Deset let pontifikátu v deseti slovech: Fratelli tutti

Mario Hadchity

Svatý František nás svým učením vyzval, abychom se dívali kolem sebe a považovali všechny za bratry bez ohledu na jejich původ; Fratelli tutti, Bratři všichni, jak papež zopakoval. V osmé kapitole této encykliky, věnované „Náboženství ve službě bratrství ve světě“, se v článku 281 říká, že mezi náboženstvími může existovat cesta pokoje. Bůh totiž nehledí očima, ale srdcem. Je to stejné společenství úmyslů, které jako františkáni z kustodie prožíváme ve Svaté zemi, zde, kde začaly dějiny spásy. Stejně jako se Prosťáček z Assisi před osmi sty lety odhodlaně a s úctou vydal za sultánem do Egypta, stejně tak se dnes v místech, kde jsme přítomni my, bratři františkáni, vztahujeme k našim bratřím jiné víry, podněcováni evangelijním přikázáním „miluj svého bližního jako sám sebe“.

Jsem Libanonec a své poslání vykonávám v Jerichu: vždyť nebylo to právě zde, kde Ježíš uzdravil dva slepce? Byli to lidé, kteří v něm očima víry, více než jiní, rozpoznali Mesiáše. Je třeba zavřít oči, aby se otevřelo srdce: proto je dnes náš dialog s bratry a sestrami kolem nás nepřetržitý, plodný a plný úcty. V tomto muslimském městě představuje skromná křesťanská menšina malý, ale silný maják naděje: kostel Dobrého pastýře, jehož jsem farářem, a k němu připojená škola Terra Sancta, kterou řídím, tvoří srdce tohoto malého společenství víry.

Škola přijímá v různých stupních a třídách, od mateřské po střední školu, tisíc studentů - včetně řady dívek -, z nichž téměř všichni vyznávají islám. Bližní, tedy ještě banálněji spolužák v lavici, učitel, ředitel školy, je zde téměř vždy jiného vyznání. Ale to není všechno.

Vydali jsme se na tuto výchovně-vzdělávací pouť společně s našimi muslimskými bratry, bez jakéhokoli rozlišování, protože i když je křesťanských žáků méně, rovnost zůstává první evangelijní zásadou. Náš oděv je zárukou respektu; kříž ve všech třídách je ukazatelem, který nám vyznačuje cestu, a evangelium majákem, který ji osvětluje.

Institut, který byl otevřen v roce 1950 s cílem být ve službě obyvatelům, zejména v oblasti vzdělávání, protože poznání je světlem jak v Bibli, tak v Koránu, sídlil až do roku 2013 v budově, která již nestačila rostoucímu počtu přihlášených. Dnes nová budova z bílého kamene pokračuje v původním poslání: být mostem míru, řádu, krásy a dialogu, díky němuž mohou vyrůstat nové generace „riyhaouïs“, jak si obyvatelé Jericha říkají.

Díky didaktické organizaci, spolupráci křesťanských a muslimských učitelů, výuce italštiny, angličtiny a zejména hebrejštiny, která vychovává k dialogu a míru, zapojení sociálních pracovníků, kteří pomáhají zmírňovat konflikty, a předmětům, jako je informatika a umění, prostřednictvím různých workshopů, se škola stala referenčním bodem v celém regionu.

Stěny zdobí barevné obrázky namalované samotnými žáky a jsme hrdí na síť spolupráce, která se vytvořila mezi rodiči a učiteli. Naším zájmem je, aby každý žák bez ohledu na své vyznání myslel zodpovědně na svou budoucnost.

My bratři nosíme hábit, když obcházíme třídy nebo si hrajeme a setkáváme se s dětmi. Ne proto, abychom něco vnucovali, ale abychom si připomněli, kdo jsme. Silnou, rozpoznatelnou identitu, která nám umožňuje být oceňováni a vnímáni ne jako vetřelci, ale jako uctiví bratři, protože pevně věříme, že všichni jsme Boží děti.

Náš způsob vztahu k našim muslimským bratrům a sestrám, kteří k nám posílají své děti a mládež, je příkladný. Lidé v těchto oblastech jsou od přírody dobří: jsou zvyklí na jednoduché věci, je třeba je motivovat a povzbuzovat k emancipaci. Pedagogický pokrok nikdy nekončí a ti, kteří studují ve škole Terra Sancta, jsou toho důkazem.

Na začátku svého působení před šesti lety jsem si neuvědomoval, jak moc k nám řeholníkům lidé vzhlížejí, dokud mě jeden místní administrátor výslovně neupozornil, že naše autorita pramení z toho, že se za svou víru nestydíme, že se nenecháme zastrašit tím, že bychom před těmi, kdo vyznávají jinou víru, udělali znamení kříže. Začal jsem tedy tuto metodu uplatňovat i ve škole a křížek jsem umisťoval i v sekcích, kde jsou pouze muslimští studenti, naprosto svobodně a bez vnucování. V této souvislosti se mi vybavuje anekdota: učitelka zeměpisu jednoho dne ve třídě odstranila kříž, aby na něj pověsila mapu; žáci okamžitě protestovali a upozorňovali ji, že toto znamení má velký význam! Zděšené učitelce jsem řekl, že hodnota člověka přesahuje všechny rozdíly. Zarazilo mě však, jak se žáci, převážně muslimové, postavili k tomuto symbolu, který představuje Boha, jehož je třeba milovat a který za nás položil život. Myslím, že v Evropě, kde se nad odstraňováním posvátných symbolů příliš nerozpakujeme, by nás tento postoj měl přimět k zamyšlení.

Jsem stále více přesvědčen, že vzdělání je nejmocnější zbraní, a tato škola - kde na rozdíl od jiných nejsou třídy oddělené - je vynikající tělocvičnou, v níž to lze trénovat.

* Františkánský bratr z Kustodie Svaté země - ředitel školy Terra Sancta v Jerichu.