Kardinál Parolin: Papež vyzývá COP28, aby dodala nové impulsy rozpadajícímu se světu
Massimiliano Menichetti
Vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin zahájí práci delegace Svatého stolce na COP28, konferenci OSN o změně klimatu, která se koná v Dubaji. Jeho příjezd je naplánován na dnešek 1. prosince, tedy na den, kdy měl do Spojených arabských emirátů dorazit papež. František se „s velkou lítostí“ musel této cesty vzdát, aby zabránil zhoršení zánětu plic, který ho v posledních dnech postihl.
Vaše Eminence, papež se nebude moci zúčastnit mezinárodní konference o klimatu v Dubaji, jak by si přál. Jaká jsou Františkova očekávání a naděje pro COP28?
Papeži leží na srdci vědomí nutnosti jednat v zájmu péče o společný domov, naléhavost odvážných postojů a nový impuls k místní i mezinárodní politice, aby člověk nebyl ohrožován stranickými, krátkozrakými nebo dravými zájmy. COP28 je vyzývána k tomu, aby politická komunita dala jasnou odpověď na rozhodné řešení této klimatické krize v naléhavém časovém horizontu, který naznačuje věda. Papež se do Dubaje nemohl vydat, ale rozhodnutí být tam, pro papeže poprvé, jasně vyplynulo z Laudate Deum, v němž připomíná, že od vydání encykliky Laudato si' uplynulo již osm let. Papež vysvětluje, že 's odstupem času ... nereagujeme dostatečně, protože svět se rozpadá a možná se blíží bodu zlomu' (č. 3). Nejenže vědecké studie poukazují na závažné dopady klimatických změn vyvolaných antropogenním chováním, ale v současné době je každodenním jevem být svědkem extrémních přírodních jevů po celém světě, které vážně ovlivňují kvalitu života velké části lidské populace, a to zejména té složky, která je vůči klimatické krizi nejzranitelnější a která se na jejím vyvolání podílela nejméně.
Svatý otec opakovaně vyzýval k odvaze a žádal vlády o politiku integrální ekologie, která by chránila lidstvo a společný domov. Jaká jsou očekávání od COP28?
I zde je Laudate Deum velmi jasné: „Pokud věříme ve schopnost lidí překonat své malicherné zájmy a myslet ve velkém, nemůžeme přestat snít o tom, že COP28 povede k rozhodujícímu urychlení energetické transformace s účinnými závazky, které bude možné trvale kontrolovat. Tato konference může být bodem obratu, který prokáže, že vše, co bylo od roku 1992 učiněno, bylo myšleno vážně a vhodně, jinak bude velkým zklamáním a ohrozí vše dobré, čeho bylo dosud dosaženo“ (č. 54).
Skutečně doufáme, že COP28 může poskytnout jasné náznaky, které toto urychlení podpoří. Energetickou transformaci, která může být snížena různými způsoby, počínaje postupným a rychlým snižováním spotřeby fosilních paliv přes větší využívání obnovitelných zdrojů energie a energetickou účinnost, jakož i přes větší angažovanost ve výchově k integrální ekologii.
Je dobré zopakovat to, co Svatý otec a Svatý stolec často opakují: ekonomické a technické prostředky k boji proti klimatické krizi jsou nezbytné, ale ne dostačující; je nezbytné, aby byly doprovázeny výchovným procesem, který ovlivní změny životního stylu a výrobních a spotřebních prostředků zaměřené na podporu obnoveného modelu integrálního lidského rozvoje a udržitelnosti založeného na péči, bratrství, spolupráci mezi lidmi a posílení onoho spojenectví mezi lidmi a životním prostředím, které, jak řekl Benedikt XVI. v Caritas in veritate, „musí zrcadlit tvůrčí lásku Boha, od něhož pocházíme a k němuž směřujeme“.
Papež zopakoval, že po pařížské konferenci v roce 2015 došlo spíše k úpadku, k nezájmu. Vaše Eminence, vy jste tyto události pozorně sledoval. Uvědomuje si svět tato nebezpečí?
Klimatická krize je velmi složitá, ale je to „globální sociální problém, který je úzce spojen s důstojností lidského života“ (Laudate Deum, č. 4). Je navíc spojena s lidským chováním spočívajícím ve zvyšování emisí skleníkových plynů, které má dlouhodobé důsledky: ty se datují od období postindustriální revoluce na konci 18. století, ale v průběhu času se silně zvýraznily: jak uvádí Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), vědecký orgán OSN, který se zabývá studiem klimatických změn, více než 42 % celkových čistých emisí od roku 1850 vzniklo po roce 1990. To jsou časové rámce, které dalece přesahují krátké volební cykly, jimž se politici musí zodpovídat. To je jistě první problém.
