Budoucí kardinál Rueda: Purpur uznáním pro kolumbijskou církev a její mírové snahy
Johan Pacheco – Vatican News
Pro designovaného kardinála a arcibiskupa Bogoty, primase Kolumbie, mons. Luise José Ruedu Aparicia, je papežova volba především uznáním církve v Kolumbii, jejích zápasů v procesech smíření, nastolení míru a evangelizace. „Doufám, že odsud v Kolumbii budu sloužit především modlitbou, modlit se za papeže jako vždy, ale nyní se budu intenzivněji modlit také za církev na pěti kontinentech, pomáhat rozlišovat situaci církve ve své zemi a doprovázet papeže a sloužit mu ve všem, o co mě požádá, v čem mě povolá, a to s veškerou ochotou“, řekl Rueda v rozhovoru pro vatikánská média.
Papež oznámil jmenování jedenadvaceti nových kardinálů na závěr nedělní mariánské modlitby. Kolumbijský arcibiskup ještě s náznakem dojetí vypráví, že se tuto zprávu dozvěděl v neděli 9. července ráno, když se modlil, připravoval homilii na mši svatou a revidoval pracovní program dne. Jakmile byl informován, okamžitě zkontroloval webové stránky Vatican News, aby si zprávu ověřil. Poté se odebral ke svatostánku, aby se pomodlil. „Je to uznání pro církev v Kolumbii“, opakuje. Stále má v živé paměti návštěvu papeže Františka v této jihoamerické zemi v roce 2017, kdy podpořil usmíření a mírový proces mezi kolumbijskou vládou a vojenskými ozbrojenými složkami: „Svatý otec nám ukázal, že je možné setkat se s oběťmi i katy. A tato lekce, tato silná katecheze, v Kolumbii stále rezonuje a je pro nás nadále výzvou“. Jednou z výzev je podle Luise José Ruedy přijmout evangelium Ježíše Krista, který nám říká 'obraťte se a věřte evangeliu'. „Obraťte se, protože stále dochází k násilnostem. Lidé se velmi odcizují Bohu Stvořiteli“.
Jaký je to pocit, když vás papež povolá do kardinálského kolegia?
Jak by řekl papež, cítím se milosrdně milován Bohem Otcem. A cítím odpovědnost reagovat na tuto výzvu papeže Františka jménem celé kolumbijské církve a v doprovodu všeho Božího lidu, který putuje, modlí se a pracuje v naší zemi.
Co toto kardinálské jmenování znamená pro církev v Kolumbii?
Věřím, že je to uznání církve, která trpěla, která se angažovala, která byla vždy blízko procesům smíření, míru a evangelizace našeho kolumbijského lidu, a věřím, že je to uznání nesčetných laiků, kteří každý den v tichosti pracují v různých regionech na budování této země, na budování církve: katechetů, lektorů, mimořádných podávajících eucharistie a také představitelů zasvěceného života a všech vysvěcených služebníků.
Co chcete jako kardinál nabídnout ve své službě církvi a papeži?
Doufám, že budu nabízet především službu modlitby zde v Kolumbii, modlit se za papeže, jak jsem to dělal vždycky, ale nyní se budu intenzivněji modlit také za církev na pěti kontinentech, pomáhat rozeznávat situaci církve ze své země, doprovázet Svatého otce a sloužit ve všem, o co mě požádá.
Jak jste se dozvěděl zprávu o jmenování a jaká byla vaše osobní reakce?
Upřímně vám řeknu, že každou neděli mám zvláštní rituál, který spočívá v tom, že vstanu brzy ráno, abych se pomodlil, připravil si kázání a podíval se na návštěvy, které vykonám v různých farnostech. Zprávu mi sdělila jedna misionářka, zodpovědná za komunikaci při kolumbijské biskupské konferenci: byla první, kdo mi to řekl, asi deset minut před šestou hodinou, a pak jsem šel hledat potvrzení do oficiálních orgánů Vatikánu, zejména na webové stránky Vatican News. Hned poté jsem šel do svatostánku, abych tu chvíli obětoval Pánu, poděkoval mu a požádal ho, aby mi pomohl pochopit, co se děje s mým životem, mým povoláním a církví v Kolumbii.
