Papež: Chtěl bych s Bartolomějem jet do Niceje k tisícímu sedmistému výročí koncilu
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Jde o cestu, kterou by papež "z celého srdce" chtěl podniknout od chvíle, kdy ho na ni pozval jeho "milovaný bratr" patriarcha Bartoloměj, a která by je zavedla do Niceje, místa konání prvního ekumenického koncilu, jehož 1700. výročí připadá na rok 2025. O své osobní přání se papež František podělil při audienci pro delegaci konstantinopolského ekumenického patriarchátu, kterou dnes, 28. června, přijal ve Vatikánu v rámci tradiční výměnné návštěvy při příležitosti svátků patronů římské církve, apoštolů Petra a Pavla (delegace Svatého stolce se naopak 30. listopadu vydá do Fanaru, sídla konstantinopolského ekumenického patriarchátu na svátek svatého Ondřeje).
Výročí prvního ekumenického koncilu
Na pozadí vděčnosti a náklonnosti k Bartoloměji, povzbuzení k dalšímu společnému dialogu, který "nepředstavuje žádné riziko pro integritu víry", výzvy za Svatou zemi zraněnou násilím a vzpomínky na zesnulého teologa Zizoulase připomněl papež František v závěru svého projevu 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.
Doufám, že vzpomínka na tuto velmi významnou událost ve všech věřících v Krista podnítí vůli ke společnému svědectví víry a touhu po větším společenství
František zejména vyjádřil potěšení nad tím, že Ekumenický patriarchát a Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů začaly uvažovat o tom, jak si toto výročí společně připomenout: Jak dodal, "mám touhu se tam vydat; a děkuji Jeho Svatosti Bartoloměji za pozvání k oslavě poblíž místa, kde se koncil sešel".
Je to cesta, kterou si přeji vykonat, z celého srdce…
Společně se modlit za mír ve Svaté zemi a na válečných územích
Byla by to další příležitost k naplnění poslání, k němuž jsou církve povolány dnes, "v době, kdy je tolik mužů a žen vězněno strachem z budoucnosti". To znamená "hlásat Ježíše Krista, naši naději, vždy, všude a všem". A také ke společné modlitbě. V této souvislosti papež připomněl modlitbu ve Vatikánských zahradách - jejíž desáté výročí se připomínalo 7. června - po boku Bartoloměje a řeckého pravoslavného patriarchy Jeruzaléma Theofila III. se zesnulým prezidentem Státu Izrael Šimonem Peresem a prezidentem Státu Palestina Abú Mazenem, kteří vzývali mír ve Svaté zemi, na Blízkém východě a na celém světě.
O deset let později nám současná historie tragickým způsobem ukazuje, jak je nutné a naléhavé se společně modlit za mír, aby tato válka skončila, hlavy národů a znepřátelené strany našly cestu zpět ke shodě a všichni se navzájem uznali za bratry.
Tuto výzvu za mír papež vztahuje na všechny probíhající konflikty: "Zejména na válku, která se vede na sužované Ukrajině".
Setkání Pavla VI. s Athenagorou v Jeruzalémě
S pohledem stále upřeným na Jeruzalém František připomněl setkání Pavla VI. a ekumenického patriarchy Athenagory ve Svatém městě před šedesáti lety. Toto setkání zavdalo podnět k "cestě sbližování a míru", jež od té doby pokračuje a která dnes směřuje "k obnovení jednoty, k níž nás může vést pouze Duch svatý, jednoty v legitimní rozmanitosti".
Po staletích vzájemného odcizení bylo toto setkání znamením velké naděje, která nepřestává inspirovat srdce a mysl tolika mužů a žen, kteří dnes touží s Boží pomocí dosáhnout dne, kdy se budeme moci společně účastnit eucharistické hostiny.
Přátelství s Bartolomějem
Stále na vlně vzpomínek papež připomíná cestu do Svaté země v květnu 2014, i tehdy s Bartolomějem po boku: právě tam, "kde náš Pán Ježíš Kristus zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa", "jsme znovu potvrdili náš závazek pokračovat ve společné cestě k jednotě, za kterou se Kristus Pán modlil k Otci, aby všichni byli jedno". Papež si uchovává živou vzpomínku na tuto pouť a vyjádřil vděčnost za to, že od této cesty navázal s patriarchou "bratrské přátelství", které se udržuje po celá léta a "živí se při četných setkáních, při mnoha příležitostech konkrétní spolupráce mezi katolickou církví a pravoslavnou církví v otázkách, které mají velký význam pro církve a pro svět, jako je péče o stvoření, obrana lidské důstojnosti, mír".
Společně v jubilejním roce
Pozornost papeže se poté obrátila k Jubileu roku 2025, jehož mottem bude "Poutníci naděje". Stejně jako v indikační bule Spes non confudit zopakoval Jorge Mario Bergoglio výzvu adresovanou ekumenickému patriarchátu, aby "doprovázel a podporoval svými modlitbami tento rok milosti, aby přinesl hojné duchovní plody".
Také vaší přítomností: bude to velmi krásné.
Pokračování dialogu k jednotě, překonání akademických sporů
Proto také papež nově vybídl k pokračování dialogu mezi oběma církvemi: "Neznamená to žádné riziko pro integritu víry, ale je to spíše požadavek, který pramení z věrnosti Bohu a vede nás k celé pravdě prostřednictvím výměny darů pod vedením Ducha svatého." Vyzval rovněž k dialogu mezi církvemi, který by měl být veden v duchu jednoty a jednoty. Proto povzbudil práci Mezinárodní smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví při studiu citlivých historických a teologických otázek.
Doufám, že pastýři a teologové zapojení do tohoto procesu překonají čistě akademické spory a budou nakloněni poslušnému naslouchání tomu, co Duch svatý říká životu církve, a také že vše, co již bylo prostudováno a dohodnuto, najde plné přijetí v našich společenstvích a na místech výchovy. Vždy a všude se proti tomu bude vyskytovat odpor, ale my musíme jít odvážně vpřed.
Vzpomínka na biskupa Zizioulase
Na závěr audience zazněla vzpomínka na biskupa Ioannise Zizioulase, pravoslavného teologa, vyššího metropolitu pergamského, který zemřel v roce 2023. "Byl ironický, ale výborný, měl jsem ho rád". Papež má v paměti jeho moudrý výrok, pronesený žertem: "Vím, kdy nastane den plné jednoty: v den Posledního soudu. Ale do té doby putujme společně, modleme se společně a pracujme společně".
