Poselství papeže Františka ke Dni prarodičů a seniorů

Adriana Masotti – Vatican News

„Mezigenerační rozpory jsou klamem a otráveným plodem konfrontační kultury. Stavět mladé proti starším je nepřijatelná manipulace. (…) Společná příslušnost je v krizi a prosazují se individuality; přechod od 'my' k 'já' se jeví jako jedno z nejzřetelnějších znamení naší doby“. To jsou dva výroky obsažené v poselství papeže Františka ke čtvrtému Světovému dni prarodičů a seniorů, který se bude slavit 28. července. Papež v textu odsuzuje osamělost a zavržení, k němuž je mnoho starých lidí odsouzeno z různých důvodů, ale také kvůli jakési smutné společenské konspiraci a neschopnosti pomyslet na jinou společnost. V tento čtvrtý světový den, který jim je věnován, neopomeňme projevit svou něhu prarodičům a starým lidem v našich rodinách, vyzývá František.

Věrná Boží láska

Poselství začíná uznáním, že Bůh své děti neopouští, a to nikdy, v jeho očích život neztrácí hodnotu, když věk postupuje a síly ubývají. Celé Písmo svaté dosvědčuje věrnou lásku Boží a jeho milosrdenství vůči nám, ať už se nacházíme v jakémkoli stavu.

Žalmy jsou plné úžasu lidského srdce před Bohem, který se o nás stará navzdory naší ubohosti; ujišťují nás, že Bůh každého z nás utkal už v lůně matky a že nás neopustí ani v podsvětí. Proto si můžeme být jisti, že nám bude nablízku i ve stáří, tím spíše, že v Bibli je stárnutí znamením požehnání.

Vedle této jistoty však v Bibli najdeme také projevy strachu z opuštění a silné vzývání, jako je tomu v Žalmu 71,9: „Neodvrhuj mě v čase stáří“. František píše, že se nejedná o rozpor, a odkazuje také na osobní zkušenost, přičemž vysvětluje:

Když se rozhlédneme kolem sebe, není těžké si ověřit, jak takové výrazy odrážejí více než zřejmou skutečnost. Až příliš často je pro nás, seniory a prarodiče, samota trpkým životním společníkem. Mnohokrát se mi jako biskupovi v Buenos Aires stalo, že jsem navštívil domovy důchodců a uvědomil jsem si, jak zřídka tamní lidé přijímají návštěvy.

Příčiny osamělosti starých lidí

Příčin osamělosti, kterou staří lidé zažívají, je mnoho. Papež uvádí některé z nich: emigrace mladých lidí, války, v nichž muži bojují a ženy a děti jsou nuceny se stěhovat jinam, nebo v některých částech světa falešná víra, například ta, která obviňuje starší lidi z čarodějnictví, aby údajně odebrali životní energii novým generacím. Konflikt mezi starými a mladými je však velmi rozšířený. Papež píše:

Když se nad tím zamyslíme, toto obvinění vznášené proti starší generaci, totiž že krade budoucnost mladým, je dnes všude velmi přítomné. V jiných podobách se s ním setkáváme i ve vyspělejších a modernějších společnostech. V současnosti je například rozšířeno přesvědčení, že staří lidé zatěžují mladé náklady na péči, kterou potřebují, a tím ubírají prostředky na rozvoj země, a tudíž i mladým. Jedná se o zkreslené vnímání reality.

Je to zkreslené vnímání reality, uvádí papež. „Je to klam a otrávené ovoce kultury konfrontace. Stavět mladé proti starým je nepřijatelná manipulace“. Papež poznamenává, že výše citovaný žalm hovoří o spiknutí proti starším lidem, a podotýká, že jejich osamělost a marginalizace často nejsou ani náhodné, ani nevyhnutelné, ale jsou plodem rozhodnutí - politických, ekonomických, sociálních a osobních -, která neuznávají nekonečnou důstojnost každého člověka. „To se stává, když se pro společnost staří lidé stávají jen nákladem, který je v některých případech příliš vysoký na zaplacení“. Je to mentalita, zdůrazňuje František, která podmiňuje samotné staré lidi tím, že je nutí cítit se pro ostatní přítěží a žene je do izolace. Papež odsuzuje individualismus, který nakazil i rodinu: přechod od 'my' k 'já' se jeví jako jedno z nejzřetelnějších znamení naší doby, píše.

