Vatikánský soudní proces se blíží ke konci

Salvatore Cernuzio - Vatican News

Dvacet devět měsíců, 85 slyšení, průměrně více než 600 hodin strávených v soudní síni, 69 vyslechnutých svědků, 124 563 stran na papíře a v počítačových zařízeních a 2 479 062 analyzovaných souborů předložených obžalobou, 20 150 stran včetně příloh předložených obhajobou, 48 731 stran předložených účastníky řízení. Vysoká čísla, která vykreslují rozsah a důkladnost slyšení, které chtěl Vatikánský soud od samého počátku považovat za obraz procesu o hospodaření s prostředky Svatého stolce. Jde o proces nejdelší a nejčlenitější, jaký kdy proběhl mezi zdmi Vatikánu - definovaný médii - zejména anglosaskými - jako "proces století", která provázela i fáze předcházející jeho zahájení 27. července 2021, přičemž pozornost ochabovala v průběhu 85 slyšení (konaných někdy pětkrát či šestkrát za měsíc nebo i uprostřed léta) a znovu se rozproudila před různými dějovými zvraty, zvraty, které poznamenaly a někdy i změnily běh událostí v tomto soukolí barvitých postav, luxusních nemovitostí, nahrávaných telefonních hovorů, videoprojekcí, diktovaných zpráv, přehnaných chatů na WhatsAppu.

Dlouhé vyšetřování

Procesu předcházelo dlouhé a členité vyšetřování, zahájené tehdejším promotorem spravedlnosti Gianem Pierem Milanem a zástupcem Alessandrem Diddim (mezitím jmenovaným promotorem); rozvíjené prostřednictvím vyšetřování vatikánského četnictva a s pomocí čtyř papežových reskriptů zveřejněných v průběhu řízení, které rozšířily záběr žalobců; vedené prostřednictvím velkého množství zabavených dokumentů a elektronických zařízení a porovnáváním výslechů svědků. Vše shrnuto do 487 stran obžaloby.

Prostor a naslouchání

Proces se teprve po sedmi měsících a jednom dni, 1. března 2022, skutečně naplno rozjel, přičemž nejprve ponechal dostatek prostoru pro předběžné návrhy, které na příkaz samotného Vatikánského soudu zdržely soud o celých prvních osm jednání, což ponechalo čas na procesní šarvátky, repliky, výjimky z neplatnosti. Je to soudní proces, v němž se právě díky tomuto "prostoru a naslouchání" poskytnutému všem jako by se odrážela slova zakotvená v článku 10 Všeobecné deklarace lidských práv, jejíž 75. výročí připadá na letošní rok: "Každý má právo na to, aby jeho věc byla spravedlivě a veřejně projednána nezávislým a nestranným soudem v pozici plné rovnosti za účelem určení jeho práv a povinností a oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

Rozsudek

Předmětný soudní proces se v sobotu 16. prosince 2023 odpoledne dočká svého závěru. Mezi 16. a 17. hodinou, jak bylo oznámeno na posledním úterním jednání, přečte předseda soudu Giuseppe Pignatone rozsudek. Bude tak známo, zda bude deset obžalovaných odsouzeno, nebo osvobozeno.

14 obžalovaných, fyzické osoby i společnosti, a 49 bodů obžaloby

Čtrnáct obžalovaných ve 49 bodech obžaloby: čtyři společnosti a deset fyzických osob. Jedná se o společnosti Logsic Humitarne Dejavnosti se sídlem ve Slovinsku; Prestige Family Office Sa; Sogenel Capital Investment a HP Finance LLC. Poslední tři jmenované vlastní Enrico Craso, který je již zhruba dvacet let finančním poradcem vatikánského Státního sekretariátu; první z nich vlastní Cecilia Marogna, sardinská manažerka obviněná z toho, že od Svatého stolce získala finanční prostředky za propuštění katolických rukojmích v rukou islámských teroristů a následně je utratila za cestování a luxusní zboží. Je proto souzena pro obvinění ze zpronevěry. Crassus je obviněn ze zpronevěry, úplatkářství, vydírání, praní špinavých peněz, podvodu, zneužití pravomoci, padělání veřejné listiny spáchané soukromou osobou a padělání soukromé smlouvy.

Spolu s nimi jsou obžalováni René Brülhart a Tommaso Di Ruzza, bývalý prezident a bývalý ředitel AIF (Úřad pro finanční zpravodajství, nyní ASIF), kteří jsou obviněni ze zneužití pravomoci úřední osoby a ze zpronevěry, zneužití pravomoci úřední osoby a porušení služebního tajemství. Dále monsignor Mauro Carlino, osobní tajemník dvou náměstků, (vydírání a zneužití pravomoci); finančník Raffaele Mincione (zpronevěra, podvod, zneužití pravomoci, zpronevěra a praní špinavých peněz); právník Nicola Squillace, (podvod, zpronevěra, praní špinavých peněz); Fabrizio Tirabassi, bývalý zaměstnanec státního sekretariátu, (úplatkářství, vydírání, zpronevěra, podvod a zneužití pravomoci); makléř Gianluigi Torzi, (vydírání, zpronevěra, podvod, zpronevěra, praní peněz a vlastní praní). Mnohé z těchto trestných činů byly údajně spáchány ve vzájemné součinnosti.

