Dnes v poledne v knihovně Apoštolského paláce ve Vatikánu Dnes v poledne v knihovně Apoštolského paláce ve Vatikánu 

Papež: Chceme vidět Ježíše!

Promluva papeže Františka před polední modlitbou v neděli 21. března.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Tuto pátou neděli v době postní nám liturgie předkládá evangelium, ve kterém sv. Jan popisuje příhodu, ke které došlo v posledních dnech Ježíšova života těsně před Velikonocemi  (Jan 12,20-33). Ježíš se nacházel v Jeruzalémě kvůli velikonočním svátkům a někteří Řekové byli na něj zvědaví. Chtěli se s ním setkat. Šli za Filipem a řekli mu: “Rádi bychom viděli Ježíše” (v. 21). Ježíš o tom řekl Ondřejovi a potom šli za svým učitelem. V té žádosti oněch Řeků můžeme rozpoznat otázku, se kterou se tolik lidí na mnoha místech a ve všech dobách obrací na církev a na každého z nás: “Chceme vidět Ježíše”.

A jak Ježíš na tu otázku odpovídá? Je to zvláštní. Říká: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. (…) Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek” (v. 23-24). Zdá se, že tato odpověď neodpovídá na to, na co se oni Řekové ptali. Ve skutečnosti míří výše. Ježíš zde vlastně říká, že přišel pro každého, kdo ho chce hledat, a je pro něj ukrytým semínkem připraveným zemřít a přinést mnohý užitek. Jako kdyby říkal: Jestli mě chcete poznat a pochopit, podívejte se na pšeničné zrno, které umírá v zemi, podívejte se na kříž.

Připomeňme si znamení kříže, které se stalo během staletí typickým symbolem křesťanů. Kdo chce dnes vidět Ježíše a možná pochází ze zemí a kultur, kde je křesťanství málo známé, co uvidí jako první? Které znamení je to, se kterým se pravděpodobně setká? Krucifix. V kostelích, v domech křesťanů, také nošený na krku. Důležité je, aby toto znamení bylo koherentní s evangeliem. Kříž je vždycky vyjádřením lásky, služby, vlastního nezištného darování se. Jenom tak je kříž opravdu “stromem života”, života v plnosti.

Také dnes chce tolik lidí, často aniž by to tak řekli, vidět Ježíše, setkat se s ním, poznat ho. Z toho plyne velká odpovědnost nás křesťanů a našich společenství. I my máme na tuto otázku odpovědět svědectvím života, který se rozdává ve službě stylem Božím: Blízkocí, soucitem a vlídností. Znamená to rozsévat semínka lásky nikoli slovy, která odezní, ale konkrétními činy, jednoduchými a odvážnými. Nikoli odsuzováním založeným na teoriích, nýbrž činy lásky. Tak díky Boží milosti přineseme plody, i když je půda vyprahlá kvůli nedorozuměním, potížím a pronásledování, legalistickými požadavky či klrikálními moralismy. To je vyprahlá půda. Právě nyní, v čase zkoušky a osamění, když semínko umírá, nastala doba, kdy klíčí život, aby ve svůj čas přinesl zralé plody. A v této provázanosti smrti a života můžeme zažít radost a pravou plodnost lásky, která se, jak stále opakuji, rozdává stylem Božím: blízkostí, soucitem, vlídností.

Panna Maria ať nám pomáhá následovat Ježíše, abychom rozhodně kráčeli po cestě služby, aby Kristova láska zářila v každém našem postoji stávala se stále více způsobem, kterým žijeme náš každodenní život.

Přeložil Petr Vacík

 

21. března 2021, 14:03

Angelus je modlitba, která se pronáší třikrát denně na památku trvalého tajemství Vtělení, a to v šest hodin ráno, v poledne a v šest hodin večer, když se rozezní zvony. Název Angelus pochází z úvodu modlitby – Anděl Páně zvěstoval Panně Marii (Angelus Domini nuntiavit Mariae), která spočívá v krátké četbě tří jednoduchých testů zaměřených na Ježíšovo Vtělení a v recitaci tří Zdrávasů. Tuto modlitbu pronáší papež o nedělích a slavnostech v pravé poledne na Svatopetrském náměstí. Před modlitbou Anděl Páně se v krátké promluvě věnuje liturgickým čtením daného dne a po apoštolském požehnání zdraví poutníky. Od Velikonoc do Letnic se namísto modlitby Angelus pronáší modlitba Regina Coeli (Raduj se, Královno nebeská), která připomíná Ježíšovo zmrtvýchvstání a v jejímž závěru se třikrát opakuje Chvála nejsvětější Trojice.

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Coeli

Čtěte více >