Kardinál Grech představuje doprovod církví v synodálním stylu a při zapojení všech

Andrea Tornielli

„Smyslem cesty, kterou sekretariát synody navrhuje místním církvím, není přidávat další práci, ale pomáhat církvím kráčet synodálním stylem“. Těmito slovy představuje generální sekretář synody, kardinál Mario Grech, vatikánským médiím doprovod realizační fáze závěrečného dokumentu synody, který schválil papež František.

Vaše Eminence, zdálo se, že synoda o synodalitě je uzavřena... a nyní začíná znovu, na pokyn papeže Františka, který z římské nemocnice Gemelli schválil kalendář prací na další tři roky.

Je pravda, že mnozí si mysleli, že synoda skončila konáním druhého zasedání shromáždění v říjnu loňského roku. Avšak apoštolská konstituce Episcopalis Communio „přeměnila“ ve skutečnosti synodu z události na proces formulovaný ve třech fázích: přípravné, celebrativní a realizační (EC, čl. 4). Tento přechod vyžaduje skutečné „obrácení“, změnu mentality, která potřebuje čas, aby se zakořenila v praxi církve. Tato artikulace je však zásadní: zveřejnění „dokumentu“ nestačí k tomu, aby to, co vzniklo ve dvou fázích synodálního procesu, bylo implementováno do života církve. Tento „dokument“ musí být „přijat“ jako plod církevního rozlišování a horizont obrácení. A to se také stalo: Svatý otec, který je základem jednoty církve a garantem synodálního procesu, Závěrečným dokumentem pověřuje místní církve a jejich seskupení úkolem uvést doporučení shromáždění do vlastního místního kontextu, jak doporučuje ve své „Průvodní poznámce“ k Závěrečnému dokumentu. A mnohé církve již velkoryse zareagovaly a daly se do pohybu: práce se tak vlastně nezastavila ani po skončení shromáždění.

Co se bude dít od nynějška do roku 2028?

To, co se nyní ohlašuje, je spíše proces doprovodu a hodnocení již probíhající realizační fáze: jde o rozhodnutí, k němuž Svatý otec dozrál i za přispění Řádné rady generálního sekretariátu synody, složené převážně z členů zvolených během shromáždění. A tento proces neohrožuje protagonismus každé církve při přijímání a originálním uplatňování plodů synody: papež jím podněcuje celou církev k výkonu odpovědnosti, ba velké spoluodpovědnosti, protože právě tím, že posiluje místní církve, zároveň připojuje sbor biskupů k výkonu jeho služby.

Co je tedy vlastně účelem tohoto procesu?

Je to proces zaměřený na podporu vzájemného srovnávání mezi církvemi o poznatcích získaných v aplikační fázi. Po období věnovaném práci v jednotlivých místních realitách (do roku 2026) je žádoucí v synodálním stylu vytvořit prostor pro dialog a výměnu darů mezi církvemi. To je jeden z nejcennějších aspektů, který se z dosavadní synodální cesty vyjevil. Cílem je, aby realizace neprobíhala izolovaně, jako by každá diecéze nebo eparchie byla samostatným subjektem, ale aby se posilovaly vazby mezi církvemi na národní, regionální a kontinentální úrovni. Zároveň tyto momenty konfrontace umožní autentickou „společnou chůzi“ a nabídnou příležitost zhodnotit v duchu spoluodpovědnosti učiněná rozhodnutí. Setkání plánovaná v roce 2027 a na začátku roku 2028 tak budou přirozeně doprovázet cestu k církevnímu shromáždění v říjnu 2028. Toto závěrečné shromáždění pak bude moci Svatému otci nabídnout cenné prvky, plody skutečné církevní zkušenosti, pro jeho rozlišování jako Petrova nástupce, s perspektivami, které budou navrženy celé církvi. Realizace a hodnocení musí probíhat společně, prolínat se v dynamickém a společném procesu: právě taková je kultura odpovědnosti, kterou závěrečný dokument evokuje.

Rok 2026 bude zcela věnován práci různých diecézí. Co od něj očekáváte?

Je nezbytné navázat na práci vykonanou ve fázi naslouchání, ale stejně důležité je neopakovat ji identicky. V této fázi již nepůjde jen o naslouchání Božímu lidu a výsledky tohoto naslouchání, ale spíše o to, aby církevní představitelé a synodní týmy mohli vést dialog se zbytkem Božího lidu o obsahu, který vyplynul ze synodní cesty v celé její šíři, a to tak, aby tato cesta byla přizpůsobena jejich vlastní kultuře a tradici. To je další možnost, jak oslovit celý Boží lid jako podílníky na prorocké funkci Krista (srov. LG 12) a subjekt sensus fidei. Doufám, že princip oběžnosti uvnitř církví a mezi církvemi začne fungovat v běžné praxi církve.