Konečně seznam obviněných zahrnuje také kardinála Giovanniho Angela Becciu, bývalého zástupce Státního sekretariátu, proti němuž bylo v souladu se zákonem zahájeno řízení pro trestné činy zpronevěry, zneužití pravomoci úřední osoby a podplácení.

Nákup a prodej budovy v Londýně 

Většina uvedených trestných činů se podle obžaloby odehrála v rámci prodeje luxusní nemovitosti na Sloane Avenue v centru Londýna, který provedl Státní sekretariát. Operace, která se ukázala jako vysoce spekulativní a která měla vatikánské pokladně způsobit ztrátu nejméně 139 milionů eur po nákupu za 350 milionů liber a dalším prodeji za necelých 186 milionů. Státní sekretariát se totiž postavil do role civilního žalobce a požadoval odškodnění ve výši 117,818 milionu. K tomu se připojují nároky na náhradu škody dalších čtyř občanskoprávních účastníků, kteří byli součástí procesu: IOR, který požadoval 207 987 494 eur; APSA, 270 777 495 eur; ASIF a Mons. Alberto Perlasca, bývalý vedoucí správní kanceláře Státního sekretariátu, kteří se při vyčíslení škody odvolávají na spravedlivé posouzení soudního senátu.

Investice byla podle rekonstrukce obžaloby zahájena po neúspěchu investice do těžby ropy v Angole, kterou navrhl Becciu, ale která se nikdy neuskutečnila. Odtud následoval přechod k obchodu s budovou na Sloane Avenue ve víru finančních prostředků, transakcí, poplatků, smluv uzavřených - jak se zdá - bez povolení nadřízených orgánů, zapojení zahraničních bank a použití rizikových finančních nástrojů. Investice podle žalobců otevřela dveře "chrámovým obchodníkům", zatímco pro obhajobu nepřinesla žádnou kriminální relevanci, ale pouze "normální" transakce pro osoby obeznámené se světem financí. Na konci londýnské aféry, kterou zástupce Edgar Peña Parra označil za "křížovou cestu", bylo také údajné vydírání s požadavkem makléře Torziho na státní sekretariát ve výši 15 milionů eur za to, že se vzdá tisíce hlasovacích akcií, s nimiž si udržoval faktickou kontrolu nad budovou.

Aféry Sardinie a Marognaová

Vedle "londýnské aféry" se v procesu objevují "sardinská aféra" a "aféra Marognaová", které se týkají kardinála Beccia. První se týká platby 125 000 EUR z prostředků státního sekretariátu na účet spojený s Caritas Ozieri a Spes, družstvem vedeným jedním z kardinálových bratrů, na nákup a rekonstrukci pekárny zaměřené na poskytování práce mladým lidem z okraje společnosti. Peníze by stále měly být v pokladně diecéze. "Aféra Marognaová" se místo toho týká již zmíněné platby 575 000 eur této manažerce, kterou představily italské tajné služby a najaly ji jako odbornici na diplomatické záležitosti, aby prostřednictvím britské zpravodajské společnosti pomohla Svatému stolci osvobodit kolumbijskou jeptišku Glorii Cecilii Narváezovou, unesenou džihádisty v Mali. Jak již bylo zmíněno, Marognaová pak tyto peníze utratila za nákup nábytku, kabelek, bot a pobyty v luxusních hotelech, ale veškerá obvinění popřela. Kardinál ze své strany vždy tvrdil, že byl "podveden" nejprve onou ženou a že celá diplomatická operace byla povolena a schválena papežem a zpočátku kryta papežským tajemstvím. Promotor Diddi a zúčastněné strany poukazovaly na to, že Marognaová se však s kardinálem a jeho rodinou stýkala i po vypuknutí skandálu.

Požadavky obžaloby

Promotor spravedlnosti ve své obžalobě požadoval pro kardinála trest odnětí svobody v délce sedmi let a tří měsíců, dále pokutu ve výši 10 329 eur a trvalý zákaz výkonu veřejné funkce.  Pro monsignora Carlina 5 let a 4 měsíce odnětí svobody, doživotní diskvalifikaci a pokutu 8,8 tis. eur; pro Crassa 9 let a 9 měsíců, doživotní diskvalifikaci a pokutu 18 tis. eur; pro Tommasa Di Ruzzu 4 roky a 3 měsíce, dočasnou diskvalifikaci a pokutu 9,6 tis. eur; pro Cecilii Marognaovou 4 roky a 8 měsíců odnětí svobody, doživotní diskvalifikaci z veřejných funkcí a pokutu 10 329 eur ; pro Raffaele Mincioneho, 11 let a 5 měsíců odnětí svobody, doživotní zákaz činnosti a pokuta 15 450 eur; Nicola Squillace, 6 let odnětí svobody, dočasné vyloučení z veřejných funkcí a pokuta 12 500 eur; Fabrizio Tirabassi, 13 let a 3 měsíce odnětí svobody, doživotní zákaz činnosti a pokuta 18 750 eur; Gianluigi Torzi, 7 let a 6 měsíců odnětí svobody, doživotní zákaz činnosti a pokuta 9 000 eur; René Brülhart, 3 roky a 8 měsíců odnětí svobody, dočasný zákaz činnosti a pokuta 10 329 eur. Kromě toho různé konfiskace ve výši několika milionů eur a další tresty. Rozhodnutí Vatikánského soudu o těchto žádostech bude rovněž známo v nejbližších hodinách.