Nazaretský vikář: Blízký východ ztrácí důstojnost a posvátnost lidského života

Michele Raviart - Vatikán

Časy se mění, mění se s nimi i lidstvo? Důležitá otázka, na kterou se budou hledat odpovědi během Mezinárodní letní univerzity Tonalestate, jejíž letošní ročník od 7. do 9. srpna probíhá v provincii Reggio Emilia. Diskusní fórum, které se zrodilo v roce 2000 z iniciativy Giovanniho Rivy, zakladatele Společenství Díla Nazaret (Compagnia dell'Opera di Nazareth), zahájil kulatý stůl s názvem "Tempora mutantur, et nos mutamur in illis?".

Blízký východ a otázka, jak žít společně

Žijeme v době, kdy války, ať už velké nebo malé, dělají ze světa místo, kde se hlad a bída dělí o svůj prostor s přemrštěným bohatstvím, vysvětlují organizátoři. Žijeme v době "negativní osamělosti a nedostatku pomoci", v době "ovládané globalizací zla", v níž základní otázkou je, jak obnovit "živou, jasnou a radostnou naději". O situaci na Blízkém východě promluvil Otec Sima'an Jaraisi. Tento melchitský vikář z Nazareta a kaplan katolických skautů v Izraeli hovořil na téma "Můžeme žít společně".

Ztráta důstojnosti a posvátnosti života

P. Jaraisi vysvětlil, že na Blízkém východě se dnes ztratila "důstojnost a posvátnost lidského života", přestože po léta docházelo k pozitivním i negativním momentům, "ale bylo možné žít společně v míru a je možné žít v míru". Otec Sima'an uvedl příklad některých skautských oblastí sdílených s arabskými křesťany, se židy, s arabskými muslimy, které oživuje "vysoká úcta k lidskosti a důstojnosti osoby". Dnes "je atmosféra temná a drsná, ale my nemůžeme reagovat", pokračuje s bolestí člověka, který si nedokáže představit svou budoucnost. "Nenávist vyvolává nenávist. Láska plodí lásku. My podporujeme lásku," dodává, "a je nás mnoho, muslimů, křesťanů, drúzů, židů, kteří podporují mír a jsou proti této nenávisti.

Ti, kdo nenávidí, nejsou křesťané

Sima'an Jaraisi vzpomíná na časy strávené se skauty, kdy jsme si všichni říkali "bratře", ale které dnes zahlcuje atmosféra války a násilí, jež člověka nenutí jít kupředu, jež ho nutí myslet si, že čas vypršel. "My křesťané," uzavřel, "nemáme žádné limity, žádné hranice, co se týče odpuštění nebo naděje na lepší zítřek, jinak bychom nebyli křesťany. Jako křesťan vidím jen mír, důstojnost člověka a života. Kdo nenávidí, už není křesťanem".