"Radost bez hranic", přínos věřících s postižením k životu církve
Sebastián Sansón Ferrari - Vatikán
Úroveň dostupnosti, úroveň formace, teologické reflexe a konečně úroveň aktivní účasti na pastoračním životě církve. To jsou čtyři oblasti působení na zvýšení spoluodpovědnosti věřících s postižením, navržené v dokumentu "Radost bez hranic", který rozšířilo Dikasterium pro laiky, rodinu a život. Text představuje syntézu příspěvků shromážděných během synodálního naslouchání, které tento vatikánský úřad podnítil a k němuž přizval skupinu osob se zdravotním postižením.
Výsledkem prvního shromáždění byla iniciativa "Církev je náš domov", která se "snaží navrhnout změnu mentality, která v některých částech světa již probíhá nebo má alespoň určitý základ pro to, aby byla pochopena a přijata, zatímco v jiných částech je jako hora, na kterou je třeba teprve vystoupit". Nyní se v této nové publikaci "Radost bez hranic" poukazuje na to, že "inkluzivní církev vyhlášená papežem Františkem 'pro všechny, všechny, všechny' vyzývá každého křesťana (včetně těch, kteří žijí ve stavu postižení), aby přijal svou odpovědnost na cestě povolání a poslání, které nám všem bylo dáno ve křtu".
Účastníci tohoto synodálního procesu zdůrazňují potřebu "zajistit stále větší přístupnost prostor, obřadů a dokumentů", a proto zdůrazňují, že "je třeba podporovat odstraňování architektonických bariér, které v mnoha případech znemožňují přístup do kostelů, překlady do národních znakových jazyků a audiopopisy obřadů, jakož i dostupnost církevních dokumentů v Braillově písmu". "Bylo by významné," píší, "kdyby se tak dělo počínaje obřady Svatého otce a dokumenty Svatého stolce. Aby však byla tato možnost zaručena, dodávají, "bylo by žádoucí, aby každá konkrétní církev poskytla potřebné finanční prostředky".
Druhým bodem je, že "pastýři a pastorační pracovníci by měli být vyškoleni, aby rozuměli tomu, co je to postižení, jak ovlivňuje lidi na sociální a církevní úrovni a jakým problémům jsou vystaveni věřící s postižením". V rámci boje proti kulturním stereotypům signatáři navrhují nabízet vzdělávání a formaci o různých podmínkách postižení; poznávací/školící zážitky o oblastech a potřebách souvisejících s každodenním životem osob s postižením; školení o komunikačních metodách a nástrojích; naslouchání svědectvím osob s postižením a jejich přizvání k účasti v pracovních skupinách ve spolupráci se sociálními subjekty, které reagují na jejich potřeby.
Doporučují také formaci "specializovaných" katechetů v oblasti vedení a doprovázení mystagogické cesty křesťanské víry se zvláštním zaměřením na osoby s postižením a vyzývají ke školení operátorů, kteří by je uměli doprovázet, a také ke školení komunity, aby změnila svůj pohled na osoby s postižením a dívala se na ně z hlediska jejich potenciálu, a ne z hlediska jejich omezení. Dokument "Radost bez hranic" následně zdůrazňuje, že je důležité formovat rodiny, v nichž jsou lidé s postižením, aby je podporovaly, stejně jako lidi s postižením, "abychom si uvědomili své právo/povinnost plně se podílet na životě církve a vzdělávat se v evangelizaci". "Můžeme být misionáři, hlásat a šířit Boží slovo," uvádí se v dokumentu, "stejně jako sloužit v kostele při obřadech".
Na úrovni teologické reflexe se uvádí, že "při sledování těchto nových horizontů teologické reflexe je důležité si uvědomit, že postižení není spojeno s hříchem (prvotním či jiným) a že omezení je nedílnou součástí přirozenosti člověka, který byl stvořen k obrazu a podobě Boží (Gn 1,26-27). Všechna tato omezení na sebe vzal a vykoupil milosrdný Bůh, který se vtělil a vzal na sebe naše lidství v celé jeho šíři".
Konečně, pokud jde o míru aktivní účasti na pastoračním životě církve, dokument upřesňuje, že "je třeba nalézt nové formy účasti a upevnit ty stávající", a upřesňuje, že "je účinné, aby katechezi pro osoby s postižením - v případě hluchoslepých - nabízeli lidé, kteří žijí ve stejném stavu". Navrhuje se dlouhodobá pracovní strategie na všech úrovních: univerzální, kontinentální, biskupské konference, diecéze a farnosti. Kromě toho se navrhuje vytvořit v římské kurii orgán složený z osob se zdravotním postižením a některých odborníků, "který by působil také jako pozorovatelna pro otázky spojené s životem osob se zdravotním postižením v církvi".
Inkluzivní církev vyzývá každého křesťana (včetně těch, kteří žijí ve stavu postižení), aby přijal svou odpovědnost na cestě povolání a poslání, které nám všem bylo dáno ve křtu