Od roku 2015 navíc došlo k řadě krizí, stačí si vzpomenout na Covid nebo přetrvávající humanitární problémy, které prostupují naší společností. Konflikty na Ukrajině a v izraelsko-palestinské oblasti jsou jen dva výrazné příklady toho, jak lokalizované konflikty mají nejen nepřijatelný a ničivý dopad na místní civilní obyvatelstvo, ale také hluboké hospodářské a sociální dopady po celém světě. Zde je druhý problém: tyto krize hrozí odvedením pozornosti mezinárodního společenství od problematiky klimatu.
Změna klimatu bohužel postupuje vpřed a nečeká na realizaci lidské „dobré vůle“. Je třeba, aby mezinárodní společenství nejen vzalo tuto skutečnost na vědomí, ale aby si konkrétně uvědomilo, že v boji proti klimatické krizi buď společně zvítězíme, nebo společně prohrajeme. Na konferenci COP26 v Glasgow zaslal Svatý otec poselství, v němž uvedl, že „rány, které lidstvu přináší [...] fenomén změny klimatu, jsou srovnatelné s těmi, které jsou důsledkem globálního konfliktu. Stejně jako po druhé světové válce je i dnes nutné, aby celé mezinárodní společenství učinilo prioritou provádění kolegiálních, solidárních a prozíravých opatření“. Skutečným nepřítelem, s nímž je třeba bojovat, je nezodpovědné chování, které má dopady na všechny složky našeho lidstva dnes i zítra. Reakce musí být rychlá a soudržná.
Bylo by hezké, kdyby COP28 pomohla uvést do praxe přání, které vyjádřil papež František v Laudato si': „zatímco na lidstvo postindustriálního období se bude možná vzpomínat jako na jedno z nejneodpovědnějších v dějinách, lze doufat, že na lidstvo počátku 21. století se bude vzpomínat proto, že velkoryse přijalo svou vážnou odpovědnost“ (č. 165). V tom je naděje, neboť lidstvo má prostředky a schopnosti, aby takovou odpovědnost převzalo.
COP28 se koná ve Spojených arabských emirátech, zatímco konflikt mezi Izraelem a Hamásem pokračuje. Jak se na tuto situaci dívá Svatý stolec?
Teroristický útok, který 7. října spáchal Hamás a další palestinské organizace proti obyvatelstvu v Izraeli, způsobil vážnou a hlubokou ránu Izraelcům i nám všem. Bezpečnost tohoto obyvatelstva byla vážně ohrožena tak brutálním způsobem a neuvěřitelně rychle. Svatý otec to řekl hned na začátku: „Terorismus a extremismus nepomáhají dosáhnout řešení konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, ale podněcují nenávist, násilí, pomstu a způsobují vzájemné utrpení“ (Generální audience, 11. října 2023).
A skutečně, izraelsko-palestinský mírový proces, který již dříve trpěl zpomalením a stagnací, se nyní stal ještě složitějším. Na druhou stranu to možná bylo cílem teroristů, neboť, jak vždy prohlašovali, bojovníci Hamásu nemají na obzoru žádný mír s Izraelem, naopak by si - nezodpovědně - přáli jeho zánik. To však neodpovídá vůli, o níž nás vždy ujišťovala samospráva Státu Palestina, zejména prezident Mahmúd Abbás, tedy že chce vést dialog se Státem Izrael za účelem plné realizace dvoustátního řešení, které již tolik let prosazuje Svatý stolec spolu se zvláštním statutem pro Svaté město Jeruzalém. Proto doufám, že v budoucnu budou existovat upřímné cesty dialogu, i když je nyní vidím jako velmi strmé. Ve Vatikánských zahradách stojí onen olivovník, který v roce 2014 zasadili izraelský prezident Šimon Peres a palestinský prezident Mahmúd Abbás spolu s papežem Františkem a patriarchou Bartolomějem. Pokračujeme v jeho zalévání vodou naděje, která pramení z modlitby a také z diplomatické práce.