Jak by měly pracovat místní církve?

Jsme vyzváni, abychom nejen opakovali, ale také zajistili, aby všichni členové Božího lidu byli aktivními subjekty církevního života, a abychom nastavili cestu každé církve podle této uznané schopnosti, kterou je třeba podporovat a formovat. Tento první půldruhý rok bude také příležitostí k zapojení těch, kteří se dříve účastnili méně aktivně. Prožít synodální zkušenosti, zažít rozhovor v Duchu, díky němuž naše společenství tolik rostou. Nyní, když je obraz jasnější a rozvinulo se sdílené chápání synodality, můžeme společně - nikdo není vyloučen - najít nástroje, jak pokračovat v cestě s obnovenou energií.

Co můžeme udělat pro to, abychom více zapojili Boží lid a vyhnuli se riziku, že synodální cesta zůstane omezena na témata pro „odborníky“, pro lidi již zapojené do církevních struktur? Jak můžeme zajistit, aby tento nový náročný krok nebyl vnímán jako další byrokratický úkol navíc?

Přípravný dokument, který celý synodální proces zahájil, začíná právě tímto prohlášením: „Boží církev je svolána na synodu. Nic nemůže zapojit celou církev a všechny v církvi více než synodní proces“. To bylo vidět v první fázi, kdy se naslouchalo Božímu lidu v místních církvích. Cesta vpřed je nyní stejná. Tato cesta realizace je náročná nikoliv proto, že by vyžadovala další aktivity pro „pastorační pracovníky“, zejména pro ordinované, ustanovené nebo faktické služebníky. Závazek spočívá v prožívání církevní cesty každé církve se synodální mentalitou, v synodálním horizontu, ve zrání synodálního stylu, který je předpokladem synodální formy církve. Opakuji tento přívlastek, abych zdůraznil, jak jde o mentalitu. Smyslem cesty, kterou sekretariát synody navrhuje místním církvím, není přidávat další práci, aby bylo možné reagovat na požadavky přicházející zvenčí nebo shora, ale pomáhat církvím, aby kráčely synodálním stylem; jedním slovem, aby byly skutečně církvemi, kde portio Populi Dei svěřené biskupovi s pomocí jeho presbyterátu a služeb je skutečně církví subjektů ve vztahu, kteří ztělesňují evangelium v místě, kde jsou.

Můžete říci něco o práci studijních skupin k jednotlivým tématům?

Práce deseti Studijních skupin nyní poměrně pokročila, i když samozřejmě existují rozdíly mezi jednotlivými skupinami. To byl výsledek nedávného setkání, které zorganizoval generální sekretariát za účasti všech koordinátorů skupin. Metodika práce je poměrně různorodá, i když - podle přesného pokynu Svatého otce - se každá skupina snaží o synodální styl, v mnoha případech využívá rozhovoru v Duchu a naslouchá i hlasům mimo skupinu, což může pomoci zohlednit více perspektiv. Velkou pomocí jsou také příspěvky, které v posledních měsících přicházejí od jednotlivců nebo sdružení. Také mnozí biskupové na základě výzvy, která jim byla adresována, podpořili ve svých místních církvích rozlišování o tématech, kterým se skupiny věnují, a zasílají nám své výsledky. V některých případech to však byly samy skupiny, které si vyžádaly názory, například tím, že oslovily biskupské konference nebo apoštolské nunciatury, nebo povolaly odborníky, či uspořádaly společná setkání skupin, které se zabývají souvisejícími otázkami.

Kdy bude tato práce ukončena?

Zatím je těžké říci, kdy skupiny svou práci uzavřou. Jak bylo uvedeno před rokem při jejich zřízení, skupiny mají předložit své závěry Svatému otci „pokud možno do června 2025“. Některé ze skupin by měly být schopny tento termín dodržet. Jiné naopak mohou potřebovat další čas, ale i tak do konce června nabídnou průběžnou zprávu o své práci. Současně pracuje také Komise kanonického práva, zřízená již v roce 2023, která se dala k dispozici pro podporu deseti skupin v záležitostech spadajících do její kompetence, a také skupina zřízená v rámci SECAM (Sympozium biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru) pro pastoraci osob žijících v polygamních situacích.

