Kardinál Kurt Koch Kardinál Kurt Koch 

Koch: Papežův primát je služebný a vykonává se synodálním způsobem

Kardinál prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů vysvětluje obsah ekumenického dokumentu nazvaného "Římský biskup": Služba Petrova nástupce již není ostatními církvemi vnímána pouze jako problém, ale spíše jako příležitost ke společné reflexi o povaze církve a jejím poslání ve světě.

ANDREA TORNIELLI

"Primát musí být vykonáván synodálním způsobem a synodalita vyžaduje primát". Takto shrnuje kardinál Kurt Koch, prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, jeden z klíčových bodů ekumenického dokumentu s názvem "Římský biskup", který byl zveřejněn ve čtvrtek 13. června. Text, který shrnuje vývoj ekumenického dialogu na téma primátu a synodality.

Vaše Eminence, můžete nejprve vysvětlit, co je to za dokument, jak vznikl a jaký je jeho účel?

Tento dokument s názvem Římský biskup je studijní text, který nabízí syntézu nedávného vývoje ekumenického dialogu na téma primátu a synodality. Jeho geneze sahá až k výzvě, kterou svatý Jan Pavel II. adresoval všem křesťanům v dokumentu Ut unum sint, aby "zjevně společně" hledali formy, jimiž může služba římského biskupa "uskutečňovat vzájemně uznávanou službu lásky". Tuto výzvu pak vícekrát zopakovali papež Benedikt XVI. a papež František. Dokument shrnuje asi třicet odpovědí na tuto výzvu a asi padesát textů ekumenických dialogů na toto téma. V roce 2020 považovalo Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů 25. výročí vydání encykliky Ut unum sint za příležitost k bilancování diskuse. Svolání synody o synodalitě potvrdilo relevanci tohoto projektu jako příspěvku k ekumenickému rozměru synodálního procesu. 

Jaká metodika byla použita při tvorbě tohoto dokumentu? 

Dokument je výsledkem skutečné ekumenické a synodální práce. Na jeho realizaci se podíleli nejen úřední zaměstnanci dikasteria, ale také jeho členové a konzultanti, kteří jej projednávali na dvou plenárních shromážděních. Ve spolupráci s Institutem ekumenických studií Angelicum byla konzultována řada katolických odborníků a učenců z různých křesťanských tradic Východu i Západu. Nakonec byl text zaslán různým dikasteriím římské kurie a generálnímu sekretariátu synody. Celkem bylo zváženo více než padesát názorů a příspěvků. Náš dokument zohledňuje také nejnovější zásahy do synodního procesu.

V encyklice Ut Unum sint (1995) Jan Pavel II. uvedl, že je ochoten diskutovat o formách výkonu primátu římského biskupa. Jakou cestu jsme za tato tři desetiletí urazili?

Otázka primátu byla v posledních desetiletích intenzivně diskutována téměř ve všech ekumenických kontextech. Náš dokument informuje o pokroku a zdůrazňuje skutečnost, že teologické dialogy a reakce na encykliku svědčí o novém a pozitivním ekumenickém duchu diskuse. Tato nová atmosféra svědčí o dobrých vztazích navázaných mezi křesťanskými společenstvími, o onom "znovuobjeveném bratrství", o němž se hovoří v souvislosti s Ut unum sint. Lze říci, že ekumenické dialogy se ukázaly být vhodným kontextem pro diskusi o tomto citlivém tématu. V době, kdy jsou výsledky ekumenické angažovanosti často považovány za skrovné nebo bezvýznamné, ukazují výsledky teologických dialogů hodnotu jejich metodologie, tj. reflexe prováděné "evidentně společně".

Při četbě dokumentu nás především zaujme nárůst shody, která byla nalezena v různých ekumenických dialozích ohledně nutnosti primátu. Znamená to, že pro ostatní křesťanské církve již není role římského biskupa vnímána pouze jako překážka jednoty?

V roce 1967 Pavel VI. prohlásil, že "papež [...] je nepochybně největší překážkou na cestě k ekumenismu". O padesát let později však četba dialogických dokumentů a odpovědí na Ut unum sint svědčí o tom, že otázka primátu celé církve, a zejména služby římského biskupa, již není vnímána pouze jako problém, ale spíše jako příležitost ke společné reflexi o povaze církve a jejím poslání ve světě. V našem globalizovaném světě navíc nepochybně roste pocit potřeby služby jednoty na univerzální úrovni. Vyvstává otázka, jak se dohodnout na způsobu vykonávání této služby, kterou Jan Pavel II. definoval jako "službu lásky". 