V posledních dnech se však objevil záblesk světla v jednáních, která umožnila uzavřít příměří a propustit několik izraelských a dalších rukojmích. Dnes jsme se bohužel dozvěděli, že boje byly obnoveny. Svatý stolec doufá, že veškeré násilí co nejdříve ustane. Domnívám se, že úsilí Egypta a Kataru spolu se Spojenými státy americkými o dialog si skutečně zaslouží pochvalu, stejně jako ochota izraelské vlády dosáhnout co nejdříve řešení pro všechny rukojmí. Jsem opravdu šťastný, že se tito lidé mohou znovu setkat se svými rodinami. Modlím se také za ostatní rodiny, které stále nemohou obejmout své blízké, kteří jsou stále uneseni v Gaze, a soucítím s nimi. Doufáme, že budou všichni brzy propuštěni.
Humanitární situace v pásmu Gazy je zároveň pro Svatý stolec zdrojem velkých obav. Tisíce obětí, hovoříme o více než 15 000, množství zraněných, pohřešovaných. Zdá se, že nikde není bezpečno, dokonce i školy, nemocnice a modlitebny jsou zneužívány a bojuje se o ně. Více než milion lidí je bez domova, musí se stěhovat na jih toho malého pruhu palestinské země. Skutečně chvályhodná je role Egypta, který poskytuje a koordinuje příchod humanitární pomoci, stejně jako Jordánska, Kataru a Spojených arabských emirátů, které ji posílají a snaží se palestinskému obyvatelstvu pomoci. Nemůžeme zapomenout a podpořit humanitární úsilí, které v Gaze vyvíjejí agentury OSN. Proto je nyní zapotřebí, aby boje nadobro ustaly a aby se našly jiné způsoby, jak Hamás a další palestinské organizace odzbrojit, aby tak přestaly být teroristickou hrozbou nejen pro Izraelce, ale i pro samotné Palestince.
Jak již řekl Svatý otec, tento konflikt, který se dotýká Svaté země, se dotýká srdcí a emocí všech. Člověk velmi silně cítí hněv mnoha lidí kvůli tomu, co se stalo 7. října v Izraeli, ale také kvůli tomu, co se děje v Gaze, a nyní i kvůli strašlivým odezvám, které tento konflikt vyvolává ve společnostech některých zemí. Mám na mysli zejména rostoucí počet projevů antisemitismu, k nimž dochází v mnoha zemích. Jak Svatý otec mnohokrát a s velkou rozhodností řekl: antisemitismus je popření vlastního původu, naprostý rozpor, protože křesťan nemůže být antisemita. Naše kořeny jsou společné. Byl by to rozpor víry a života. A nejen pro křesťany: pro všechny je obrana svobody druhých při vyznávání jejich víry lidským činem, zatímco její urážka je nelidská, jak se stalo v hanebném šoa.
Svatý stolec také nadále pozorně sleduje válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Jak v této souvislosti pokračuje činnost vatikánské diplomacie?
Angažovanost Svatého stolce zůstává nezmenšena a nadále se zaměřuje na humanitární otázky, zejména na repatriaci nezletilých Ukrajinců. Různé výměny informací mezi ukrajinskou a ruskou stranou prostřednictvím apoštolských nunciatur přítomných v obou zemích umožnily zjistit osud desítek dětí. Povzbudivým výsledkem, kterého bylo dosaženo i díky výslovnému zapojení Svatého stolce, jak uvedl Úřad zmocněnce prezidenta Ruské federace pro práva dítěte, byla repatriace Bogdana Jermokhina, k níž došlo večer před dovršením jeho 18 let. Kromě toho se zdokonaluje mechanismus zahájený po misi kardinála Zuppiho, který slibuje lepší výsledky. Doufáme, že toto úsilí otevře cestu k dialogu i o dalších otázkách.
Vaše Eminence, má ještě cenu doufat v této složité době zmítané válkami, násilím a strádáním?
Tváří v tvář tragédiím, které stále sužují lidstvo, se všichni cítíme jako poražení a jsme v pokušení propadnout zoufalství a fatalismu. Spolu s papežem Františkem chci i já opakovat „nenechme si ukrást naději“, zvláště když se na životní cestě setkáváme s problémy a překážkami, které se zdají nepřekonatelné. Naděje ovšem vyžaduje realismus. Vyžaduje, abychom problémy pojmenovávali s vědomím, že mnohé morální, sociální, environmentální, politické a ekonomické krize, které prožíváme, jsou vzájemně propojené, a to, co považujeme za jednotlivé problémy, je ve skutečnosti jednou z příčin nebo důsledkem jiných. Naděje pak ale vyžaduje odvahu jednat; odvahu nasadit srdce k překonání překážek, zříci se zla a vystoupit z úzkého prostoru osobních či národních zájmů, každý den dělat ty malé možné kroky dobra, abychom se pokusili zlepšit komplikované situace a zasít mír s trpělivostí a důvěrou.