Papež při Regina Caeli: Duch svatý nás koriguje a brání
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium dnešní, šesté neděle velikonoční, k nám promlouvá o Duchu svatém, o Duchu, kterého Ježíš nazývá Paraklét (srov. J 14,15-17). Paraklét je slovo, které pochází z řečtiny a znamená zároveň utěšitel a obhájce. To znamená, že Duch svatý nás nikdy nenechává samotné, stojí při nás jako advokát, který pomáhá obviněnému tím, že stojí po jeho boku. A navrhuje nám, jak se bránit tváří v tvář těm, kdo nás obviňují. Pamatujme, že velkým žalobcem je vždy ďábel, který do vás vkládá hříchy, touhu po hříchu, špatnost. Zamysleme se nad těmito dvěma aspekty: nad jeho blízkostí - je nám nablízku - a nad jeho pomocí proti těm, kdo nás obviňují.
Jeho blízkost: Duch svatý, jak říká Ježíš, "zůstává s vámi a zůstává ve vás" (srov. v. 17). Nikdy nás neopouští. Duch svatý chce být s námi: není to žádný kolemjdoucí host, který nás přichází zdvořile navštívit. Ne, je to životní společník, stálá přítomnost, je to Duch a chce přebývat v našem duchu. Je trpělivý a zůstává s námi, i když klesáme. Zůstává, protože nás skutečně miluje: nepředstírá, že nás miluje, a pak nás nechá v těžkostech samotné. Ne, je věrný, je otevřený, je autentický.
Skutečně, když se ocitneme ve zkoušce, Duch svatý nás utěšuje, přináší nám Boží odpuštění a sílu. A když nás konfrontuje s našimi chybami a napravuje nás, činí tak s laskavostí: v jeho hlase, který promlouvá k srdci, je vždy slyšet tón něhy a vřelost lásky. Duch Parakléta je ovšem náročný, protože je to opravdový přítel, věrný přítel, který nic neskrývá, který navrhuje, co změnit a jak růst. Když nás však opravuje, nikdy nás neponižuje a nevzbuzuje nedůvěru, naopak nám zprostředkovává jistotu, že s Bohem to zvládneme, a to vždy. V tom spočívá jeho blízkost. Je to krásná jistota.
Za druhé je Duch Parakléta naším obhájcem: brání nás tváří v tvář těm, kdo nás obviňují: před námi samými, když se nemilujeme a neodpouštíme si, dokonce až do té míry, že si říkáme, že jsme ztroskotanci a budižkničemové; před světem, který zavrhuje ty, kdo neodpovídají jeho schématům a vzorům; před ďáblem, který je "žalobcem" a rozdělovačem par excellence (srov. Zj 12,10) a dělá vše pro to, abychom se cítili neschopní a nešťastní.
Tváří v tvář všem těmto obviňujícím myšlenkám nám Duch svatý naznačuje, jak bychom měli reagovat. Jakým způsobem? Paraklét, říká Ježíš, je ten, který "nám připomíná všechno, co nám Ježíš řekl" (srov. J 14,26). Připomíná nám tedy slova evangelia, a tak nám umožňuje odpovědět obviňujícímu ďáblovi nikoliv našimi vlastními slovy, ale slovy Páně. Především nám připomíná, že Ježíš vždy mluvil o Otci, který je na nebesích, dal nám ho poznat a zjevil nám svou lásku k nám, kteří jsme jeho děti. Pokud vzýváme Ducha, učíme se přijímat a připomínat si nejdůležitější životní skutečnost, která nás chrání před obviněními ze zla. A jaká je tato nejdůležitější životní skutečnost? Jsme milované Boží děti: to je nejdůležitější skutečnost a Duch nám ji připomíná.
Bratři a sestry, ptejme se dnes sami sebe: vzýváme Ducha svatého, modlíme se k němu často? Nezapomínejme na Toho, který je nám nablízku, ba v nás! A pak, nasloucháme jeho hlasu, když nás povzbuzuje i když nás usměrňuje? Odpovídáme Ježíšovými slovy na obvinění ze zlého, na "soudy" života? Pamatujeme na to, že jsme milované Boží děti? Kéž nás Maria učiní poddajnými vůči hlasu Ducha svatého a vnímavými vůči jeho přítomnosti.
