Dilexit nos: prožitek milujícího srdce

Alessandro Gisotti

„Velká část úvah v této první kapitole byla inspirována nepublikovanými spisy otce Diega Farese, S.I. Kéž jej Hospodin má ve své svaté slávě“. Postupem času jsme se naučili rozpoznávat v magisteriálních dokumentech papeže Františka, jak důležité jsou někdy poznámky pod čarou. Jistě je tomu tak i v případě dnes zveřejněné encykliky Dilexit nos, kde se papež v poznámce pod čarou č. 1 svěřuje, že inspirací pro úvodní stránky - tedy ty, které udávají směr celému dokumentu - byl jeho přítel a žák, jezuita Diego Fares, který zemřel v roce 2022 ve věku 66 let. Pisatel měl to štěstí, že otce Diega poznal v letech, kdy psal pro La Civiltà Cattolica, a že s ním mnohokrát vedl rozhovory o spiritualitě, kořenech a vizi Jorgeho Maria Bergoglia. Když se dnes k těmto úvahám vracíme, jasně se nám vynořují neustálé odkazy na slovo „srdce“, které Fares používá, když mluví o svém duchovním vůdci, jenž se stal arcibiskupem Buenos Aires a nakonec biskupem římským. Odkazy, které pomáhají pochopit, že Františkova čtvrtá encyklika nevychází z teoretického studia, ale z prožité zkušenosti.

„Pokud se papeži Františkovi podaří reformovat kurii a církev“, zdůraznil jezuita Fares a zastavil se u hodnoty Duchovních cvičení ve své životní zkušenosti získané v jezuitské koleji Maximo v Buenos Aires, „provede reformu, která, jak si myslím, vyjde zevnitř, ze srdce, nebude to reforma čistě vnějších změn“. Srdce je duší ignaciánských exercicií, která sama jsou jádrem skutečné vnitřní reformy, jež není jen pudrem naneseným na tvář. Koneckonců i zkušenost synody o synodalitě, která je nyní v závěrečné fázi, vycházela z duchovní obnovy, tedy především ze cvičení srdce v naslouchání Duchu svatému.

Srdce je pro Farese také jádrem papežova uvažování o výchově, což je pojem mnohem širší a hlubší než vzdělání. „Je pravda,“ poznamenává, „že je velkým vychovatelem, formátorem, jak říkáme. Tím, kdo výchovu prožívá jako celek, jako výchovu srdce“. Dodával, že „výchovu srdce“ - podle Bergoglia – „může uskutečnit pouze otec, matka. Srdce má vždy poslední slovo“. A poznamenal, že „za pedagogickými kritérii Amoris laetitia se skrývá radikální ‚ano‘ a ‚ne‘. To 'ano' je silné přitakání radosti z lásky. Radost rozšiřuje srdce rodiny“.

Zvláště pozoruhodné je to, co argentinský jezuita říká o vlastnostech, které jsou podle papeže u biskupa zásadní. Pro Františka je příkladným vzorem pastýře svatý Josef, který „bdí“ nad Dítětem a Matkou. „Střežení,“ říká Fares, „odkazuje spíše na péči o nauku a morálku, zatímco bdění naráží spíše na péči o to, aby v srdcích byla sůl a světlo“. A dodává, že „dohlížení a střežení k nám promlouvají o určité nezbytné kontrole. Naopak bdění k nám promlouvá o naději, o naději milosrdného Otce, který bdí nad zkouškou srdcí svých dětí“. Milosrdenství a naděje, hlavní témata dvou jubileí Františkova pontifikátu: toho mimořádného v roce 2016 a toho blížícího se v roce 2025. Milosrdenství a Naděje, které - jak nám nyní připomíná Dilexit nos - nejsou v Ježíšově Srdci oddělenými dimenzemi, ale nerozděleným výrazem nekonečné lásky, která pojímá celé lidstvo.