Můžete vysvětlit, co je to Církevní shromáždění roku 2028? V dopise se výslovně uvádí, že nepůjde o novou synodu...

Řekl bych, že synoda v letech 2021-2024 byla v mnoha věcech „první“. Bylo to poprvé, kdy byly v plném rozsahu uplatněny normy Episcopalis Communio ; bylo to poprvé, kdy se celá církev a všichni v církvi měli možnost účastnit synodálního procesu; bylo to poprvé, kdy se shromáždění účastnili i členové, kteří nejsou biskupy; bylo to poprvé, kdy závěrečný dokument bezprostředně schválil Svatý otec, čímž se podílí na jeho řádném magisteriu. Nyní - ve třetí fázi synodálního procesu - je to poprvé, kdy se koná církevní shromáždění. Jelikož se jedná o první církevní shromáždění na úrovni celé církve, je třeba ještě mnohé upřesnit, i když můžeme vycházet ze zkušeností shromáždění kontinentální fáze, která byla všechna církevní.

Jaké charakteristiky bude mít? Jak se bude lišit od dvou synodálních shromáždění, která jsme zažili v letech 2023 a 2024?

Cílem církevního shromáždění, které je závěrečnou událostí procesu, není nic jiného než to, co naznačuje Závěrečný dokument pro třetí etapu, tj. konkretizovat perspektivu výměny darů mezi církvemi a v církvi jako celku (srov. č. 120-121). Pokud se během etap třetí fáze podaří na různých úrovních seskupení církví (provincie, biskupské konference, mezinárodní setkání biskupských konferencí) uskutečnit výměnu darů prostřednictvím porovnávání a sdílení procesů započatých v místních církvích, bude církevní shromáždění příležitostí shromáždit na úrovni celé církve plody, které dozrály. Všechny možnosti tohoto církevního shromáždění jsou obsaženy v závěrečném pozdravu Svatého otce na závěr druhého synodního shromáždění. Dal jasně najevo, že „v některých aspektech života církve uvedených v dokumentu , jakož i v tématech svěřených deseti studijním skupinám, které musí pracovat svobodně, aby mi mohly předkládat návrhy, je potřeba času, aby se dospělo k rozhodnutím, která se týkají celé církve. Budu tedy i nadále naslouchat biskupům a jim svěřeným církvím“. Třetí fáze odpovídá tomuto času naslouchání tomu, jak závěrečný dokument působí v životě církví, a závěrečné shromáždění je okamžikem syntézy, který bude schopen shromáždit plody tohoto naslouchání. Proto je shromáždění církevní, což se rovná zdůraznění jeho odlišné povahy a funkce od synodálního shromáždění, které jsme již slavili a které je a zůstává v podstatě shromážděním biskupů. Plodem tohoto shromáždění byl Závěrečný dokument, který se podílí, jak jsme již řekli, na řádném magisteriu Petrova nástupce. Ve světle tohoto dokumentu je celá církev - každá církev a každý biskup jako princip jednoty své církve - požádána, aby prožila třetí fázi, jejíž vyústění bude na církevním shromáždění. Toto shromáždění by mělo být viditelným projevem oné pravdy, která zahájila přípravný dokument: „Boží církev je svolána na synodu“, aby vydala svědectví o plodech synodální cesty církve.

V kalendáři navrženém v dopise je zmíněno nové jubilejní setkání plánované na říjen tohoto roku, a to setkání synodálních týmů. O co se jedná?

Jubileum je úzce spjato s poutí. Synodální církev je církví putující, což se projevuje ve „společném putování“ Božího lidu k naplnění Království. Jubileum synodálních týmů a participativních orgánů (protože tyto struktury nabízejí také prostor pro synodální život v místních církvích) má být slavnostním okamžikem, v němž se tento synodální rozměr církve projeví v putování Božího lidu k Petrovu hrobu, přičemž se shromáždí kolem Petrova nástupce, principu společenství všech pokřtěných, všech církví, všech biskupů. I zde by měla putovat celá církev. Napadlo nás svolat synodální týmy, protože je tvoří lidé, kteří dali svůj čas a energii do služeb synodálního procesu. Požádali jsme o jejich reaktivaci, protože budou „předvojem“ v tomto realizačním procesu.

Co od tohoto setkání očekáváte?

