Papež František: Liturgie není jen pro odborníky, nutno dobře formovat laiky
Tiziana Campisi – Vatican News
„Církev, která necítí nadšení pro duchovní růst, která se nesnaží mluvit způsobem srozumitelným pro muže a ženy své doby, která necítí bolest nad rozdělením mezi křesťany, která se nechvěje úzkostí hlásat Krista národům, je nemocná církev. To jsou příznaky nemocné církve“.
Papež František ve svém projevu na plenárním shromáždění Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti používá přímočará slova, aby zdůraznil, že bez liturgické reformy není reforma církve. Připomněl 60. výročí Sacrosanctum Concilium, konstituce o posvátné liturgii, vypracované během II. Vatikánského koncilu s cílem umožnit, aby křesťanský život věřících každým dnem více a více rostl, přizpůsobit instituce podléhající změnám potřebám doby, upřednostnit vše, co by mohlo přispět ke sjednocení všech věřících v Krista, a oživit vše, co by mohlo pomoci povolat všechny do lůna církve. V praxi, vysvětlil papež, se jedná o hluboké dílo duchovní, pastorační, ekumenické a misijní obnovy.
Snubní věrnost církve
Když se mluví o reformě církve, vždy se setkáváme s otázkou snubní věrnosti, upřesňuje František a dodává, že církev jako nevěsta bude vždy tím krásnější, čím více bude milovat Krista Ženicha, až do té míry, že mu bude zcela patřit, až do té míry, že se mu plně přizpůsobí. V této souvislosti se papež pozastavuje nad službou žen.
„Církev je žena, církev je matka a Mariina postava je víc než Petr, tedy je něčím jiným. Nelze vše redukovat na služebnost svěcených služebníků. Žena sama o sobě má v církvi jako žena velmi velký symbol, aniž bychom ji redukovali na služebnost. Proto jsem řekl, že každý případ církevní reformy je vždy záležitostí snubní věrnosti, protože tam je žena“.
Význam liturgické formace
Stejně jako koncilní otcové, kteří se zabývali tématem liturgie, místa par excellence, v němž se setkáváme s živým Kristem, naléhali na formaci věřících a podporovali pastorační činnost, i papež trvá na potřebě liturgické formace a zdůrazňuje, jak je pro každého důležitá.
„Nejedná se o specializaci několika odborníků, ale o vnitřní dispozici celého Božího lidu. To samozřejmě nevylučuje, že prioritu má formace těch, kteří jsou na základě svátosti svěcení povoláni být mystagogy, tedy brát věřící za ruku a doprovázet je v poznávání svatých tajemství“.
Příprava svěcených služebníků
Podle Františka je nezbytné, aby pastýři uměli vést lid na dobrou pastvinu liturgického slavení, kde se hlásání Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, stává konkrétní zkušeností jeho přítomnosti, která proměňuje život. Proto žádá, aby v duchu synodální spolupráce mezi dikasterii, s nímž počítá také konstituce Praedicate evangelium, se liturgickou formací svěcených služebníků zabývalo také Dikasterium pro kulturu a vzdělávání, Dikasterium pro klérus a Dikasterium pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, aby každé z nich mohlo nabídnout svůj specifický příspěvek.
Formační cesty pro Boží lid
Je však také třeba myslet na nové formační cesty pro Boží lid, vyzývá papež, a to počínaje shromážděními, která se scházejí v neděli, v den Páně, ve svátky liturgického roku, které jsou první konkrétní příležitostí k liturgické formaci, a rovněž při patronátních svátcích nebo svátostech křesťanské iniciace, příležitostech, při nichž se lidé více účastní slavení a které, jsou-li připraveny s pastorační péčí, umožňují lidem znovu objevit a prohloubit smysl dnešního slavení tajemství spásy.
Nakonec František vyzdvihl velký úkol, který připadá Dikasteriu pro bohoslužbu a svátosti, totiž pracovat na tom, aby Boží lid rostl v uvědomění a v radosti ze setkání s Bohem při slavení posvátných tajemství.
