Otevřenost tajemství i starost o víru prostých lidí

ANDREA TORNIELLI 

"Církevní magisterium chrání víru prostých lidí ... to je jeho demokratický úkol. Musí dát hlas těm, kteří ho nemají". Tato slova kardinála Josepha Ratzingera se mi vybavila po přečtení norem o údajných nadpřirozených jevech, které zveřejnilo Dikasterium pro nauku víry. Dokument, který odráží pastorační přístup, jenž charakterizuje Františkův pontifikát a který byl nezbytný k překonání obtíží, slepých uliček a otevřených rozporů, k nimž docházelo v posledním půlstoletí při výrocích i protikladných týkajících se téhož jevu.

Víra prostých lidí je chráněna především proto, že text jasně potvrzuje, že Zjevení skončilo smrtí posledního apoštola a že žádný věřící není povinen věřit ve zjevení nebo jiné údajné nadpřirozené jevy, i když byly v průběhu staletí schváleny církevní autoritou a výslovně prohlášeny za nadpřirozené. Zároveň se uznává, že v mnoha případech tyto výjimečné projevy způsobily hojnost duchovního ovoce a růst ve víře, a proto církevní autorita nesmí mít apriorně negativní postoj, jako kdyby Bůh nebo Panna Maria potřebovali ke svému projevení povolení nějaké kurie nebo vatikánského dikasteria.

Zcela jasný je také záměr chránit víru prostých lidí před iluzemi, fanatismem, podvody, náboženskými marketingovými fenomény, stejně jako před posedlostí honit se za tím či oním apokalyptickým poselstvím a nakonec zapomenout na to podstatné z evangelia. 

Nápadná je také volba nechtít již docházet - s výjimkou velmi vzácných případů, které jsou přímo spojeny s autoritou Petrova nástupce - k závazným prohlášením o pravosti a nadpřirozenosti jevu. A to je také způsob, jak chránit víru Božího lidu a ponechat větší svobodu pro konání pobožností a poutí, pokud proti tomu nejsou důvody. Je třeba pokračovat ve studiu fenoménu, doprovázet vizionáře, nenechávat je samotné a bez pomoci (jak se bohužel stalo), provádět pastorační a katechetické aktivity, které pomáhají přinášet dobré duchovní ovoce. 

Zavádí se šest kategorií závěrečných posudků o údajných jevech namísto dosavadních tří. Podle starých norem z roku 1978 mohl být posudek uzavřen prohlášením o nadpřirozenosti (constat de supernaturalitate), negativním prohlášením, ale otevřeným možnému dalšímu vývoji (non constat de supernaturalitate), nebo rozhodně negativním prohlášením, kdy byla zřejmá nepřirozenost (constat de non supernaturalitate). Nyní existuje více možností a nuancí, opět v zájmu ochrany víry prostých lidí, a z pravidla nejpozitivnějším výrokem se stává nihil obstat, tedy "nic nepřekáží", který nenutí církev vyslovit se k nadpřirozenosti, ale dosvědčuje, že pozitivní prvky převažují, a proto jde o jev, který je třeba podporovat.

To, co se stalo v posledních desetiletích, také pomáhá pochopit, proč se od nynějška bude vždy očekávat zapojení Dikasteria pro nauku víry a diecézní biskup se bude vždy vyjadřovat ve shodě se Svatým stolcem. Toto opatření je nezbytné vzhledem k případům protichůdných výroků v nedávné minulosti a také vzhledem k nyní zjevné nemožnosti omezit tyto jevy na lokální sféru.

Autor článku je edičním ředitelem Vatikánských médií.