Osamělost a zavržení se staly opakujícími se prvky v kontextu, v němž jsme ponořeni. Mají více příčin: v některých případech jsou důsledkem naprogramovaného vyloučení, jakéhosi smutného společenského spiknutí, v jiných případech jsou bohužel vlastním rozhodnutím člověka. Jindy jsou zase strpěny při předstírání, že jde o autonomní volbu. Stále více jsme ztratili chuť k bratrství (Fratelli tutti, 33) a máme problém si vůbec představit něco jiného.

Příběh Rút, která neopouští svou starou tchýni

Aby František svou myšlenku náležitě přiblížil, obrací se opět k Písmu svatému a zejména ke knize Rút, která vypráví příběh staré Noemi a jejích dvou mladých snach: Noemi, vědoma si své malé hodnoty v očích společnosti, je vyzývá, aby ji opustily a pokračovaly v životě jinde. První jmenovaná, Orpas, ji po políbení opouští, druhá snacha Rut ji oslovuje těmito slovy: Nenaléhej na mě, abych tě opustila.  Rut se nebojí jít proti zvyklostem a rozhodne se vydat na cestu společně se stařenkou. V poselství papež píše

Nás všechny - závislé na myšlence, že samota je nevyhnutelným údělem - Rut učí, že na výzvu neopouštěj mě! je možné odpovědět Neopustím tě!. Neváhá vyvrátit to, co se zdá být neměnnou realitou: život v osamění nemůže být jedinou alternativou! Není náhodou, že Rut - ta, která zůstává v blízkosti staré Noemi - je předchůdkyní Mesiáše, Ježíše, Emanuela, toho, který je Bůh s námi.

Papež obdivuje Rutino svědectví o svobodě a odvaze, které nás zároveň vybízí, abychom si  pro naše seniory představili jinou budoucnost. A vyjadřuje vděčnost těm, kteří se s tolika obětmi jako Rut starají o staršího člověka nebo prostě jen projevují každodenní blízkost příbuzným či známým, kteří už nikoho nemají. Pán, jak říká, je neopomene zahrnout svým požehnáním. Na závěr svého poselství František adresuje všem pozvání a ujišťuje prarodiče a všechny jejich blízké o svém požehnání a modlitbách:

V tento čtvrtý světový den, který je jim věnován, neopomeňme projevit svou něhu prarodičům a starším lidem v našich rodinách, navštivme ty, kteří jsou skleslí a už nedoufají, že je možná jiná budoucnost.

Kardinál Farrell: znovu objevit touhu po bratrství

V prohlášení vydaném u příležitosti zveřejnění poselství ke čtvrtému Světovému dni prarodičů a seniorů kardinál Kevin Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život, v komentáři k papežovu textu uvádí: Svatý otec v poselství zdůrazňuje, že v důsledku krize společné sounáležitosti a nástupu stále individualističtější mentality osamělost starších lidí často ani není vnímána jako problém. Církev je však povolána budovat něco jiného, přimět lidi, aby znovu objevili chuť k bratrství a vytvářeli mezigenerační vazby.

Každodenní péče o seniory

Komuniké také informuje, že dikasterium připravilo pastorační sadu, která bude zaslána biskupským konferencím a která je ode dneška k dispozici také na internetových stránkách dikasteria. Je to nástroj, který má k dispozici každé církevní společenství, aby pomohlo seniorům prožít Den bez samoty, vysvětluje Dr. Gleison De Paula Souza, sekretář dikasteria, a dodává: Jako obvykle navrhujeme slavit mši svatou se staršími členy společenství a navštívit ty, kteří žijí nejvíce v osamění. Naším přáním je, aby se počínaje touto akcí stali starší lidé neopominutelnými protagonisty života a pastorace církve a aby jim byla věnována pozornost každý den v roce.