Soucit je nenahraditelný diagnostický nástroj, řekl papež italským lékařům
Jana Gruberová – Vatican News
Papež František nejprve oslovil dětské lékaře, kteří, jak vyzdvihl jsou opěrným bodem pro mladé páry.
„Pomáháte jim v jejich úkolu doprovázet děti v jejich růstu. Děti jsou vždy darem a Božím požehnáním: v Žalmech najdeme krásný obraz rodiny shromážděné u stolu s dětmi, které jsou jako výhonky oliv (Žl 128,3). Itálie je bohužel stárnoucí zemí: doufejme, že se tento trend podaří zvrátit a vytvořit příznivé podmínky pro to, aby mladí lidé získali více sebedůvěry a znovu objevili odvahu a radost z toho, že se stanou rodiči. Možná bych to neměl říkat, ale řeknu to: dnes by si lidé raději pořídili štěně než dítě. Váš úkol je velmi omezený, ale úkol zvěrolékařů roste! A to není dobré znamení“.
Otolaryngologové naopak léčí určité orgány, které jsou nezbytné pro lidské vztahy a udržují lidi v kontaktu s ostatními a se společností, pokračoval papež.
„V evangeliu vidíme, jak se Ježíš přibližuje k hluchoněmým lidem, kteří žili v osamění a izolaci. A pozorujeme, že při jejich uzdravování dělá zvláštní gesta a říká zvláštní slova. Myslím, že tato gesta a slova pro vás mohou být inspirací, protože z nich prosvítá Boží soucit a něha zejména k těm lidem, kteří své vztahy prožívají jen s námahou“.
Papež poté vzpomenul na nedávnou koronavirovou pandemii a podotkl, že bez obětavosti a nasazení italských zdravotníků by v této zemi přišlo o život mnohem více lidí. Zároveň upozornil na novou kritickou fázi (nejen) italského zdravotnictví, která se zdá být strukturální.
„Neustále se projevuje nedostatek personálu, což vede k nezvládnutelnému pracovnímu zatížení a následnému útěku od zdravotnických profesí. Pokračující hospodářská krize ovlivňuje kvalitu života pacientů i lékařů: kolik včasných diagnóz není stanoveno? Kolik lidí se vzdá léčby? Kolik zklamaných a unavených lékařů a zdravotních sester odchází nebo se raději vydává pracovat do zahraničí? To jsou některé z faktorů, které podkopávají výkon práva na zdraví, které je součástí dědictví sociální nauky církve a je zakotveno v italské ústavě jako právo jednotlivce a jako zájem společenství, protože zdraví je společné dobro“. Papež vyzval k zachování italského veřejného zdravotnictví, založeného na zásadách univerzálnosti, rovnosti a solidarity, neboť hrozí, že již nebudou uplatňovány a prosadí se pouze „placená medicína a pak už nic“. Jak dále řekl, šíří se dva protikladné a stejně nebezpečné jevy: na jedné straně snaha o zdraví za každou cenu, utopie o odstranění nemoci, odstranění každodenní zkušenosti zranitelnosti a omezenosti; na druhé straně opuštění těch, kteří jsou slabí a křehcí, v některých případech s návrhem smrti jako jediné cesty.
„Medicína, která se zříká péče a zakotvuje za odlidštěnými a odlišťujícími postupy, však již není uměním léčit. K nemocnému je nutno přistupovat s postojem milosrdného Samaritána, který se nedívá jinam, ale sklání se nad zraněným, aniž by se vyptával, aniž by nechal své srdce a mysl uzavřít předsudky, aniž by myslel na vlastní prospěch. Toto evangelijní podobenství vám pomůže, abyste se vždy dívali do tváří malých i velkých pacientů: abyste je přijali a dali jim naději, abyste naslouchali jejich příběhům, abyste je podpořili, když jde do tuhého. Klíčovým slovem je soucit, což není lítost, ale slitování. Je to nenahraditelný diagnostický nástroj!“
Papež František vyzdvihl tři Boží vlastnosti: blízkost, soucit a něha, které jsou společné léčitelům v oblasti duchovního i fyzického zdraví. A nakonec zdůraznil, že ti, kdo jsou povoláni pečovat o druhé, nesmí zanedbávat péči o sebe.
„V posledních letech je odolnost lékařů, sester, zdravotníků vystavena zkoušce. Je zapotřebí zásahů, které by důstojně ocenily vaši práci a podpořily co nejlepší podmínky pro její co nejefektivnější výkon. Tolikrát jste obětí!“