Setkání papeže Františka s novými studenty Urbanovy koleje
Armando Nugnes, rektor Papežské Urbanovy koleje de Propaganda fide
Radostné, důvěrné a intenzivní setkání. Pozdrav adresovaný každému z přítomných, snaha dozvědět se jejich jméno, odkud pocházejí, nějaký aspekt jejich osobního příběhu... Takové bylo i letos, v neděli 13. října, setkání papeže Františka s novými studenty, kteří přišli do Papežské Urbanovy koleje, aby v Římě pokračovali v přípravě na kněžství. Jedná se již o pěknou tradici, která se v posledních letech ustálila díky vstřícnosti Svatého otce.
Letos do naší komunity přišlo 51 nových studentů z 19 různých zemí. Posledním z nich byl seminarista z Haiti; jeho přítomnost byla vzhledem k dramatickým událostem, které tato karibská země v posledních měsících prožívá, téměř nečekaným darem. Další přišli z mnoha konfliktních scénářů nebo poznamenaných choulostivými vnitřními mimořádnými událostmi, jako je Myanmar a Jižní Súdán. Jiní zase zblízka viděli opětovný nárůst násilí vůči křesťanům, zejména seminaristům, kněžím a zasvěceným osobám, jako je tomu v některých nigerijských regionech.
Tváře našich mladých absolventů odrážejí tvář mladé a pluralitní církve. Misionářské církve, která je schopna mluvit různými jazyky a přijímat různé kultury. Papež František jako vždy projevil velký zájem o různé tradiční oděvy, které studenti měli na sobě, kladl otázky a přidával své osobní komentáře ke každé ze zastoupených zemí. Ve svém krátkém pozdravném projevu Svatý otec upozornil na tři zásadní body pro cestu formace. Za prvé na potřebu pěstovat modlitbu, aby připomněl, že apoštolská plodnost je darem od Boha, a nikoliv plodem lidského úsilí. Dále papež zdůraznil, že je důležité mít vždy zdravý humor, umět se usmívat i nad vlastními omezeními. Nakonec připomněl, že je třeba se vždy dovolávat ochrany Marie jako Matky, která střeží cestu. Tři jednoduché body, které však pronikají hluboko do dynamiky, z níž se skládá každá cesta povolání.
Naši noví studenti se připojili k ostatním členům společenství seminaristů a jáhnů, celkem tedy 168 alumnů ze 138 diecézí 35 různých národů. Pestrá, multikulturní a „multiobřadní“ mozaika. Opakovaně se nás ptají, jak je možné udržet pohromadě tak různorodé, a tedy složité společenství. Jistě zde nechybí obtíže a napětí, jako v každém společenství. Nicméně každý den zažíváme to, co někdo nazval „zázrakem Urbanovy koleje“, totiž atmosféru bratrství a radostného vzájemného přijetí, která z nás dělá skutečnou rodinu.
To je skutečně možné, pokud se rozhodneme dívat se na formaci nikoliv z myšlenkových schémat a předsudků, ale z blízkosti konkrétního člověka, s jeho historií, kulturním a náboženským zázemím. Jazyk blízkosti a bratrství je schopen promlouvat a být srozumitelný napříč všemi typy kultur. Náš vzdělávací projekt se tak snaží zprostředkovat pozornost k individuálním kontextům původu, do nichž jsou studenti určeni při návratu, s otevřeností vůči univerzálnímu horizontu církve, na který blízkost, a to i fyzická blízkost ke stolci Petrova nástupce, neustále a jasně upomíná.
To vše se rozvíjí podle výrazného principu postupnosti, který se odráží v organizaci velkého společenství do skupin, aby se podpořil integrální růst budoucího kněze s vnímavostí vůči hlavním naléhavým otázkám a výzvám naší doby.
Takto reagujeme na výzvu věrně a zároveň tvořivě interpretovat dlouhou tradici, jejímiž jsme dědici. Za téměř 400 let své historie dokázala Urbanova kolej, oficiálně založená papežem Urbanem VIII. v roce 1627, navazující na původní inspiraci svatého Jana Leonardiho, Juana Baptisty Vivese a Martina de Funese, konkrétním a viditelným způsobem přetlumočit vývoj misijní citlivosti církve v různých obdobích.
