Budujeme společné dobro v rodině a dialogu, vyzval papež vatikánské zaměstnance
Krásu vytváření „něčeho dobrého pro všechny s druhými a pro druhé“ připomněl dnes dopoledne, v sobotu 21. prosince, papež František, když v Aule Pavla VI. přijal na audienci zaměstnance Svatého stolce, Governatorátu městského státu Vatikán a Římského vikariátu s jejich rodinami u příležitosti tradičního vánočního pozdravu. Zvláštní myšlenku papež věnoval pracovníkům v obtížích a vyzval je k dialogu s odpovědnými osobami. Níže uvádíme jeho pozdrav.
Drahé sestry, drazí bratři
Dobrý den, vítejte!
Jsem rád, že si můžeme vyměnit vánoční pozdravy. Především vyjadřuji vděčnost každému z vás za práci, kterou vykonáváte ve prospěch Vatikánu i všeobecné církve. Jako každý rok jste přijeli se svými rodinami, a tak bych se s vámi rád na chvíli krátce zamyslel právě nad těmito dvěma hodnotami: prací a rodinou.
Za prvé: práce. Toho, co děláte, je jistě hodně. Když procházíte ulicemi a nádvořími Vatikánu, chodbami a kancelářemi různých dikasterií a na různých služebních místech, máte pocit, že jste ve velkém úlu. A i nyní jsou tu ti, kteří pracují na tom, aby toto setkání bylo možné, a nemohli přijet: poděkujme jim!
Dnes jste zde ve slavnostní atmosféře, s živou oslavou ve vašich srdcích, s živostí úsměvů. Po zbytek roku je naopak život obyčejnější, není o oslavách, je o neustálé práci, ale vždy s úsměvem v srdci. Koneckonců jsou to dvě různé tváře téže krásy: té, která buduje s druhými a pro druhé něco dobrého pro všechny. Ukázal nám to sám Ježíš: On, Boží Syn, který se z lásky k nám pokorně stal tesařským učněm v Josefově škole (srov. Lk 2,51-52; S. PAVEL VI., Homilie v Nazaretě, 5. ledna 1964). V Nazaretě to věděl málokdo, téměř nikdo, ale v tesařské dílně, spolu s tolika dalšími věcmi a skrze ně, budovali spásu světa řemeslníci! Přemýšleli jste o tom: že spásu budovali „řemeslníci“? A totéž, v podobném smyslu, platí i pro vás, kteří svou každodenní prací, ve skrytých Nazaretech svých konkrétních úkolů, přispíváte ke směřování celého lidstva ke Kristu a k šíření jeho království po celém světě (srov. ECUM. CONC. VAT. II., Dogmatická konstituce Lumen gentium, 34-36).
A pak se dostáváme k druhému bodu: rodina. Potěší, když vás vidím pohromadě, dokonce i s dětmi: jak je to krásné! Svatý Jan Pavel II. řekl, že pro církev je rodina jako „její kolébka“ (apoštolská exhortace Familiaris consortio, 22. listopadu 1981, 15). Milujte rodinu, prosím! A je to pravda: rodina, založená a zakořeněná v Manželství, je vlastně místem, kde vzniká život - a jak je dnes důležité život přijímat! -. Pak je to první společenství, kde se člověk od dětství setkává s vírou, Božím slovem a svátostmi, kde se učí pečovat jeden o druhého a růst v lásce, a to v každém věku. Víra se musí předávat v rodině a svatý Pavel řekl Timoteovi: „Tvá matka, tvá babička...“ (srov. 2 Tim 1,5). Víra se předává v rodině. Proto vás povzbuzuji - rodiče, děti, prarodiče a vnoučata jsou velmi důležití - povzbuzuji vás, abyste vždy zůstávali jednotní, blízcí jeden druhému a kolem Hospodina: v úctě, v naslouchání, ve vzájemné péči.
V souvislosti s rodinou bych rád zdůraznil jednu věc. Otázka, kterou pokládám rodičům, kteří mají malé děti: Jste schopni si se svými dětmi hrát? Hrajete si se svými dětmi? Je důležité ležet na zemi s dítětem, hrát si s dětmi! A pak ještě jedna věc: navštěvujete své prarodiče? Jsou prarodiče v rodině, nebo žijí v domově důchodců a nikdo je nenavštěvuje? Prarodiče mohou být v domově důchodců, ale jděte je navštívit! Dejte jim pocítit, že jste neustále přítomni. Doporučuji také společnou modlitbu, vždy svorně, protože bez modlitby to dál nejde, ani v rodině. Učte děti modlitbě! A v této souvislosti vám doporučuji, abyste si v těchto dnech našli čas, abyste se společně sešli u jesliček, poděkovali Bohu za jeho dary, poprosili ho o pomoc do budoucna a obnovili vzájemnou náklonnost před Dítětem Ježíšem.
Drazí přátelé, děkuji vám za toto setkání a za vše, co děláte. Přeji vám vše nejlepší k Vánocům a do roku, který právě začíná: Svatého roku naděje. Naděje roste také v rodině! Žehnám vám a prosím vás: nezapomínejte se za mě modlit. A pokud má někdo nějaké zvláštní potíže, prosím, ozvěte se, řekněte to těm, kdo jsou za to zodpovědní, protože chceme všechny potíže vyřešit. A to se děje dialogem, a ne křikem nebo mlčením. Vždy je třeba vést dialog! „Pane administrátore, kardinále, papeži, otče, mám tyto potíže. Můžete mi je pomoci vyřešit?" A budeme se snažit obtíže řešit společně.
Děkuji vám, děkuji moc a přeji vám krásné Vánoce!
