského vyznání víry, totiž že Syn Ježíš je soupodstatný s Bohem Otcem v lůně Trojice. Ariánská teze, která uvažuje o Synu jako o stvořeném, je tak odsouzena jako heretická. Místo toho je stanoveno, že je zrozený; je stvořitelem, a nikoliv stvořením. Co mohou tyto spory říci dnešnímu světu? Světová konference jistě nabídne příležitost zamyslet se nad modelem, podle kterého se Bůh zjevuje. Církve budou muset přehodnotit své historické vztahy s imperiální a koloniální mocí a provést dekolonizaci víry z kulturního hlediska. Dále je třeba zvážit, jak mohou křesťané vyznávat svou víru v pluralitní společnosti, aby byl podporován mír a nebyli odsuzováni ti, kteří smýšlejí jinak.

Ve stále více rozděleném a polarizovaném světě je naléhavě zapotřebí jednoty, která neznamená uniformitu, ale hluboké a zásadní přesvědčení, že lidstvo musí držet pohromadě, aby hledalo to nejlepší pro každého z nás a udělalo další krok k důstojnosti každého člověka a celého stvoření. Jak může jednota zahrnovat rozmanitost? Výročí nicejského koncilu je podnětem k zamyšlení nad významem ekumenických koncilů jako příležitostí, kdy se křesťané mohou společně postavit čelem k otázkám, v nichž jsou rozděleni. Setkání v Egyptě, ve Wadi El-Natrun, bude znamenat pohled na spiritualitu pouštních otců: četbu Písma, zpěv a modlitbu. Uprostřed dnešních rozdělení a nespravedlností bude hlásána naděje na lepší svět, proměněný božím milosrdenstvím. Bude se usilovat o viditelnou a hmatatelnou jednotu a smíření.