Papež při polední modlitbě: Pro Boha není nikdy pozdě
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium dnešní liturgie nám předkládá překvapivé podobenství: majitel vinice chodí od časného rozbřesku až do večera povolávat některé dělníky, ale nakonec všem zaplatí stejně, i těm, kteří pracovali jen jednu hodinu (srov. Mt 20,1-16). Zdálo by se, že je to nespravedlnost, ale podobenství nemáme číst skrze mzdová kritéria; spíše nám chce ukázat kritéria Boha, který nevypočítává naše zásluhy, ale miluje nás jako děti.
Zastavme se u dvou Božích činů, které z příběhu vyplývají. Zaprvé, Bůh vychází v každou hodinu, aby nás zavolal; zadruhé, každému se odměňuje stejnou "mincí".
Za prvé, Bůh je ten, kdo vychází v každou hodinu, aby nás volal. V podobenství se říká, že pán "vyšel za úsvitu, aby si vzal nádeníky na svou vinici" (v. 1), ale pak pokračuje ve vycházkách v různých denních dobách až do západu slunce, aby hledal ty, které ještě nikdo nevzal do práce. Chápeme tedy, že v podobenství jsou dělníky nejen lidé, ale především Bůh, který vychází celý den, aniž by se unavil. Takový je Bůh: nečeká na naše úsilí, aby k nám přišel, neprovádí zkoušku, aby zhodnotil naše zásluhy, než nás vyhledá, nevzdává se, když se opozdíme s odpovědí; naopak, sám převzal iniciativu a v Ježíši k nám "vyšel", aby nám ukázal svou lásku. A hledá nás ve všech denních dobách, které, jak uvádí svatý Řehoř Veliký, představují různé etapy a období našeho života až do stáří (srov. Homilie na evangelium, 19). Jeho srdce se totiž nikdy neopozdí, stále nás hledá a čeká na nás. Nezapomínejme na to: Hospodin nás vždy hledá a čeká na nás, vždy!
Právě proto, že má tak široké srdce, Bůh - to je druhý skutek - oplácí každému stejnou "mincí", kterou je jeho láska. Zde je hlavní smysl podobenství: dělníci poslední hodiny jsou placeni stejně jako ti první, protože ve skutečnosti je Boží spravedlnost vyšší. Jde dál. Lidská spravedlnost říká "dát každému, co si zaslouží", zatímco Boží spravedlnost neměří lásku na vahách našich výnosů, našich výkonů nebo našich selhání: Bůh nás prostě miluje, miluje nás proto, že jsme děti, a činí tak bezpodmínečnou láskou, láskou bezplatnou.
Bratři a sestry, někdy nám hrozí, že budeme mít s Bohem "kupecký" vztah a budeme spoléhat spíše na svou zdatnost než na jeho velkorysost a milost. Někdy se dokonce jako církev, místo abychom vycházeli ven v každou denní dobu a rozpřáhli náruč ke každému, můžeme cítit jako premianti ve třídě, odsuzovat ostatní na dálku, aniž bychom mysleli na to, že i je Bůh miluje stejnou láskou, jakou má k nám. A dokonce i v našich vztazích, které jsou základem společnosti, se spravedlnost, kterou praktikujeme, někdy nedokáže vymanit z klece vypočítavosti a my se omezujeme na dávání podle toho, co dostáváme, aniž bychom se odvážili udělat něco navíc, aniž bychom vsadili na účinnost dobra konaného zdarma a lásky nabízené s širokým srdcem. Bratři, sestry, ptejme se sami sebe: umím já, křesťan, vyjít vstříc druhým? A jsem velkorysý, jsem velkorysý ke každému, umím dát ono "více" porozumění a odpuštění, jak to se mnou dělal a dělá každý den Ježíš?
Kéž nám Panna Maria pomůže, abychom se obrátili k Boží míře, k lásce bez míry.