Jak se za dvě tisíciletí církevních dějin změnil způsob výkonu primátu? A jaký vývoj by mohl nastat, aby byl tento výkon přijatelný i pro ostatní církve, které dnes nejsou v plném společenství s Římem?

Způsob výkonu petrovské služby se jistě v průběhu času vyvíjel v závislosti na historických okolnostech a nových výzvách. Pro mnohé teologické dialogy však zůstávají principy a modely společenství ctěné v prvním tisíciletí paradigmatické pro budoucí obnovení plného společenství. Určitá kritéria prvního tisíciletí byla označena za referenční body a zdroje inspirace pro výkon všeobecně uznávané služby jednoty. Ačkoli je první tisíciletí rozhodující, mnoho dialogů uznává, že by nemělo být idealizováno ani jednoduše obnovováno, protože vývoj druhého tisíciletí nelze ignorovat a také proto, že primát na univerzální úrovni by měl reagovat na současné výzvy. V každém případě musí být obnovené vykonávání primátu nakonec založeno na službě, na diakonii. Autorita a služba spolu úzce souvisejí. 

Je možné si do budoucna představit sdílenou formu výkonu petrského primátu nad celým křesťanstvem, která by byla oddělena od papežovy jurisdikce nad latinskou církví?

Některé ekumenické dialogy skutečně navrhují jasnější rozlišení mezi různými povinnostmi římského biskupa, zejména mezi tím, co by se dalo nazvat patriarchální službou papeže v rámci západní nebo latinské církve, a jeho primární službou jednoty ve společenství všech církví, západních i východních. Dále zdůrazňují potřebu rozlišovat patriarchální a primární úlohu římského biskupa od jeho funkce hlavy státu. Důraz na výkon papežovy služby v jeho konkrétní církvi, římské diecézi, který papež František zvláště zdůraznil, pomáhá vyzdvihnout jeho biskupskou službu, kterou sdílí se svými bratry biskupy.

Tento dokument je zveřejněn v době, kdy katolická církev prochází synodální cestou zaměřenou právě na téma synodality. Jaká je souvislost mezi synodalitou a primátem?

Většina odpovědí a dialogových dokumentů se jasně shoduje na vzájemné provázanosti primátu a synodality na všech úrovních církve: místní, regionální, a dokonce i na všeobecné úrovni. Z toho vyplývá, že primát musí být vykonáván synodálním způsobem a synodalita vyžaduje primát. Ke všem těmto aspektům naše dikasterium také uspořádalo konference s názvem Naslouchání Východu a Naslouchání Západu, na kterých naslouchalo různým křesťanským tradicím týkajícím se synodality a primátu, jako příspěvek k synodálnímu procesu. 

Rozhodujícím krokem v otázce primátu bylo stanovení dogmatu o neomylnosti římského biskupa, když mluví ex cathedra, a o jeho jurisdikční moci nad církví. Můžete nám říci, zda a jak je možné nové čtení a chápání I. vatikánského koncilu ve světle II. vatikánského koncilu a kroků učiněných na ekumenické cestě?

Jistě, některé dialogy se snažily interpretovat I. vatikánský koncil ve světle jeho historického kontextu, cíle a recepce. Protože jeho dogmatické definice byly hluboce podmíněny historickými okolnostmi, navrhují, aby katolická církev hledala nové výrazy a slovník věrné původnímu záměru, začlenila je do ekleziologie společenství a přizpůsobila je současnému kulturnímu a ekumenickému kontextu. Proto se hovoří o "znovupřijetí", nebo dokonce o "přeformulování" učení I. vatikánského koncilu. 

Jaké jsou další kroky k pokračování společné reflexe církví o primátu?

Tuto studii uzavírá stručný návrh plenárního shromáždění dikasteria s názvem "K výkonu primátu v 21. století", který identifikuje nejvýznamnější návrhy navržené v různých reakcích a dialozích pro obnovený výkon služby jednoty římského biskupa. Naše dikasterium by se o tento návrh spolu se studijním dokumentem rádo podělilo s různými křesťanskými společenstvími a požádalo je o vyjádření k této záležitosti. Doufáme tedy, že budeme pokračovat v diskusi "zjevně společně" o výkonu služby jednoty římského biskupa "vzájemně uznávaného".

13. června 2024, 11:54