Co byste chtěl vzkázat papeži Františkovi?
To, co mu vždycky říkám, když ho zdravím: že ho Kolumbie miluje, že se za něj modlíme, že jsme s ním a že v něm vidíme Petrova nástupce a žijeme v misijním společenství.
Je toto jmenování podnětem k budování míru?
Bezpochyby ano, bezpochyby. Je to podnět pro všechny biskupy, aby pracovali, a jak jsem vždy říkal, není to osobní protagonismus... Takže to nikdy nebude dílo pouze Luise José Ruedy. Já sám bych to nedokázal, nemám na to kapacitu, ale v doprovodu mých bratří biskupů a putující církve v Kolumbii můžeme dosáhnout misijního, sociálního a církevního protagonismu, ve společenství.
Lze nominaci považovat za uznání kolumbijské církve?
Ano, je to nepochybně uznání církve v Kolumbii. Když se podíváte na farnosti, malá společenství, hnutí, různé služby a způsob, jakým se snaží přinášet Boží království v každodenním životě, na pracovišti, na venkově i ve městech, ve velkých městech, jako je Bogota, nebo v malých městech po celé zemi, vidíte síť mužů a žen, kteří jsou misionářskými Kristovými učedníky. To je Boží lid. To je pravá církev, to je církev na cestě, která slouží a usiluje o svatost.
Lze papežovo rozhodnutí chápat zejména jako uznání cesty míru a smíření, kterou se vydává Kolumbie?
Papež František, který přijel do Kolumbie v roce 2017, nám dal ve Villavicencio silné znamení, ukázal nám, že existuje možnost setkání obětí a katů. A tato lekce, tato silná katecheze v Kolumbii stále rezonuje a je pro nás nadále výzvou. Všichni kolumbijští biskupové jsou odhodláni pokračovat v tomto setkání, v této kultuře setkání, bratrství a odpuštění, kterou potřebujeme. A když se papež v roce 2017 loučil v Cartageně, parafrázoval slova svatého Petra Clavera, který se vždy nazýval otrokem otroků: „Buďte navždy služebníky pokoje“. A my chceme být otroky ve službě smíření v Kolumbii.
Než jste se stal arcibiskupem primasem, znal jste dobře periferie své země. Bude to podnětné při vašem kardinálském působení?
Všechno si nesu v srdci, za to, čím jsem, vděčím církvi, církvi na všech územích, která mě toho tolik naučila, byla to skutečná škola evangelizace. Chci říci jednu věc: Bogota je také periferie, někteří lidé si myslí, že Bogota je centrum a nemá žádné problémy, ale místo toho se v Bogotě stýkají všechny lidské a duchovní existenční a geografické periferie, které v Kolumbii existují. Bogota je dům, který sdružuje všechny situace v této zemi, a proto i nadále zůstávám na periferiích a provázím veškerou svou láskou ty, kteří trpí, ale jsou plní naděje.
Co je podle vás největší výzvou pro Boží lid v Kolumbii a pro všeobecnou církev?
Domnívám se, že pro všeobecnou církev, pro Boží lid, je největší výzvou přijmout evangelium Ježíše Krista, který nám říká: „Obraťte se a věřte evangeliu“. Je nutno se obrátit, protože existuje mnoho zdrojů násilí. Existuje velké odcizení lidí od Boha Stvořitele, od Boha, který kráčí s námi. Myslím, že velkou výzvou je uznat, že potřebujeme Boží lásku, jeho něhu, a uznat, že Bůh je nám blízko na všech pěti kontinentech a v osobním a rodinném životě každého z nás.
* Ke vzniku tohoto rozhovoru přispěli Martin Sepúlveda a Lida Lozada z Informačního systému Kolumbijské biskupské konference
