Papež Wojtyła a jeho proroctví o míru po dvaceti letech

Andrea Tornielli

Uplynulo dvacet let od onoho sobotního večera, 2. dubna 2005, kdy miliony lidí na celém světě oplakávaly smrt svatého Jana Pavla II. O dvě desetiletí později na něj právem vzpomínáme jako na velkého obránce života, lidské důstojnosti a náboženské svobody. Především je však vytrvale zdůrazňován jeho antikomunismus. Málokdo si ovšem vzpomene na jeho další prorocké učení, které je zvláště důležité v tomto temném období dějin.

Psal se rok dva tisíce, značná část našeho světa stále žila v opojení z „konce dějin“ po pádu Berlínské zdi. Zatímco v zemích za železnou oponou se spíše než obroda víry začínal šířit konzumerismus a sekularizace, chtěl polský papež přivézt na Svatopetrské náměstí sochu Panny Marie Fatimské a pronesl slova, kterým tehdy nikdo nerozuměl: „Lidstvo je na křižovatce. Dnes má v rukou nástroje nebývalé moci: může z tohoto světa udělat zahradu, nebo ho proměnit v hromadu trosek“. O rok později propadl Západ strachu kvůli tragédii z 11. září.

Jan Pavel II. se již v roce 1991 postavil proti první válce v Perském zálivu a zůstal osamocen těmi západními vůdci, kteří ještě o dva roky dříve vychvalovali jeho roli ve vztahu k východoevropským zemím. Své odmítavé stanovisko k válce tento papež ještě zřetelněji zopakoval v roce 2003, kdy na základě falešných důkazů některé západní země podruhé vyrazily do války proti Iráku. Papež Wojtyla, již nemocný a fyzicky sužovaný Parkinsonovou chorobou, považoval za nutné varovat tyto „mladé“ vládní představitele prosazující nové vojenské tažení v Perském zálivu tím, že jim připomněl hrůzy poslední světové války, které on jako starý Petrův nástupce, syn mučednického národa, zažil na vlastní kůži. K textu modlitby Anděl Páně připojil tuto výzvu: „Patřím ke generaci, která prožila druhou světovou válku a přežila ji. Mám povinnost říci všem mladým lidem, těm mladším než já, kteří tuto zkušenost nemají: „Už nikdy válku!“, jak prohlásil Pavel VI. při své první návštěvě OSN. Musíme udělat vše, co je v našich silách!“.

Dnes více než kdy jindy, kdy se svět ocitá v plamenech a státy spěchají s naplňováním svých arzenálů, kdy propaganda vytváří atmosféru poplachu a strachu, aby ospravedlnila obrovské investice do zbraní, musíme mít na paměti tato prorocká slova římského biskupa, který přišel z „daleké země“, opakovaná dnes jeho nástupcem, který také zůstal osamocen ve svém volání proti válečnému šílenství.