EDITORIAL: Směřování Evropy a tvůrčí cesty k míru
Andrea Tornielli
Jestliže hrozí, že si zvykneme na válku, která vypukla v srdci křesťanské Evropy v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině, je tu někdo, kdo neúnavně spojuje proroctví s realismem a dovolává se míru tím, že vyzývá národy i lidi, a zejména Evropu, k jejich odpovědnosti. Hned na začátku své cesty do Portugalska, kam přijel na Světové dny mládeže, papež František hovořil o úloze starého kontinentu v naději, že nezapomene na svou vlastní identitu, ale bude navrhovat tvůrčí způsoby hledání míru a diplomatická řešení, místo aby se smířil s myšlenkou nevyhnutelnosti války a závody ve zbrojení.
Petrův nástupce poznamenal, že „planetární nespravedlnost, války, klimatická a migrační krize běží rychleji než schopnost a často i vůle těmto výzvám společně čelit“. Dodal však, že „Lisabon může naznačovat změnu tempa“, neboť právě zde byla v roce 2007 podepsána reformní smlouva EU, v níž se uvádí, že Unie „ve vztazích se zbytkem světa přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji Země, solidaritě a vzájemnému respektu mezi národy, volnému a spravedlivému obchodu, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv“.
František řekl, že „Evropu, skutečnou Evropu, svět potřebuje: potřebuje její roli stavitele mostů a mírotvorce v její východní části, ve Středomoří, v Africe a na Blízkém východě“. Pouze tak bude Evropa schopna vnést na mezinárodní scénu „svou specifickou originalitu“, která se v současné historické etapě jen těžko rodí. Je třeba rozvíjet "mírovou diplomacii, která hasí konflikty a zmírňuje napětí, je schopna zachytit nejslabší náznaky uvolnění a číst mezi nejvíce křivolakými čarami“. Podíváme-li se na dnešní realitu bez ideologických klapek na očích, musíme uznat, že se tak neděje. Proto papež adresuje Evropě otázky: „Kam pluješ, když nenabízíš cesty míru, tvůrčí způsoby, jak ukončit válku na Ukrajině a mnohé konflikty, které poskvrňují svět krví?“ A šířeji: „Jakým směrem se ubíráš, Západe? Technologie, které znamenaly pokrok a globalizovaly svět, samy o sobě nestačí; ještě méně stačí nejdokonalejší zbraně, které nepředstavují investice do budoucnosti, ale ochuzují skutečný lidský kapitál, kapitál vzdělání, zdravotnictví, sociálního státu. Je znepokojující, že na mnoha místech se neustále investují prostředky do zbraní, a nikoli do budoucnosti dětí“.
Co se ještě musí stát, aby to Evropou otřáslo a ona znovu získala svou roli?
Podle Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny si invaze k 22. únoru 2023 vyžádala životy 9 655 civilistů, z toho 461 dětí; zranila 12 829 civilistů, z toho 926 dětí; a měla za následek více než 68 000 válečných zločinů, z toho 2 600 spáchaných na dětech. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) odhaduje, že do konce února 2023 bylo v Evropě vysídleno 8,1 milionu lidí. Na Ukrajině jsou celé oblasti zničené, znečištěné nebo zaminované. Tuto tragédii je třeba ukončit, nejprve příměřím a poté spravedlivým mírem.
František však nepřestává hledět do budoucnosti s nadějí: „Sním o Evropě, srdci Západu, která využije svou vynalézavost, aby uhasila ohniska války a zažehla světla naděje; o Evropě, která umí znovu objevit svou mladistvou duši, snící o velikosti celku a jdoucí nad rámec okamžitých potřeb; o Evropě, která zahrnuje národy a lidi s jejich vlastní kulturou, aniž by se honila za teoriemi a ideologickou kolonizací“. Zaslouží si být vyslyšen, než bude příliš pozdě.