Hodláme ho s účastníky prožít nejen jako slavnostní okamžik, ale jako „příhodný“ čas k prohloubení synodality jako konstitutivního rozměru církve se vším, co z toho vyplývá pro cestu církve, která touží uskutečnit synodální obrácení, jak nám to připomíná i Svatý otec ve svém poselství k postní době, kterou právě prožíváme. Vzhledem k tomu, že tato synodální konverze může napomoci obnově církve a novému misijnímu směřování, je to skutečně důvod k naději, která nezklame.

Bude tento dnes zveřejněný List biskupům a svěřenému Božímu lidu doprovázen dalšími pomůckami?

V současné době neposkytujeme žádné materiály ani další pokyny kromě těch, které jsou obsaženy v dopise místním církvím. Ty již mají vše, co potřebují k práci na implementaci: Závěrečný dokument. Různé momenty představené v dopise budou také s jejich pomocí a samozřejmě s řádnou radou našeho sekretariátu dále upřesňovány. V posledních letech jsme měli několik velmi užitečných online setkání s biskupy a eparchy, s biskupskými konferencemi a ekvivalentními orgány východních katolických církví, s mezinárodními setkáními biskupských konferencí; proto nevylučujeme, že podobná setkání uspořádáme i v této nové fázi, abychom se dohodli na postupu projektu. Při několika příležitostech jsem řekl, že služba generálního sekretariátu synody nespočívá v tom, že by shora spouštěl pokyny, které je třeba plnit, ale je především ochotou naslouchat potřebám, poznatkům a návrhům, které k nám přicházejí z místních církví. Plodem tohoto církevního naslouchání budou také příručky, které hodláme nabídnout během této cesty, počínaje tou květnovou - jak bylo oznámeno.

Můžete několika slovy říci, co je jádrem poselství, které vzešlo ze dvou synodálních shromáždění věnovaných synodalitě?

Chtít několika slovy říci byť jen „jádro“ poselství, které vzešlo ze synodálního shromáždění, navíc na dvou zasedáních, znamená riziko, že bychom byli velmi reduktivní. Určitě bych zdůraznil dynamiku procesu: přechod od prvního k druhému zasedání ukázal, jak funguje církevní rozlišování, a to prostřednictvím dlouhodobého naslouchání, které zraje ke konsensu. Závěrečný dokument je zralým výsledkem trpělivého procesu v několika etapách, v nichž jsme se učili synodálnímu stylu a metodě. Synodální proces všem říká, že synodalita je možná; že synodální styl církve je možný; že synodální forma církve je možná. A vybízí všechny, aby ji umožnili v poslušnosti vůči Duchu svatému, který církev vede tímto směrem, neboť vybízí církev k obnovenému misionářskému svědectví o radosti evangelia.

Jakou roli bude hrát závěrečný dokument schválený v roce 2024?

Závěrečný dokument je zralým plodem tohoto procesu. Jeho obsah je takový, že představuje mapu pro obrácení a obnovu církve v synodálním smyslu. Veškerá práce, která nás v následujících třech letech čeká, je inspirována obsahem tohoto Dokumentu, který je třeba prožít, aby se ověřila možnost jeho realizace v životě církve. Dovolte mi dvě zdůraznění. První: že Závěrečný dokument představuje autoritativní akt recepce Druhého vatikánského koncilu, „který prodlužuje jeho inspiraci a znovu oživuje jeho prorockou sílu pro dnešní svět“ (DF 5). Dokument totiž říká, že „synodální cesta totiž uvádí v život to, co koncil učil o církvi jako tajemství a Božím lidu, povolaném ke svatosti skrze neustálé obrácení, které vychází z naslouchání evangeliu“ (DF 5). Druhá: ať už člověk vstoupí jakýmkoli způsobem - ať už od základů synodality, vyjádřených v první kapitole, nebo od kterékoli jiné kapitoly -, když prozkoumá témata, která dokument protkávají, pochopí hlubokou jednotu a harmonii textu. Je to dokument, který umožňuje vidět krásu církve a možnost její obnovy: obnovy, která se, když se vydá na cestu synodality jako způsobu bytí a jednání, uskutečňuje v bohatství tradice. V krajní syntéze by se dalo říci: jádrem poselství je, že my všichni pokřtění jsme učedníci a misionáři, vážně odhodlaní k proměně vztahů, abychom usnadnili setkání Ježíše s muži a ženami dneška. Synoda nabídla a nabízí úhelné kameny a perspektivy pastoračního a misionářského obrácení, k němuž nás papež František zve od začátku svého pontifikátu.