Indonéský islám vítá papeže Františka: Jeho návštěva je důležitý symbol tolerance a bratrství

Paolo Affatato – agentura Fides

Dopad papežovy přítomnosti - shodují se indonéští islámští představitelé z různých realit a myšlenkových směrů - bude pozitivní a hluboký pro celý indonéský národ, posílí harmonii mezi náboženskými komunitami v této zemi, znovu potvrdí ústřední roli ducha bratrství a lidskosti, kterým islám v Indonésii žije a který neustále podporuje, přičemž zvláštní pozornost věnuje vzdělávacím procesům a boji proti všem formám radikalismu a extremismu.

„Nahdlatul Ulama“ a „Muhammadiyah“, historické a rozšířené organizace „Islam Nusantara“ („Islám na souostroví“), nejsou v žádném případě nováčky v prosazování a praktikování islámu, „který kráčí s demokracií, je živý a podporuje bratrství“. Tato jejich role postupně vystupuje z kuželu stínu, do kterého je často odsouvají mainstreamová média a kultura na Západě, a nedávno se jim dostalo vytouženého mezinárodního uznání díky „Zajdově ceně za lidské bratrství“ 2024, která byla oběma organizacím udělena 5. února v Abú Zabí. Pro obě sdružení je tedy papežova návštěva plodnou příležitostí k setkání, společenství a spolupráci na univerzálních principech, jako je mír a bratrství.

Indonésie je nejlidnatější zemí světa s muslimskou většinou, kde se 86,7 % obyvatel hlásí k islámu a více než 231 milionů věřících. Obyvatelstvo vyznává tradiční sunnitský islám, ale s výkladem v souladu s „Pancasilou“, tj. s „Chartou pěti principů“, o kterou se opírá ústava, tedy s principy, jako je víra v Boha, lidskost, národní jednota, demokracie a sociální spravedlnost. Tuto vizi stále prosazují sdružení jako „Nahdlatul Ulama“ a „Muhammadiyah“.

Nejstarší je „Muhammadíja“, která má na souostroví asi 29 milionů stoupenců: byla založena v roce 1912 a je považována za reformistické hnutí. V návaznosti na učení Egypťana Muhammada 'Abduha, který žil na konci 19. století v Káhiře, hlásá očistu víry a zdůrazňuje smysl pro morální odpovědnost jednotlivce, věnuje obrovskou pozornost modernímu vzdělávání v Indonésii, konkrétně vyššímu vzdělání, má 14 000 škol od základních po univerzitní a 7 500 mateřských škol.

Nahdlatul Ulama („Znovuzrození ulamů“) neboli NU se naproti tomu zrodila v roce 1926 jako reakce na šíření saúdského wahhábismu v mezinárodním islámském světě. Starobylé indonéské náboženské školy, „pesantreny“, které NU provozuje, vyznávají tradiční islám založený na klasických spisech blízkovýchodních a indonéských ulamů. Hnutí se hlásí k předislámským tradicím a k súfismu Abú Hamída al-Ghazálího a dnes má přibližně 50 milionů členů.

Obě organizace jsou projevem občanské společnosti a nikdy neproměnily svou širokou přítomnost na indonéském souostroví v politickou nebo stranickou činnost. Obě zdůrazňují „indonéský“ charakter místního islámu a připomínají učení Wali Songo, „devíti svatých“, súfijských mistrů, kteří přišli na ostrov Jáva na počátku 15. století a jimž muslimové v této zemi připisují rozšíření islámu na souostroví, a to prostřednictvím duchovního a mírového přístupu, který od počátku koexistoval s jinými dříve existujícími kulty, jako je animismus, hinduismus a buddhismus. To, co praktikují, je tolerantní, nenásilný islám s typicky místními rysy: mluvit o „nusantarském islámu“ se stalo „obchodní značkou“, která je akceptována i na státní úrovni a používá ji i vláda.

Islám nemá oficiální postavení v indonéské ústavě, ale v národě je rozšířeno povědomí, že stát by se měl zabývat náboženstvím, základním prvkem společenského a kulturního života, a souvisejícími otázkami. S ohledem na to bylo od samého počátku nezávislosti vytvořeno ministerstvo pro náboženské záležitosti, jehož oddělení se věnuje islámu, katolictví, protestantství, hinduismu, buddhismu a konfucianismu.

Při návštěvě papeže Františka budou tyto dvě organizace „v první linii“. Muhammadíja „v září s radostí přivítá papeže Františka“, zdůrazňuje prezident Muhammadíje pro mezinárodní a mezináboženské vztahy Syafiq A. Mughni, ze svého sídla v Jakartě. „Příjezd papeže je univerzálním symbolem budování lidského bratrství a jeho návštěva má v tomto ohledu symbolický i věcný význam,“ říká vedoucí představitel, který se s papežem Františkem již setkal ve Vatikánu. Duchovní dopad jeho přítomnosti pro islámský svět bude silný: „Jako muslimové potřebujeme modlitbu, potřebujeme uznání lidí mimo islám,“ poznamenává a zasazuje setkání s hlavou světového katolicismu „do širšího rámce náboženského života lidí“, přičemž dodává: „Bylo by velmi účinné, kdybychom my muslimové mluvili pozitivně o katolicismu a stejně tak katolíci sdělili něco pozitivního o muslimech. Tento přístup vzájemné dobré vůle „je velmi mocnou silou pro budování společného života“ a prospívá celému lidstvu. Syafiq A. Mughni zdůrazňuje potřebu spolupráce „mezi zeměmi, národy, náboženstvími při řešení globálních problémů, jako je extremismus, klimatická krize a rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi“.

Ulil Abshar Abdalla, islámský intelektuál a učenec, předseda výkonného výboru „Nahdlatul Ulama“, poukázal na to, že „příjezd papeže Františka je velmi očekávaný a je námi všemi považován za historický okamžik“, přičemž spojil papežovu návštěvu s návštěvou Ahmeda Al-Tajíba, velkého imáma Al-Azharu, v Indonésii (která se uskutečnila před několika dny, v červenci, pozn. red.), „události, které posilují ducha mezináboženského dialogu v zemi“: „Návštěva těchto dvou velkých osobností přichází ve správné situaci a ve správný čas, kdy vane silný vítr mezináboženského dialogu,“ poznamenává Ulil.

Vedle nich jsou na fórech mezi islámskými organizacemi a na mezináboženských fórech velmi aktivní i další muslimští představitelé: dcera velkého islámského vůdce, jako byl Abdurrahman Wahid, známý jako „Gus Dur“, Yenny Wahidová, je nyní vedoucí „Wahidova institutu“, islámského institutu, který se silně angažuje v oblasti kulturního a sociálního začleňování, dialogu, socializace a šíření islámu, který podporuje a harmonii: „Papeže Františka si nesmírně vážíme, je inspirativní osobností v prosazování soucitu se slabými a marginalizovanými. Papež František vždy projevoval zájem o chudé a vyloučené. To inspirovalo mnoho lidí, včetně mě, ke konání dobra,“ řekla při projevu na online setkání pořádaném indonéským velvyslanectvím při Svatém stolci. Profesor Sumanto Al Qurtuby, ředitel Nusantarského institutu pro kulturu a náboženství a profesor antropologie na Univerzitě krále Fadha, rovněž oceňuje přístup papeže Františka k ekumenismu, pluralismu a míru a poznamenává, že jeho práce má za cíl „sjednotit rozdělené skutečnosti, ocenit rozmanitost jako projev božství a podporovat mír v každé době a za všech okolností“, což je poselství potřebné pro celé lidstvo zmítané konflikty.

Indonéský velvyslanec u Svatého stolce Michael Trias Kuncahyono souhlasně poznamenal, že papežova návštěva „je historickým okamžikem nejen pro katolíky, ale také pro celý indonéský národ“, a představuje „důležitý symbol tolerance a bratrství, zásad, které musí Indonésie i nadále podporovat a dávat přednost hodnotám lidskosti, míru a bratrství“. Papež se rozhodl přijet do Indonésie, poznamenal, „protože ji považuje za příklad zejména s ohledem na učení o lásce a bratrství mezi národy a náboženstvími. Jsme mu za to vděčni“.